🥀𝓞𝓷𝓵𝔂 𝓯𝓸𝓸𝓵𝓼🥀

🌹Prolog🌹

Bolest, která sužuje každičkou část mého těla.

Jakoby mi nic z toho nemohlo dát konečně pokoj a klid.

A je to tu, čelo se mi orosí horkým potem, dech mi značně zeslábne, ale zrychlí.

Cítím, že mé svaly hoří, postupně se celým mým na kost hubeným tělem rozlévá horko, nevím čím to je. A ani lékaři nevědí, nevědí už patnáct let.

Začíná ta známá pálivá bolest, jako první zasáhne spánky, nemohu si je ani promasírovat, bylo by to ještě horší.
Od spánků bolest obklopuje celou moji hlavu jako vařící voda, mozek se mi dočista přehřívá a to je teprve začátek.

Po hlavě přichází krk, kde horko putuje krční tepnou, sem tam mi bolest udeří do obratlů, jež se nacházejí ihned pod rozpálenou lebkou.

Je to jakobych se zevnitř vařil, jakoby mi někdo pálil kosti uvnitř mého těla, aby mne zpopelnil, avšak nikdy se mé kosti na prach nezmění.
Horší na tom je, že se pálivá bolest každým týdnem zvětšuje a sílí.

Od páteře je to jako spoušť, jako když doma zmáčknete vypínač na světlo a rozsvítíte tak lustr, tak takovou rychlostí se bolest šíří přes páteř, sjede až na úplně poslední obratel, přičemž cestou nezapomene rozžhavit každičkou kůstku, paže, lopatky, až po konečky prstů.
Každé jedno žebro, jak na pravé, tak na levé straně.

Mívám často pocit, že se moje kosti od sebe oddělí a já se zbortím jako domino nebo jako domeček z karet.
Jakoby nestačilo, že se takto hroutí pod mýma horkýma rukama můj život.

Potom přichází na řadu stejnou rychlostí pánev, kyčle, stehenní kost, koleno, lítko, kotník a znovu až po konečky prstů u nohou.
Takhle to bývá každé ráno a každý večer, přibližně okolo sedmé až osmé hodiny, poté bolest a horko ustupuje.
Celé toto utrpení doprovází astma a horečka, ani inhalace mi nepomáhají, prostě to musí přejít samo.

Takový je přístup mých doktorů, není to nijak infekční, není to vůbec nijak přenosné, je to anomálie, nikdo takovou nemocí netrpí. Nikdo ji neumí léčit, nikdo neví jak dlouho potrvá, nikdo neví proč se vzala a kde, nikdo neví vůbec nic.

Jediné co se ví je, že jisto jistě za nějakou neurčitou dobu zemřu, mé orgány se přehřejí, srdce se zastaví.
Nezbude po mně nic, nikdo nebude znát mé jméno, jelikož je mi jen sedmnáct a v životě jsem nic nedokázal.

Na druhou stranu, možná před svojí smrtí ještě něco dokáži. Přeci jen, jak už jsem říkal, nikdo neví za jakou dobu vydechnu svůj poslední horký dech.

———·×·———

A/N
doufám, že se vám tenhle příběh bude líbit. ♡️
Zároveň chci tímhle zjistit, jestli má cenu ho vůbec psát 😅

♡️luv u all♡️