Víra, naděje, láska

14. Kapitola

,,Tiše! Ať nás Les neslyší!" Šeptala jsem za sebe na Eru a ještě jednu chovatelku orlů, kterou Era naposlední chvíli sehnala a teď se obě za mnou prodíraly hustým křovím a přitom jsem se snažila nespadnout z berlí, na kterých jsem se ze všech sil snažila udržet.

,,Já si tak přeji, aby to vyšlo!" Zamumlala si Era pro sebe toužebně, ale já ji slyšela a dobře jsem ji chápala. Věděla jsem jak se cítí, ten strach... Strach z prozrazení, strach, že pokud tento plán selže, bude následovat mnohem větší trest než předtím a to nejen pro mě... Něco ve mě mi však slibovalo, že tento plán vyjde a dostanu odtud Marita pryč aniž by Les zjistil, kdo za tím má prsty.

,,Neboj se! Vyjde to!" Pokusila jsem se ji povzbudit úsměvem a přitom jsem málem spadla z berlí, protože jsem jimi zavadila o schovanou větev.

,,Určitě!" Zasmála se na mě Era ironicky potom, co jsem se skoro válela na zemi a pomohla mi neztratit rovnováhu.

,,Tak a jsme tady!" Prohlásila jsem, když jsem koutkem oka zahlédla v podvečerním soumraku tak známé místo. Měly bychom si pospíšit, zachvíli začíná tanec a Les v tu dobu zjistí, ve které části Lesa se nacházím.

Prošly jsme kolem stromu, ke kterému mě Marit položil s bolavou nohou a chviličku na to, jsem už viděla Marita, jak sedí opřený o strom.

,,S-sss!"Přikrčila jsem se a když mě uviděl, hned se vydal ke mě.

,,Letěl jsi už někdy na orlovi?" Zeptala jsem se ho a on mi opětoval trošku nechápavý pohled, který se však v okamžiku, kdy si všimnul Ery a její přítelkyně s orlem na ruce, velice rychle změnil spíše na zděšený.

,,Na orlovi?!!" Zašeptal ještě pořád trošku nevěřícně. ,,Chceš mě snad zabít?!" Vyjekl udiveně a já si přiložila prst na ústa a naznačila mu aby mlčel.

,,Chceš se odtud dostat?" Zkusila jsem jinou taktiku.

,,Ano, ale pokud by to mělo znamenat, že přijdu o život ještě jiným způsobem, než jsem si původně myslel, tak si myslím, že tu ještě nějakou chvíli klidně zůstanu." Protestoval vyděšeně.

,,Prostě mi věř!" Zašeptala jsem a nervózně se kolem sebe rozhlédla, soumrak se blížil s každou sekundou a Marit mi tu dělal stále větší a větší potíže. ,,Pokud na toho orla rychle nenasedneš, zemřeme tu všichni, tak si vyber." Začala jsem s ním trošku ztrácet trpělivost.

Marit vypadal, že chtěl ještě něco říct, ale potom si to raději rozmyslel a nasedl na orla. Ve skrytu duše jsem doufala, že ho orel na zádech udrží, ale když se potom pokoušel vzletět pár metrů vysoko, s hlasitým výkřikem sletěl orel opět dolů na zem.

,,Zkusme to jinak!" Dostala nápad Era a začala těm dvoum udílet tiché rozkazy. Nakonec orel letěl vysoko ve vzduchu, ale Marit stál ještě pořád před námi, za chvíli orel začal střemhlav klesat dolů, kde uchopil ostými drápy za Maritův oděv a odnášel ho poslušně k Oceánu.

V tu chvíli se nám všem ulevilo, jako by nám spadl kámen ze srdce. Marit je v bezpečí. Jenže v okamžiku, kdy orel s Maritem v drápech přeletěl hranici Lesa, zmizel před námi strom, ke kterému mě Marit dnes ráno položil a hned na to další dva. Místa, na kterých ještě před chvílí stály stromy vystřídaly jako předtím květy drobných sedmikrásek zářících v pomalu klesající tmě.

Věděla jsem, že pokud se odtud co nejrychleji nedostaneme, Les pozná, kdo zatím stojí.

,,Rychle! Musíme odtud utéct!" Šeptala jsem vystrašeně na dvě chovatelky, které na tu podívanou nevěřícně zíraly a snažila se o berlích dostat z tohoto místa a jeho okolí. Jen jsem mohla doufat, že mě poslechnou a půjdou hned za mnou. Neodpustila bych si, kdyby je tu Les našel.

Snažila jsem se utíkat co nejrychleji, jak mi to berle mohly dovolit. Soumrak tu měl každou chvíli být a já ještě nebyla dost blízko paloučku a dost daleko od místa, kde jsem naposledy zahlédla Marita. Už jsem to chtěla vzdát, protože Era se svou přítelkyní tu stejně ještě nebyly, takže prozrazená budu tak i tak, když v tu chvíli mě někdo pevně popadnul ze zadu a tiše mě unášel Lesem až k paloučku...

Ahojky! Jsem strašně ráda, že tento příběh čtete. A teď: Kdo si myslíte, že pomohl Pelice co nejrychleji se dostat k paloučku? Můžete psát do komentářů, nebo klidně do zpráv... Doufám, že se vám kapitolka líbila. Mám vás ráda! Klárka :D :D :D