🥀𝓞𝓷𝓵𝔂 𝓯𝓸𝓸𝓵𝓼🥀

③️

|Taehyung's pov|

Matčina potřeba se o mě starat, už dle mého názoru přerostla přes všechny možné hranice, avšak, nebránil jsem jí v tom. Jak bych také mohl?

Byla tu pro mě vždycky.

,,Taehyungie, zlatíčko, už sis byl vyčistit zoubky?"

Zavolala na mě z dolejšího patra, nejspíš z kuchyně.
A ta její otázka mi vnukla do hlavy další myšlenku. Která byla vyřčena nahlas, ovšem jen tak, aby to nezaslechl nikdo jiný, kromě stěn mého pokoje.

,,Copak jsem pětileté dítě, aby se se mnou takhle mluvilo? "

Povzdechl jsem si s kapkou frustrace, samozřejmě tahle slova jsem nemohl říct nahlas, nepotřeboval bych, aby se na mě dívala těma svýma vyčítavýma zoufalýma očima.

Jednou jsem si totiž málo hlídal jazyk a řekl něco dost nevhodného.
Dlouho mi její pohled zůstával zarytý v paměti, nebylo to nic příjemného.

A tak jsem tedy s velkou námahou, ale přesto i s opatrností, slezl z postele a vydal se dolů, za hlasem mé matky.
Opatrně jsem vyšel z pokoje, neobtěžoval jsem se ani zavírat dveře, protože moc dobře vím, že se zanedlouho vrátím.

Měl jsem od rána docela dobrou náladu, což u mě nebylo na denním pořádku, až do doby, kdy jsem se nechytil zábradlí u schodů.
V ten moment se má dobrá nálada vytratila do posledního zrnka a já byl zpět ve starých časech.
Velice opatrně jsem sešel první schod, úlevně vydechl, ale při vzpomínce na dalších dvacet schodů se mé obavy opět navrátily.

Jakmile jsem ji našel, v kuchyni, jak jsem předpokládal, ukazováčkem jsem jí jemně poklepal na rameno a když se otočila, usmál jsem se, byl to ale ten můj typický úsměv, za kterým se skrývala bolest, a to i když už ho mám nacvičený nějaký ten pátek.

,,Ach, broučku, copak se děje? Proč ty oči plné smutku?"

Opět jsem si povzdechl a zakroutil hlavou, nechávajíc si úsměv na rtech, na náznak, že je všechno v pořádku.

,,To se ti jen zdá, jsem unavený, měl jsem včera moc úkolů, Namjoon chtěl, abych vypracoval dvě stránky z angličtiny,"

Co jiného mi zbylo, musel jsem jí lhát, kdyby ne, přišel by výslech a nedej bože další vyšetření a spousty dalších starostí, kterých už máme i tak nad hlavu, a to stále přibývají.
Doufal jsem, že prostě jen kývne a nechá to být, jako obvykle, když jí řeknu, že je všechno v pořádku, ale dnes kupodivu ne.

,,Podívej Taehyungie, nejsem slepá, potřebuješ přátele a zjevně i dívka by ti mohla pomoci, ty víš, že bych tě moc ráda pustila ven, strašně moc, ale ve tvém stavu to teď bohužel není možné,"

Neměl jsem slov, neříkám, že bych přátele nechtěl, chtěl a moc, jelikož od malička byl jediný můj přítel, bratranec a zároveň učitel Namjoon.
A co se holek týče, v životě jsem snad s žádnou nestrávil déle než pár minut, a to v čekárně u lékaře, kdy jsem na ně jen tupě zíral.

Ven chci za každou cenu, nahrazuji si to alespoň tím, že si nechávám otevřené balkonové dveře v pokoji, pokud je hezké počasí. Máma se bojí, že mi ten smog, co tu často bývá utvoří puchýře, ale bydlíme dost na okraji města, kde je výskyt smogu minimální, takže zase nechci být až tak izolovaný.

,,Já vím, mami. Ale nic se neděje a Namjoon mi stačí,"

Pousmál jsem se na ni a vzal si od ní talíř se snídaní, velmi opatrně jsem se usadil na židli a začal jíst, jak jen mi bolest dovolovala, čili mi to nějakou chvilku zabralo.

Jakmile jsem dojedl, vše jsem po sobě uklidil a pak už jen pozoroval, jak se máma chystá do práce, což mě překvapilo, jelikož, každé středy mě hlídá a je se mnou doma a úplně se mi nezdálo, že by mě nechala doma samotného, takže jsem se začal patřičně obávat nejhoršího.

,,Takže Taehyungie, s Namjoonem jsem domluvená, že přijde ve čtyři, až mu skončí přednášky a paní Somin přijde ve dvanáct i s obědem, tak doufám, že jí všechno ukážeš a vřele přivítáš, je to moje pacientka a je velmi milá, tak ji nezlob,"

Ach bože, to ji ta opatrovatelka stále nepustila? Povzdechl jsem si v hlavě.

Myslel jsem si, že když to necháme pár dní uležet, třeba na to zapomene, nebo to jednoduše vzdá, ale očividně jsem se mýlil.

A/N
Zdravím sluníčka...
nevím proč, ale stále mi tenhle příběh zlobí, ukazuje mi to každou část dvakrát, a já nevím proč. Začíná mě to štvát.

I když o tenhle příběh očividně není velký zájem, i tak ho dokončím, jelikož jej mám do konce promyšlený a bylo by mi líto, kdybych ho nedopsala🤔

Mějte se hezky, papa❤️