🥀𝓞𝓷𝓵𝔂 𝓯𝓸𝓸𝓵𝓼🥀

⑦️

|Taehyung's pov|

Úklid celého našeho domu byl v plném proudu a jak už tomu tak bývá, máma mě opět nenechala na nic sáhnout, aby se mi neudělaly puchýře.

Musím ale uznat, že poslední dobou se výskyt mých puchýřů rapidně snížil. To je asi tou mastí, kterou mi nedávno předepsal doktor, sice neuvěřitelně zapáchá, ale kdykoliv cítím tvořící se puchýř a nanesu ji v tenké vrstvě na jeho povrch, nejen že zchladí, ale druhý den je puchýř pryč.

Stále to ale není úplně ono.

,,Taehyugie, zlatíčko, jak jsi na tom,
je ti dobře?
Potřebovala bych s něčím totiž pomoci,"

Zaslechl jsem matčin hlas z dolejšího patra. Ani si nedokážete představit, jak nadšený jsem byl, že konečně mohu s něčím pomoct.

Nakonec jsem usoudil, že mé nadšení bylo krapet unáhlené, když mi máma oznámila, že potřebuje jen prostřít stůl. Práce v kuchyni, ať už se jednalo o cokoli mě nikdy nebavila.
Ale protože přijde návštěva a my chtěli jako vždy zapůsobit, neměl jsem na výběr.

Když jsem měl vše hotovo, šel jsem se do svého pokoje převléknout a řádně se upravit, abych vypadal k světu, když si to matka přála.
Samozřejmě ani já sám bych nebyl rád, kdyby se mě naše návštěva lekla.

—

Čas ubíhal na můj vkus až moc rychle, jelikož Paní Jeon a její syn měli zanedlouho přijít, přesněji měli dorazit v pět hodin a momentálně bylo 17:57. Alespoň tak to ukazovaly mé hodiny na nočním stolku.

Nevěděl jsem z jakého důvodu, no každopádně mě začala pohlcovat nervozita. Seznamování s novými lidmi mi opravdu nejde, zejména pokud se jedná o lidi v mém věku, tedy z toho co jsem pochopil, by ten chlapec měl být v mém věku.

Přemýšlel jsem zřejmě až příliš dlouho, protože jsem zezdola zaslechl zvuk našeho zvonku, náhle jsem celý ztuhl. Neměl jsem k tomu absolutně žádný důvod, ale prostě se stalo.

Pak byly už jen slyšet hlasy, dva dívčí, z čehož jsem i přes mé otupělé smysly usoudil, že jeden patří mé matce a druhý mé opatrovatelce — logicky.

Pak se ale ozval třetí hlas, hrubý, hluboký s chraplavým zakončením, nebudu lhát, v ten moment se mi rozpískalo v uších, byl tak krásný, mužný, no zároveň i nějakým způsobem něžný. Nechápal jsem tomu, však je to jen něčí hlas a přitom mne dokázal uchvátit až takhle mocným způsobem.

,,Tae, drahoušku,
pojď dolu, návštěva je tu,"

Polil mne studený pot, nemotorně jsem se zvedl z postele a nasucho polkl knedlík v krku.
Vyšel jsem z pokoje a zamířil do chodby, kde naše hosty vítal už i můj otec, který dostal v práci na tento víkend volno, jen moje sestra měla nějakou akci se školou, takže ta se téhle události zúčastnit nemohla.

Pozorně jsem si prohlížel paní Somin, která byla oblečena ve svátečním, měla na sobě jemné líčení a vyčesaný uhlazený drdol. Vypadala hezky, jakoby tohle byla nějaká slavná událost, ale chápal jsem to, konec konců, ani já nechtěl být za nezdvořilého, proto ta má příprava.

Mé oči náhle zabloudily k chlapci, kterému bez pochyby patřil ten okouzlující hlas.

Jeho tmavě hnědé vlasy mu nemotorně padaly do čokoládově hnědých až skoro černých očí a jeho úsměv mu tvořil baculaté tváře.
Byl nádherný, nikdy jsem takhle nádherného člověka neviděl, v mysli mi proběhla myšlenka, jestli je správné takhle uvažovat o stejném pohlaví, avšak byla ihned zahnána, jakmile se na mě chlapec s úsměvem na tváři otočil a představil se.

,,Ahoj, já jsem Jeon Jungkook,"

Jestli byl tenhle úsměv hraný stejně tak, jako jeho hraný milý hlásek, chtěl bych ho vidět, když se usmívá nenuceně, jsem si jist, že bych asi odpadl.

A/N
ahojky, chci říci, že až se zvýší vaše aktivita budu vydávat častěji, no teď ten zájem tolik nevidím, takže proto kapitoly nevychází tak často
☹️❤️
Ale miluju vás, užijte si den!