🥀𝓞𝓷𝓵𝔂 𝓯𝓸𝓸𝓵𝓼🥀

⑯️

|Jungkook's pov|

Dny plynuly jako voda,
kýčovité přirovnání, ano vím,
ale tentokrát jsem mohl klidně říci,
že toto přirovnání sedělo absolutně přesně na uplynulých patnáct dnů.

Taehyung chodil pravidelně k různým doktorům na všemožná i nemožná vyšetření a psychicky se to na něm začalo podepisovat.
Častokrát byl podrážděný, nevrlý, bez špetky nálady a jeho obvyklého dětinského humoru, který ho dělal tolik speciálním.

Všímal jsem si toho a musel jsem to změnit, ale přišlo mi, jakoby mě u sebe už ani nechtěl, chodil jsem k němu každý den, po škole, ale dnešek byl jiný.
Jindy mi psal, volal, zajímal se, dnes nic.
Ani jedna zpráva, ani jeden hovor, vůbec nic. Proto jsem mu po škole volal já, ale zřejmě jsem to dělat neměl.

,,Tae, zlato...?"

,,Ehm...huh, no?"

Slyšel jsem v pozadí šeptání a chichotání, samozřejmě Taehyungovo, poznal bych ten jeho sametový chichot všude.

Někdo s ním byl.

Polila mne vlna žárlivosti, cítil jsem se hrozně, hovor jsem bez dalšího slova típnul a rozběhl se k Taemu domů, absolutně nezajímaje se o to, jak tohle celé skončí, jelikož jsem věděl, že moje žárlivost už dovršila svých mezí.
A to bylo hodně špatné.

---

Pěstmi jsem bušil vztekle do dveří Taehyungovi rodiny a jediná věc, která mi bloudila myslí, byl ten neřád kvůli kterému mne Tae vyměnil.
Zabiju ho, ale nejdříve vykastruji, narvu mu jeho úd do té nevymáchané huby a teprve potom zabiju.
Jenže to by se mi nejprve hodilo vědět, kdo ten hajzl je, no už teď je po něm.

,,Okamžitě mi otevři Kim Taehyungu, nebudu se opakovat!"

Klouby mne od toho věčného bití bolely a nervy mi dávaly věčné sbohem.

Po delším čase než by mi bylo milé se pan dokonalý konečně uráčil otevřít, ale to co jsem spatřil, mne posadilo na prdel.
Tedy, ne doslova, ale měl jsem co dělat, abych se nezkácel na zem, no a i má čelist měla co dělat, aby se nevykloubila z toho nepřirozeného poklesu.

,,Co chceš?"

Nadhodil otázku, jakoby nic.

,,Cože? Jak jako co chci?!
Děláš si ze mě srandu?
Jak si to jako představuješ Taehyungu?"

Spustil jsem bombardaci svými otázkami s velmi naštvaným tónem, ne, přímo nasraným tónem a dožadoval se vysvětlení.

Chvíli na mě zíral a pak mi jen ustoupil stranou, abych mohl vejít.

,,On?! To nemyslíš vážně, ne?
Vypadni ty bezpáteřní idiote!"

Křičel jsem, zuřil jsem, byl jsem zoufale bez sebe, nedokázal jsem správně vstřebat proběhlí děj událostí, které pro mne byly přinejmenším srdcervoucí.

Jak mi to mohl udělat a ještě s ním?
To mu jako nejsem dost dobrý?

,,Jungkooku, uklidni se, Chanyho jsem pozval, takže nikam nepůjde,"

Zůstal jsem zírat s pusou dokořán jakoby mi někdo bodl dýku do zad.
Což vlastně Tae i udělal.

,,Ale proč on?"

Zašeptal jsem a zoufalým pohledem mu hleděl do jeho očí, které postrádaly tu jeho obvyklou jiskru.

,,A proč ne? My si rozumíme, to,
že ty s ním máš nějaký problém neznamená, že já se s tím budu ztotožňovat,"

Jen se uchechtl a opět věnoval pozornost tomu slizkému hadovi.

,,Nějaký?
Tae, on mi ublížil, je to intrikář, jen si tě namotává okolo prstu, aby s tebou mohl manipulovat a pak ti ublíží, bude tě využívat a poté tě jako kus bezcenného hadru odhodí pryč,"

Zprudka jsem vydechl a věnoval Chanyeolovi nenávistný pohled a pak se opět obrátil na Taehyunga.

,,Zřejmě sis to zasloužil,"

A/N
Upsík? 😅
Jak se vám všem vede takhle před vánoci? Těšíte se?
Já ani moc ne, upřímně... nebo spíš mi chybí vánoční nálada 😅

No mějte se hezky, papa❤️