Transformers: Osudová cesta 1. ✓ [CZ] [probíhá korekce ]

Kapitola #44 - Mučením cestou k informacím - část třetí

ČÁST TŘETÍ

Probral mě otřes podlahy a velká rána. Na chodbě běhali Archonovo vojáci a stále byly slyšet rány a výbuchy. Nemohl jsem se pohnout a bolela mě hlava.

Visel jsem za ruce, skrz mříže jsem zahlédl Archona. Namířil na mě zbraní a vystřelil... V tu chvíli před celu vběhl Graves a střelu odrazil. Podíval se na mě a pak zpět, odkud přišel.

Graves: ,,Mám ho, Mentore, Archon zdrhnul do velína."

Několik vojáků s Mentorem proběhlo kolem směrem do velína. Graves tam se zbytkem zůstal a začal se dobývat ke mě do cely.

Sundali mě a položili na zem na záda. Kromě Gravese jsem po hlase poznal Deiviho (Gravesovo hlavního doktora - Ratchet je můj hlavní doktor)

Něco tam mektal a Graves taky. Teleportovali jsme se pryč. Mě netrvalo dlouho a zavřel jsem oči.

***Gravesovo***

Do zachytávacích lan jsme chytli jeden vystřelovací modul. Byla v něm Rina, řekla nám co jsme děje a zanedlouho jsme dohnali Archonovo lodě.

Když jsme dorazili na jeho planetu, skoro nikdo tam nebyl, věděl že tam vyrazíme, tak odletěl, naštěstí se nám povedlo zjistit, jakým směrem.

Když jsme je, našli začali jsme po nich střílet. Já a Mentor jsme se s vojáky teleportovali na palubu. Jejich lodě si zachovaly podobné rozpoložení, takže víme, kde co je. Běžel jsem směrem k celám a zahlédl Archona, jak se chystá střílet přes chodbu vlevo.

To musí mít důvod, vběhl jsem tam a celu odrazil a viděl Archona utíkat na velín. Otočil jsem se a v cele viděl Optima. Otočil jsem se směrem na Mentora a oznámil mu, kam Archon míří. Běžel s pár vojáky za ním, já jsem se svým oddílem zabezpečil chodbu a dostal se do cely.

Pověřil jsem mého doktora Deiviho, aby se o Optima postaral, chvilku jsem tam byl a pak se odebral za Mentorem.

Když jsem dorazil na velín, Mentor už s ním byl vypořádanej. Archon dostal solidární nakládačku a nakonec zdrhli s čtyřmi loďmi, zbytek jsme zničili, nebo obsadili.

Vrátili jsme se zpět na Cybertron. Archonovo planetu jsme nechali být a jeho taky.

...

***Můj pohled***

Probral jsem se na lehátku v nemocnici na Cybertronu. Přišel tam Graves a Ratchet. Zeptal jsem se, co se tady stalo. Graves se nechápavě podíval na Ratcheta a Ratchet mu odpověděl, že prý jsem zmatený.

Graves mi pak řekl, co se všechno stalo, a že už to bude měsíc, co mě zachránili. Ratchet k tomu dodal, že jsem mu na Zemi chyběl.

Jinak prý už jsem v pořádku, ale i tak ještě zůstanu na Cybertronu. No, alespoň zas uvidím Andromedu.

Zůstal jsem tam ještě týden, přičemž mi Ratchet s oblibou chodil kontrolovat. Pak jsem se přemístil k Andromedě.

Ještě mě Graves upozornil, že má pro mě překvapení, no očekávám, že z toho budu zřejmě úplně na větvi, protože jeho překvapení byla vždycky zajímavá.

Ještě jsem zašel k Mentorovi, abych mu řekl, co vše se Archon dozvěděl a o co mu šlo. Andromeda byla neskutečně ráda, že mě vidí. Jen o chvilku později přišla Rina, když mě spatřila, rozběhla se ke mě a objala mě.

Rina: ,,Tati, mrzí mě, jak jsem se k tobě chovala a uvědomila jsem si v hloubi své jiskry, jak moc mi na tobě záleží. Moc moc mi na tobě záleží a nechci o tebe přijít, takže jestli umřeš, nebo opustíš mámu, tak tě vystřelím do vesmíru a nechám tě tam."

Andromeda: ,,To je milé."

Nevím, co na to říct...

Rina: ,,Kde je strejda Megatron?"

Všichni jsme se na sebe podívali nechápavými pohledy.

Já: ,,Na Zemi, je tam teď místo mě.

Rina: ,,Ach jo, slíbil že mě naučí se s tebou vsázet."

Já: ,,Co? Cože tě má naučit?"

Rina: ,,Nic, nic, to byl jen vtípek."

A pomalu začala odcházet z domu.