Transformers: Osudová cesta 1. ✓ [CZ] [probíhá korekce ]

Kapitola #76 - Pravý význam života

[Budu upřímná a nebudu to okecávat a vymýšlet si. Tuhle knihu píšu dle mého snu, jak už jsem psala na začátku ... Nic méně jsem ji začala psát pozdě a v tom snu už jsem úplně jinde, než tady v knížce. A už si absolutně vůbec nepamatuju těch pár dní co jsem dělala po incidentu v minulé kapitole do detailů. A jelikož si nechci vymýšlet, říkám to narovinu, tuhle část trochu zestručním. Děkuji za pochopení.]

...

Trvalo několik měsíců než mě přešly sebevražedné sklony. Ani nevím, proč jsem to vlastně tolik chtěl. Byl jsem zaslepen jednou jedinou událostí a nemyslel jsem na všechny ty ostatní věci.

Nakonec mi z těchto mých nemyslících činností dostala právě Rina, na kterou jsem vůbec nemyslel.

Když už jsem se s tím konečně nějak srovnal, potkal jsem Kalistu, která mi probrala myšlenky.

Našel jsem ji při průzkumu jedné staré jeskyně na starém Cybertronu. Ano, bylo to na Cybertronu, jelikož jsem dostal zákaz vrátit se na Zem, což byla další rána pro moje svědomí.

Dala mi možnost, že mohu získat Andromedu zpět, když splním jeden úkol, co mi zadá, ale když ho nesplním, přijdu i o Rinu.

Řekl jsem, že si to rozmyslím a odletěl zpět, sdělil to Rině a ta odhodlaně řekla, že do toho půjde se mnou.

Úkol jsem tedy přijal, měl jsem strach, že bude obtížný a tipoval jsem i správně.

Úkol spočíval v tom, že jsme měli já a Rina za úkol dostat se ven z jakého si vražedného bludiště.

Na začátku jsme si vedli dobře, ale když jsme se dostali asi do půlky, Rina nevědomky aktivovala past, které si nevšimla. Nejspíše by ji to zabilo a to jsem nemohl dopustit, zachránil jsem ji tedy s daní, že jsem byl zraněn já.

Dostali jsme se až ke konci, ale Rina u poslední překážky nedokázala včas otevřít zámek.

Pohádal jsem se s Kalistou, že ona do zkoušky vůbec nespadala. Měl jsem ji plnit sám, ale nebylo mi to nic platné.

Kalista si ji vzala k sobě a já se probral doma na posteli.

Nenapadlo mě nic jiného než se znovu pokusit zabít. Tentokrát se mi podařilo způsobit si vážné zranění v kombinaci s předešlými. Tak si mě tedy nechali v nemocnici a hlídali mě.

...

Opět po nějaké době mě to přešlo, nic méně mi Mentor přidělil někoho, kdo mě měl hlídat.

Jednoho dne jsme šli kolem baru, kde byl dříve sraz. Zašli jsme dovnitř a potkali tam Megatrona. V nynější situaci mu to netrvalo ani dlouho a skončil jsem stejně, jako po srazu. Když jsem chtěl odejít, poradil mi, ať jdu zadem, ať mě nepotká někdo ze stráže.

Uposlechl jsem ho a šel jsem, ale hned v další ulici mě potkala partička mechů, jejichž kápo mě absolutně nenávidí za to, co jsem mu kdysi v historii udělal.

Neměl jsem jak se bránit, zbili mě tedy a po tom, co je to přestalo bavit, odešli.

Nějak jsem se dobelhal domů, tam se mi podlomila kole a zůstal jsem ležet na zemi.

Cítil jsem silnou pronikavou bolest na pravém boku hrudi pod jiskrou a neustávala. Nebylo to jako obyčejné zranění, bylo to cítit jinak.

Zavolal jsem si tedy pomoc a opět jsem na více dlouhou dobu skončil v nemocnici.