Transformers: Osudová cesta 1. ✓ [CZ] [probíhá korekce ]

Kapitola #69 - Primusi, kdo je tu puberťák?

...Otevřel jsem oči a první, co jsem před sebou spatřil, bylo pronikavé světlo. Pomalu rozvíjející se paprsek světla.

Kalista: ,,Dlouho jsme se neviděli." 

Já: ,,Co? Kde? Jak?"

Kalista: ,,Je to pravda, není to jen sen. Doopravdy jsi zemřel."

Já: ,,Takže teď jsem se spojil s Prajiskrou?"

Kalista: ,,Ne, zatím se s ní spojit nemůžeš."

Já: ,,Ale proč?"

Náhle jako bych před sebou spatřil sám sebe. Podíval jsem se nechápavě na Kalistu.

Kalista: ,,Víš, kdo to je?"

Snažil jsem se zamyslet nad tím, co po mě Kalista chce. Když v tom onen můj odraz promluvil.: ,,Pamatuješ na Zem? Na misi Patroklus?"

Když o tom mluvil, začalo se mi to postupně vybavovat. On pokračoval dále.: Vesuv, nečinný stratovulkán a těch šest let před tím..."

Pomalu mi začaly slzet oči.: ,,To jsi ty?"Zeptal jsem se.

Odpověď zazněla - ,,Ano."

Já: ,,Já...Já jsem to tak ale nechtěl, já se snažil. Doopravdy jsem to chtěl dokázat, moc...moc."

Optimus: ,,Já vím, ale nebylo to jinak možné. Dokázal jsi tím, že jsi to opravdu ty." 

Kalista: ,,Přejdeme k věci, pokecat si budete moc jindy, teď není čas na to vybavovat se tu." 

Optimus: ,,Dobrá, nestihl jsem ti předat jednu moc důležitou věc. Tím pádem jsem se nemohl spojit s Prajiskrou a musel jsem zůstat uvězněn mezi nemrtvými. Svol mi ti nyní předat onu vlastnost."

Já: ,,A co to je? A ... Co se pak stane?"

Optimus: ,,Já se budu moci spojit s prajiskrou, ty se vrátíš spět mezi své přátele a o té vlastnosti ti nic říci nemohu, jelikož ji musíš poznat sám. Já tak daleko,  abych ji poznal, nedošel."

Přikývl jsem, oslepující záblesk a stín zmizel. 

Kalista: ,,Proměna byla kompletně dokončena, vydej se konat, nikdo neví o tom, že budeš na živu. Využij toho."

Já: ,,Ale? Mohu se na něco zeptat?"

Kalista: ,,Ach... Dobře."

Já: ,,Co se stalo po té válce? A jak dopadla?"

Kalista mi vyvolala vidiny, viděl jsem konec války a slyšel Mentorův proslov po tom, co jsem zemřel.

Já: ,,A...?"

Kalista: ,,Ne, už nic, mazej."

Jen co to dořekla, jsem se objevil kdesi na Zemi. Byl jsem zároveň naštvaný a i zmatený. 

Já: ,,Bože! Tedy, Primusi!"

Primus: ,,Co zas otravuješ?"

Nechápavě jsem se díval okolo sebe.

Primus: ,,Pane bože, slyšíš mě ve své hlavě, nehledej mě."

Já: ,,Co?"

Primus: ,,Nic."

Já: ,,Počkej! ty jsi řekl bože..."

Primus: ,,Panenko Maria, už mě neotravuj."

...Chvilka ticha...

Primus: ,,Nečum, jak spadlej z višně, a mazej něco dělat."

Myslím, že tohle budu ještě rozdýchávat dlouho...Pak, že já tu jsem ten, co se chová jako puberťák.

Primus: ,,Myslíš si, že neslyším tvoje myšlenky?"

Fajn, už raději nebudu na nic ani myslet a šel jsem směrem k základně.

Když jsem tam dorazil, zůstal jsem schovaný za kopcem a chvilku pozoroval. Rozhodl jsem využít toho, že nikdo neví, že žiji. Po nějaké době vyšla ven ze základny Rina a opodál Megatron. 

Megatron: ,,Rinóóó... Proč ne? Vždyť tu není nikdo, kdo už by ti to zakázal."

Rina: ,,Ale já dala slib, a sliby se dodržují, navíc... vlastně nic."

Megatron: ,,Sliby chyby se říká, ne?"

Rina: ,,Ne, stále se chováš jako idiot." 

Megatron: ,,Ne, já vidím šanci, a dřív jsi to chtěla, za každou šanci."

Rina k němu přistoupila blíž, podívala se mu do očí a řekla rázně.: ,,Ale to jsem byla hloupá! Táta měl pravdu! Jsi jenom prolhanej idiot, co chce mít hezkou holku!"

Jen, co to dořekla, odešla zpět na základnu, z níž se ozval potlesk. 

V duchu jsem se rozhodoval, jestli Megatrona zabiju, nebo ne, půjdu za Rinou, nebo ne? Ach jo, nevím co mám udělat. I když jako obvykle mám chuť Megatrona přizabít. 

Vypustil jsem ho z hlavy a rozhodl se, že až se s Rinou opět uvidím, dostane velkou pochvalu. Zůstanu někde schovaný a až nastane vhodná chvíle, tak jí využiji.