🥀𝓞𝓷𝓵𝔂 𝓯𝓸𝓸𝓵𝓼🥀

⑨️

|Taehyung's pov|

,,Počkej, ty jsi gay?"

,,Cože?! Ne, nejsem!"

Vyhrkl jsem ze sebe zmateně. Neměl jsem ani sebemenší představu, proč zněla jeho otázka zrovna takto, no řádně mě to zmátlo.

,,Aha, tak potom nechápu,"

Přesunul se ke mně na postel, která se pod jeho vahou zhoupla a mě to posunulo o něco výš.

,,Já nechápu tebe,"

On se zamračil a chytil mé ruce do těch svých. Byly chladné, ale zároveň horké — nedokázal jsem to správně popsat, věděl jsem, že se mi potom na těch místech udělají puchýře, ale já se nechtěl vzdálit od jeho dotyku, byl příjemný a pro mě to byl zcela nový pocit.

,,Víš škvrně, já jsem to myslel tak,
že mě přitahuješ,"

Dobře, oproti němu jsem vypadal o dost mladší, ale to oslovení si mohl odpustit.
Byl jsem tak vyvedený z míry díky jeho slovům, že jsem nevěděl co dělat, říct, jak se tvářit, dokonce bych si troufl říci, že jsem na nějakou dobu zapomněl i dýchat, z transu mě vyvedla až ta známá bolest.

,,Ne, prosím teď ne..."

Mumlal jsem stále dokola, chudák Jungkook ze mě musel být asi pořádně zmatený.

A nastal ten samý koloběh jako každý jiný den předtím, spánky, hlava, krk, páteř, a tak dále.

Moc jsem nevnímal, mozek jsem měl úplně přehřátý, kroutil jsem se na posteli, ale dnes na tom bylo přeci jen něco jiného, jakobych byl pod hladinou vody a nad ní na mě mluvil nepatrný hlásek, tak jsem slyšel Jungkookovy nářky, abych přestal, že se bojí a neví co má dělat.

Obvykle bolest odeznívá sama, když se díky ní dostávám už do bezvědomí, no dnes tomu bylo jinak.

Vzpamatoval jsem se díky chladné ruce, kterou jsem pocítil na tváři, bylo to tak uklidňující, chladivé, příjemné.
Ta ruka byla tak jemná, instinktivně jsem se k onému dotyku přitlačil tváří blíž a pomalu začal rozmrkávat má ztěžklá víčka, po jejich následném otevření mne na okamžik oslepilo denní světlo které zářilo do mého pokoje i přes zatažené žaluzie.

Jakmile jsem se pořádně rozkoukal, střetl jsem se s vyděšeným pohledem mé matky, nejdříve jsem tedy byl v domnění, že to její ruka byla tak příjemně chladivá, ale poté, co jsem na své tváři stále cítil ten dotek a matčiny ruce spatřil podél jejího těla, usoudil jsem, že ona hebká ruka patří tomu krásnému chlapci.

Tentokrát se mé domněnky potvrdily, když jsem totiž otočil hlavu na pravou stranu, setkal jsem se s Jungkookovým pohledem, pořádně jsem z něj nedokázal vyčíst nic, možná tam byla kapka strachu, zoufalosti z nevědomosti nebo kousek úlevy, že už vnímám a nebo možná od každého trochu.

Musel jsem si ale připustit, že mě z toho dostal on, což pro mě bylo nové poznání.

,,Jung-kooku,"

Vydechl jsem tiše a koktavě.
Neodpověděl.
Místo toho se ozvala máma.

,,Jak ti je zlatíčko, slyšela jsem Jungkookův křik, tak jsem přispěchala na pomoc, ale Jungkook to zvládl sám a bravurně,"

Věnovala Kookovi vřelý úsměv vyjadřující dík.

,,Ale to nestojí za řeč, někdy chodívám vypomáhat matce do nemocnice s dětmi, tak bych řekl, že umím zachovat klid, i když jsem se s tímhle onemocněním ještě nesetkal, a proto mě to vyděsilo,"

Já jen poslouchal jejich rozhovor a vydýchával se z právě prožitého záchvatu.

,,Děkuju,"

Ta slova byla směřována na Jungkooka, pak mu matka ještě něco pověděla, ale já byl až příliš fascinovaný črty jeho tváře, a tak jsem nic z okolního světa nevnímal, pouze jeho.
Když matka následně opustila pokoj, všiml si mého urputného pohledu na něj a konečně na mě promluvil.

,,Na co tak koukáš, Tae?"

Aniž by stáhl svoji ruku z mé tváře zpět, se na mě krásně usmál.

,,Já jen, rád obdivuji různé druhy umění, máš rád umění?"

Vyhrkl jsem, nepřemýšlíc o tom, jaká slova jsem vlastně vypustil z úst, a jak by si to chlapec mohl přebrat.

,,Tvrdíš, že jsem umělecké dílo?"

Malinko se uchechtl a mé neposedné vlásky mi zastrčil za ucho. Druhou moji otázku odignoroval, což jsem vlastně i nějak čekal.

,,Jsi to nejkrásnější umělecké dílo,
jaké jsem kdy viděl,"

,,Tak to abych vyřídil pochvalu svým zploditelům,"

Na vteřinu jsem se nad jeho slovy zasekl, ale pak se i s ním rozesmál.

,,Je zvláštní, že už o tobě tohle dokážu říct, když jsme se dnes viděli poprvé,"

Upřímně řečeno, trochu jsem se za to styděl, bál jsem se, aby si nemyslel, že jsem divný.

,,Ach Tae, jsi rozkošný chlapec, každému se přece někdo líbí, nezáleží kdy dotyčného poznáš, neznamená to hned, že jsi do něj zamilovaný,"

Zasmál se brunet a já jsem v tu chvíli pocítil vařicí krev ve tvářích.
Samozřejmě, že to neznamenalo, že bych ho miloval, ani nejsem homosexuál, ale i tak jsem se kvůli těm slovům cítil, bůh ví proč, nějaký nesvůj.

A/N
Zdravíčko mé úchylné dušičky.
Jak se vám vede? Škola se už blíží a tak mám nervy na pochodu, jakpak je to u vás? 😏
No mějte hezký zbytek dne, papa🖤