🥀𝓞𝓷𝓵𝔂 𝓯𝓸𝓸𝓵𝓼🥀

⑰️

Doporučuji si pustit písničku, co jsem přidala do médií, já ji naprosto zbožňuji, ten text, melodii...
Navíc se mi nějakým způsobem hodí k tomuhle příběhu.
No nic, přeji hezké čtení. 😇

|Taehyung's pov|

Bylo mi šíleně zle, cítil jsem se jakoby mé tělo nebylo ani moje, hlava mě třeštila, jako po kocovině, div ne hůř, v krku jsem měl naprosto vyprahlo jako na Sahaře a ruce a nohy mne brněly až to přecházelo do bolesti.

Protáhl jsem si ruce i nohy, přičemž mi prokřupalo v zádech pár obratlů a neochotně otevřel své pevně zavřené oči.

Což byla osudová chyba, nejen proto, že sluneční světlo bylo dnes tak intenzivní, že jsem si chvíli myslel, že mi vypálilo zorničky, ale také proto, že když jsem otočil hlavu na stranu, tak mě po mé pravici jako obvykle neuvítala rozcuchaná hlava kaštanových vlasů, nýbrž kštice vlasů havraně černých.

Omámen zmatením jsem si protřel oči, abych se ujistil, zda se mi tohle celé jen nezdá, bohužel, nezdálo.

Nemotorně jsem se vyhrabal z pod přikrývky a k mé smůle, jsem díky mé nešikovnosti spadl na zadek.
Zadržel jsem bolestné zaúpění, protože naražená kostrč ihned po ránu opravdu není to kouzelné probuzení, které jsem očekával.

Jakmile jsem se uklidnil a bolest trochu odezněla, snažil jsem se rozpomenout na včerejší události.

Nic.

Na nic jsem si nevzpomněl.
No co mne děsilo ještě víc byl fakt, že jsem se v mém pokoji ocitl jen v boxerkách, tedy po delším čase jsem zjistil, že se ani nenacházím ve svém pokoji a to pro mě byla poslední kapka.

Jako blesk jsem vyrazil ze dveří, jenž pro mne byly tak neznámé, vstříc dalšímu neznámu, jež mě jistojistě praští do obličeje pěstí, bez ostychu.

Jeho dům nebyl nijak zvlášť obrovských rozměrů, byl jednopatrový, ale i tak to stačilo na to, abych po něm bezduše bloudil. Po nějakém čase jsem zhodnotil, že jednoduše nemám dobrý orientační smysl, a když už jsem chtěl to marné hledání východu vzdát, narazil jsem na dveře, jenž jsem do této chvíle neviděl, což mi přišlo naprosto absurdní vzhledem k faktu, že jsem okolo nich musel projít nejméně tisíckrát.

Neřešil jsem v jakém se nacházím momentálně oblečení, neřešil jsem ani můj vnější zjev, prostě jsem se z Chanyeolova domu musel dostat za každou cenu.

Pro upřesnění, měl jsem na sobě jeho modré triko, které mi sahalo do půli stehen, pod ním, naštěstí, své boxerky, avšak díky velikosti onoho trika, mi nebyly vůbec vidět a kdokoliv by si mohl myslet, že pod ním nemám nic.
Na nohou jsem měl ponožky, takže nebyl problém vklouznout ladně do svých tenistek a stejně ladným tempem vypadnout ze dveří.

Modré vlasy, v barvě onoho trička, byly rozčepýřené do všech možných stran, pod očima velké kruhy a rty suché, bez mé obvykle zářivé zdravě vypadající barvy.

Za svůj nynější vzhled bych se měl asi stydět, no, řešil jsem větší problém, který se nacházel u sousedů na zahradě.

Jungkook na mě zíral nečitelným výrazem, což pro mě bylo snad mnohem horší, než kdybych rozeznal co si právě myslí, byť by to byl hněv, smutek nebo zklamání, takhle to pro mě bylo ubíjející, nevědět.

,,Jungkooku já ti to vysvětlím,"

Panikařil jsem, ačkoliv tahle věta mi to nijak neusnadnila, možná spíš naopak.

Konečně jsem na Kookově tváři rozeznal výraz — mračil se.

,,Jo?! Opravdu?
A copak bys mi rád vysvětlil?
Že se nepozorovaně plížíš z domu kluka, se kterým jsi včera šukal, bez rozloučení? Ach ta tvá neslušnost Tae,"

No tentokrát jsem vyjeveně zíral já.
Co to povídal, nikdy bych ho nepodvedl a už nikdy ne s tím dlouhánem.

Splašeně jsem kroutil hlavou na nesouhlas.

,,Ne zlato, tak to opravdu není,
možná to tak vypadá, ale nic si nepamatuju.
Probudil jsem se u něj a rychle odtamtud vypadl, nikdy bych tě nepodvedl,"

Zoufale jsem zafňukal a rozešel se k jeho domu jak nejrychleji to šlo, doufajíc, že mi do té doby nezajde dovnitř a tím znemožní si s ním promluvit.

Byl na tom stejném místě, s rukama překříženýma na hrudi se stále mračil mým směrem.

,,Ty si to jako doopravdy nepamatuješ? Ten včerejšek, nic?"

Záporně jsem zakroutil hlavou, styděl jsem se, hrozně moc.

On si jen povzdechl a přišel ke mně blíž, zvedajíc mi hlavu do úrovně jeho očí, těch krásných očí.

,,Včera jsi mi řekl, že ani nejsem schopen ti dát po čem toužíš, cituji;
Nejsi schopen mi pořádně vyšukat mojí nadrženou prdelku, i když jsme spolu už dlouho, tak jsem si našel někoho,
kdo je ochoten tě zastoupit,"

Má slova naznačil mým hlasem i gestikulací a já oněměl.

Tohle, že jsem řekl?
Kdy?
Proč bych to vůbec říkal?
Navíc... Pane bože, nedokázal bych takovou nemravnost vyslovit!

'Ale já ano, Tae.'

A/N
Ahoj, doufám, že jste si pořádně užili Vánoce a nový rok...

Jinak, co říkáte na Yoongiho písničku?
Já jsem si ji na první poslech naprosto zamilovala ❤️🙏🏻

No mějte se hezky, u další kapitoly pa😏