Transformers: Osudová cesta 1. ✓ [CZ] [probíhá korekce ]

Kapitola #60 - Dobře mířená rána

S Andromedy otcem jsem si stejně musel popovídat, tak jsem to nějak přežil. Ptal se mi ještě na otázky ohledně našeho života a co dělám. Když jsem mu řekl, že mám práci na Zemi, začal se o Zemi nějak moc zajímat.

Nu co, když už s těma otázkama skončil, choval se jako milý mech. Postupem času mě ale přestával mít rád, nevím proč, nic jsem mu neudělal. Popravdě jsem ani za ním moc nechodil.

Procházel jsem se, když v tom jsem zahlédl deceptikona, kterého jsem před tím honil. Obcházel kolem Krašuru, tak jsem ho pozoroval.

Šel jsem za ním, ale za rohem mi zmizel. Nechal jsem to být. Přišel za mnou můj dobrý kamarád Gedy a jeho přítel Džej.

Náš rozhovor vyrušil alarm. Zahlédli jsme toho deceptikona, jak utíká z Krašuru, a něco nese.

Rozběhli jsme se za ním. Gedy zavolal na velitelství, co ukradl. Prý to je jeden z artefaktů.

Džej už ji skoro měl, ale deceptikon zatočil do strany a Džej ho minul, na což následně narazil do zdi.

Doběhli jsme k hlavnímu proudu dopravy. (Něco čemu by se dalo říkat dálnice)

Deceptikon do ní vběhl a snažil se dostat na druhou stranu. Běžel jsem za ním. Gedy se zarazil, ale pak pokračoval. Dvoum vozidlům jsem se na chlup vyhnul. A už jsme byli skoro na druhé straně.

Když se dostal ze silnice před domy zahnul doprava a utíkal dál. Přeskočil jsem poslední vozidlo, zvedl se z parakotoulu a první co jsem zahlédl byl další deceptikon na proti mě, který seskočil z domu na proti.

Vrazil do mě a odhodil mě zpět. Když jsem letěl vzduchem, srazilo mě jedno z vozidel.

Proběhl kolem mě Gedy, odkopl toho deceptikona a běžel dál za tím, co ukradl artefakt.

Nemohl jsem se pohnout. Když jsem se pokusil odstrčit rukou a zvednout cítil jsem prudký výstřel bolesti v páteři. Zůstal jsem ležet a pozoroval pomalu zvedajícího se deceptikona.

Přiběhl Džej a šel po deceptikonovi. Zahlédl jsem za rohem přicházet Džodžeje s nějakými chlapci.

Nejdřív jsem si říkal, co tam dělá, ale pak jsem si vzpomněl, že tudy chodí domů ze školy.

Zahlédl mě a zastavil se.

Deceptikon zabil Džeje a podíval se na ně.

Džodžej zřejmě deceptikona poznal. Dostával se k větě: ,,Ty.. ty jsi..."

Než to dořekl, deceptikon se na půl transformoval a vystřelil po něm, na což ho následně zasáhl.

Zavolal jsem na něj..: ,,Ne!" Ale nebylo to nic platné.

Chystal se vydat za těmi, co utíkali pryč. Nejdříve se ale otočil na mě. Když jsem zahlédl jeho obličej, poznal jsem ho na první pohled. Usmál se a běžel za nimi.

Pomalu mi začali ztékat po obličeji slzy. Začal jsem ho v duchu proklínat. Ano! Byl to on! Byl to Lockdown!

Chytl mě vůči němu vztek a posedlost.

Přiběhl tam Graves s týmem. Přiběhl ke mě a snažil se mě uklidnit.

Křičel jsem na něj.: ,,Já ho zabiju!"

Graves mi neustále říkal, že to bude dobré. Ale dělal jsem, že ho neslyším.

Opět jsem se probudil v nemocnici. Poslední i dobou tam bývám nějak často.

Kdykoliv za mnou někdo přišel, odmítal jsem se s ním bavit.

Jednoho dne za mnou přišel Zero. Když přišel, podíval jsem se na něj koutkem oka a začal ho ignorovat.

Když přišel před stolek, zavadil o něj a pak tam začal za zády něco přehazovat. Teda myslím, jen byl slyšet drobný hluk.

Asi začínám být paranoidní. Začal mi vykládat i tom, že ví, jak se cítím a něco dalšího.

Pak se mě zeptal, jak dlouho tady budu. Asi tak ještě tejden určitě. Možná dýl.

Zero: ,,Tak to budu mít času dost." A ušklíbl se.

Nedalo mi to a zeptal jsem se na co.

Zero: ,,Dostat tě tak hluboko ke dnu, že už se ke hladině nedostaneš."

Nechápal jsem to. Zeptal jsem se, jak to myslí.

Zero: ,,Pochopíš to přesně za..."

Podíval se na hodiny na zdi.

Zero: ,,...tři kliky. Případně, až ti přijde někdo oznámit další nešťastnou náhodu."

Usmál se a odcházel pryč.

Zavolal jsem na něj..: ,,Co máš v plánu?! Zero!"

Přemýšlel jsem o tom, co mi řekl.

Za pár nano kliků přišel Deivi. Vzal si na stolku injekci a šel ke mě.

Došlo mi, že se u toho stolku ochomejtal Zero.

Deivi: ,,Máš posunuté tři obratle, a jeden vysazený. Jak už jsem tě předem informoval, jsou potřeba srovnat. Takže tě teď uspím."

Já: ,,Ne! Tuhle věc nechci!"

Deivi: ,,Doteď ti nevadily."

Já: ,,Ale v tom není to, co tam má být! Určitě je to něco jiného!"

Začal jsem se mu i přes bolest vzpouzet. Přiběhl tam Graves, který se čirou náhodou procházel po chodbě ještě s jedním vojákem.

Chytli mě a drželi, aby mi mohl Deivi píchnout tu injekci.

Já: ,,Ne! On to! On to!"

Graves: ,,Uklidni se! Seš úplně paranoidní!"

Já: ,,Zero...si tam...s tou injek..."

Usnul jsem.

***Pohled třetí osoby***

Deivi: ,,Nikdy mu to nevadilo."

Graves: ,,Podle mě ho vzala za událost s Džodžejem."

Deivi: ,,Mluvil o Zerovi."

Graves: ,,Zero je v pohodě, on začíná být pomalu paranoidní."