🥀𝓞𝓷𝓵𝔂 𝓯𝓸𝓸𝓵𝓼🥀

⑥️

|Jungkook's pov|

Nevěděl jsem, co si myslet.
Byl jsem značně vyveden ze své, obvykle flegmatické nálady.

Nejen, že Chanyeol ohledně jejich nového bydliště nelhal, a tak jsem nucen s ním každý všední den jezdit do školy autobusem, ale ještě mi matka naplánovala víkend.

Vůbec se nestarala, že mám třeba už nějaké své plány, ne, to nebyl střed jejího zájmu.
Přišla, oznámila mi, že jdeme v neděli na oběd k rodině u které pracuje, prý jejich synovi dělá opatrovatelku, a bylo.

Věděl jsem, že si takhle máma přivydělává, ale to přeci neznamená, že k nim budeme muset chodit i na jídlo.

Já to znám, to totiž jen začíná u nevinně vypadajících společných obědů, ale potom to jde přes trávení společného času na rodinných oslavách, dovolených a končí to společným bydlením, to teda ani omylem.

Povzdychl jsem si nad svým smýšlením a sám sobě se zasmál, jak stupidní problémy řeším.

Musel jsem se dostat ven, na čerstvý vzduch, trochu se nadýchat něčeho jiného než kokosově vonícího pracího gelu z mého čerstvě vypraného povlečení.

Tak jsem zvedl své krásné pozadí a zamířil ke dveřím, v černém oblečení, jako obvykle, ve kterém tak jako tak vypadám prostě neodolatelně, už jsem zmiňoval, že jsem trochu egoistický?

Vše potřebné už jsem měl, takže zbývalo nazout si boty a vyjít vstříc velkému světu, plného chaotických nervózních lidí, kteří si neumějí užívat života.

Už-už jsem se chystal vykročit pravou nohou za práh dveří, když v tom mne zastavila jistá ruka — matčina ruka.
Jak nečekané.

,,Kam si jako myslíš,
že jdeš mladý muži?"

Nasadila ten svůj typický výraz rozhořčení a nespokojeně si mlaskla.

,,No ven.
Je krásně, přeci nezůstanu zavřený doma,"

Odpověděl jsem na otázku a už teď jsem si byl jist, že tohle není odpověď, kterou si přála slyšet.

,,S kým, kolik mu nebo jí je, kde bydlí, je slušně vychovaný, kam jdete, proč jdete a kdy se hodláš vrátit domů?"

Čekal jsem podobný výslech, je až moc přecitlivělá a nesnese pocit, že by se její prvorozený syn měl ocitnout někde mimo domov. Dokonce mi i na nějakou dobu zakázala se odstěhovat, až budu chtít, řešili jsme to, když jsem si našel Chanyeola, chtěli jsme tehdy mít společné bydlení a matka byla striktně proti.

Naštěstí se pár týdnů potom rozhodla svůj názor přehodnotit a dovolila mi to, avšak ještě další den, jsem se s Chanyeolem rozešel.

I když to nechtěla přiznat, byla ráda, Chanyeol nikdy nebyl její oblíbenec a navíc, když jsme se rozešli, zůstal jsem doma. Sice jsem měl nápad na samostatné bydlení, ale nakonec jsem i já usoudil, že by mi samotnému bylo zřejmě smutno.

,,Mami, v klidu, jdu sám. Jen se chci chvilku nadýchat čerstvého vzduchu a utřídit si myšlenky,"

Matčina odpověď mě zarazila, povolila mi to, jen podotkla, že mám být včas doma a odešla zpět do kuchyně.

Tak jsem si tedy otevřel dveře dokořán a vyšel konečně ven.
Na ulici jsem vítězně roztáhl ruce a zhluboka se nadechl a vydechl.

,,To je ono,"

Myslím, že lidé na ulici si museli myslet, že mé mentální zdraví na tom asi nebude úplně nejlépe a raději kolem mne rychle prošli, aby se náhodou nenakazili.

Ale já byl spokojený.

—

Dorazil jsem na dětské hřiště v parku a měl jsem velké štěstí, že nikde žádné dítě nebylo. Možná to bylo tím, že začínají víkend je všechny s celou rodinou volal z plna hrdla na chaty a dovolené nebo také proto, že už bylo asi pět hodin a malé děti už by měly být doma na večeři.

Kdo ví, ale byl jsem líný hádat, tak jsem se posadil na houpačku, do uší si pustil hudbu ze sluchátek, které jsem měl cestou na sobě, ale k mému překvapení jsem si do nich zapomněl něco pustit, i to se mi stává.

Začal jsem se pohupovat nahoru a dolu, v pomalém tempu, přitom měl zavřené oči a relaxoval, dokud mi někdo nezaklepal na rameno.

,,Ahoj, Jungkooku, to je ale náhoda,"

Trhl jsem sebou a jedno sluchátko si vytáhl.

,,Pro Krista pána, zase ty?
To mě špehuješ nebo co?!
Ty tvoje náhodičky jsou náhodné asi tak, jako to, že ses narodil,
taková nechtěná náhoda,"

Prohlásil jsem jen tak mimochodem, aby mu konečně spadnul hřebínek.

Což se mi soudě dle jeho výrazu povedlo.

Dost dlouhou dobu se na mě urputně díval a já byl v tu chvíli vážně rád, že mi zapípala zpráva od mamky, že mám jít domu na večeři.

,,Hele, píše mi mamka, že už mám jít na jídlo,"

Nejistě jsem se usmál, nečekal na jeho odpověď a raději rychlým krokem vyrazil zpět domu.

Ten kluk mi znovu začíná kazit život, jakoby ho nezkazil už dost.

A/N
zdravíčko, zlatíčka~
Tak jak se dnes máte?
Už se nám blíží konec školy, jaký máte pocit z vysvědčení?😅
Já zatím nic moc teda🤣
No nic, těším se u další části, papa❤️