🥀𝓞𝓷𝓵𝔂 𝓯𝓸𝓸𝓵𝓼🥀

⑩️

Dole důležité oznámení. prosím přečíst!

|Jungkook's pov|

Uběhl týden od mého setkání s krásným ač nemocně vyhublým blonďatým chlapcem.
Za tu dobu jsem na něj nepřestal myslet.

Jak se asi má?
Co dělá?
Měl další záchvat?
Byl na nějaké další kontrole?
Našli doktoři nějaký lepší způsob léčby?

A spousty dalších podobně znějících myšlenek.
Nevěděl jsem proč, no instinkt mě nutil se o něj bát, možná mi mé sympatie k němu už přerostly přes hlavu, ale tomu jsem nechtěl věnovat pozornost.
Přeci jen, sám řekl, že gay není, tak proč si dávat plané naděje?

Ulehl jsem do postele, protože nám dnes ve škole dali volno, kvůli nějaké opravě potrubí, které včera prasklo, nejsem si úplně jistý, tomu emailu jsem nevěnoval až takovou pozornost, jelikož jsem měl za prvé plnou hlavu toho kluka a za druhé zajímalo mě jen to, že mám volno a ne z jakého důvodu.

Najednou se mým pokojem rozlehl zvuk mého vyzvánění, natáhl jsem se pro svůj mobil a hovor označený jako  "VELITEL MAMKA❤️", jsem přijal.

,,Ano? Co potřebuješ poslouchám,"

,,Ale no tak Jungkooku, to jako tvoje maminka nemůže volat jen tak?
Jen aby tě slyšela,
aniž by něco potřebovala?"

Z jejího hlasu se dalo vyčíst, že se tímhle cítila dotčena.
Zasmál jsem se a ona pokračovala.

,,No dobře, dnes mi do práce přivezou akutní případ, musím tu tedy zůstat déle a k Taehyungovi bych to nestihla, tak jsem tě chtěla poprosit,
když máš to volno, jestli bys—,"

Než stačila větu dokončit, přerušil jsem jí.

,,Jo, obléknu se a vyrazím k němu,"

,,Jsi hodný chlapec, pozdravuj ho,
už musím jít, pa,"

Než jsem stihl cokoli říct já, hovor típla.

A tak jsem se líně zvedl z postele, udělal vše potřebné, hodil na sebe něco jiného než obvykle nosím, zřejmě kvůli dobrému pocitu, kdo ví a vyrazil jsem vstříc přeplněným ulicím, za tím krásným stvořením.

—

Za malou chvíli jsem se ocitl před dveřmi jeho domu, cesta utekla až příliš rychle, aniž bych to nějak zaregistroval.
To jsem běžel?

Zazvonil jsem, a k mému překvapení se dveře ihned otevřely a za nimi stál Taehyung.

Taehyung v županu.

Roztomilé,

pomyslel jsem si a nevědomky ho s pootevřenými ústy pozoroval.

,,Oh- dnes nepřijde Somin?"

Vyhrkl a odstoupil od dveří, abych mohl projít.

,,Ne, dnes jsem tu já, a také ti přeji hezké dopoledne,"

Trpce jsem se usmál a zul si boty. Nebudu lhát, trochu mne urazilo, že mě ani nepozdravil a ještě mu očividně má přítomnost vadila.

,,No dobře, tak, co bys dnes rád dělal?"

Zeptal jsem se, když jsem se usadil na gauč, on si opatrně sedl do křesla — hádám bylo opět nějaké speciální, kvůli jeho onemocnění kůže a zadíval se mi do očí.

,,Cokoli, nevím... ale mám dnes ve tři hodiny kontrolu,"

Kývl jsem na náznak toho, že mu rozumím a dodal, že na kontrolu s ním zajdu.

—

Co se týkalo naší zábavy, skončili jsme u videoher, ve kterých mě Taehyung bravurně porážel, což mi docela sráželo ego, kterého mám na rozdávání, no i tak mě to štvalo.
Jelikož jsem soutěživý, a to velmi.

,,Sakra, seru na to!"

Vzteky jsem odložil,
— spíš tedy, hodil—
joystickem o stůl, na což se na mě Tae vyjeveně podíval a maličko zamračil, když viděl ovladač na druhé straně stolu.

,,Jungkooku, klid... Je to jen hra,"

Povzdechl si můj hostitel a promnul si kořen nosu, musel jsem si nad tím skousnout ret, bylo mi tak trapně za své chování.

,,Promiň, špunte,"

Zamumlal jsem omluvu a podíval se mu do očí, se kterými jsem se ale nestřetl, protože se díval jakoby někam za mě, a tak jsem se také instinktivně otočil.

,,Hodiny, sakra, to už je tolik?!
Nestihnu kontrolu!"

V ten moment mi to došlo
—Taeho kontrola ve tři hodiny—
Kruci. Už bylo deset minut před třetí a hádám, že Taehyungův soused doktor asi nebude.

,,Neboj, to nějak stihneme,"

Nervózně jsem pronesl, i když jsem si vůbec nemyslel, že je možné to stihnout.

—

K mému překvapení, klinika nebyla až tak daleko jak jsem si myslel, sice jsme to nestihli, ale přišli jsme jen o šest minut později, což nebylo tak hrozné, nicméně museli jsme počkat v čekárně, jelikož doktor vzal nějakou paní před námi.
A to víte, začal jsem nadávat, jak si to ten parchant mohl dovolit, když je Taehyung akutní případ. Nakonec jsem se přeci jen uklidnil a sedl si vedle mého svěřence, který mi hned položil ruku na stehno, což mi způsobilo dočasné zastavení srdce.

,,Ach, jaký jste to ale krásný pár.
Můj vnuk si také našel přítele a už spolu mají i štěně, jste těm dvěma velmi podobní chlapci,"

Pronesla nějaká postarší žena, která seděla v čekárně naproti nám.
Musel jsem se nad tím usmát, být mě, klidně bych ji v tom přesvědčení nechal, ale to by zřejmě nebyl Taehyung, kdyby jí to celé nevyvrátil.

,,Ale ne madam,
to je jen moje dočasná chůva,
jeho matka mi dělá pečovatelku,
ale dnes nemohla,
tak zaskočil tady Jungkook,"

Opravdu? Dočasná chůva?
Skvělé Tae, vážně skvělá slova.

A/N
Ahoj, hrozně mě mrzí, že vám to musím říkat takhle blbě, ale jinak to asi nevidím...
Psaní mě baví, velmi, ale taky mi velmi bere čas. Dřív jsem měla jako motivaci vás čtenáře, ale bohužel poslední dobou žádnou aktivitu moc nevidím, takže motivaci nemám a pokud to takhle půjde dál, zřejmě s psaním skončím, ač nerada, ale když není pro koho psát, je to asi zbytečné.

Proto vás prosím... Napište mi zatím váš upřímný názor na tuto knihu, děkuji.