Punkový rebel

Divoký rok 1974 a počátek 75

Sedím na proti matce a sleduji, jak si píchá speed. Nevím proč ale něco mě lákalo to taky zkusit.

,,Mohu?" zeptal jsem se matky, která jen kývla mírně hlavou k souhlasu.

Měl jsem strach ale zvědavost byla silnější. Bylo mi v té době sedmnáct, když jsem začal užívat drogy nitrožilně. Hlavně anfetaminy. Nejčastěji právě speed.
Očistil jsem jehlu, tak jako to dělala máma pokaždé, než si dala dávku. Nasypal jsem trochu speedu na lžíci a tu pak dal nad plamen svíčky. Netrvalo dlouho a hmota se začala rozpouštět a bublat. Speed byl hotový a mohlo se přejít k dalšímu kroku. Položil jsem ohořelou lžíci na stůl a připravil jehlu, nabral do ní speed a do injekce párkrát cvrnknul prstem. Pak jsem opatrně zmáčknul abych se zbavil vzduchu v ní a přitom nevystříkal moc speedu.

,,Hotovo."
Chvíli jsem koukal na jehlu jako zhypnotizovaný.
,,Je to dobrý nápad? Opravdu do toho mám jít?"

Bylo už pozdě si to rozmyslet a přeci jen je to jen zkouška. Kdykoliv budu moci přestat. Vždyť je to poprvé.
Odhodlaně a rychle jsem si omotal ruku škrtidlem, tak jako jsem to nespočetněkrát viděl u mámy.

,,Raz, dva, tři..." počítal jsem si, když jsem se plácal do levé paže a čekal až mi naběhne žíla, zatímco jsem utahoval škrtidlo zuby.

Konečně byla tepna krásně vidět.

,,Ok. Tak jo Johne. Tohle zvládneš. Nic to není. Vezmeš jehlu..."
Vzal jsem jehlu.
,,...opatrně jí zabodneš do paže..." Zabodnul jsem jí do paže.
,,Au! To trochu píchlo. No tak nerozptyluj se! ...Polož palec a pomalu stlač."

Konečně jsem si píchnul. Opatrně vyndal jehlu, povolil škrtidlo a bylo hotovo. Byl to zvláštní pocit.

,,Jak ti je?" zeptala se mě máma, která se probrala trochu z euforie.

,,Jo je to fajn."

Cítil jsem se skvěle. Tak volně. Rozhodně to nebylo naposledy. A rozhodně jsem nehodlal skončit jen u speedu. Chtěl jsem zkusit víc. Chtěl jsem to zažít znovu. Byl jsem rozhodnut začít sám na sobě experimentovat.

***
Jednou k večeru jsem se vykradl ven. Měl jsem v plánu zajít do města a sehnat si nějaký ten speed.

,,Ahoj Johnny, jdeš ven?"

,,Proboha Sussie málem mě z tebe trefilo."

,,Promiň to jsem nechtěla." řekla trochu sklesle dvanácti léta holka od sousedů bydlící na stejném patře jako Já s matkou.

Byla z bytu na konci chodby. Už jsem se chtěl zeptat, když jsem uslyšel, že se něco rozbilo. Došlo mi, že Sussie zase poslali ven aby se na to nemusela dívat.

,,Co takhle kdyby jsme šli ven spolu?"

,,Fakt? Ty mě chceš vzít sebou?"

Byla radostí bez sebe. Oblečená už byla a tak jsme mohli vyrazit rovnou.
Měl jsem ještě v sobě zbytek speedu a potřeboval jsem trochu páry upustit. Taky jsem chtěl trochu rozveselit Sussie a tak jsem lítal a hopsal jako opice. Skákal jsem na lampy, značky a kličkovak po chodníku. Nejspíše to zabralo, protože se i Sussie začala přidávat k mým blbostem.

,,Tak jo počkej tady. Dojdu ti do obchudu pro něco dobrého, pak se stavíme u jednoho mého kámoše a půjdem domů."

,,Dobře."

Zavzpomínal jsem na dobu, kdy jsem jako kluk kradl v obchodě lízátka.

***
,,Páni. Taky bych chtěla mít nějaký cíl jako ty." rozplývala se dívka s očima plnýma úžasu nad mým snem, o který jsem se s ní podělil.

,,Neboj jednou určitě budeš."

Na to, že bydlela na ubytovně plné narkomanů, se jí k jejímu štěstí drogy zatím zdárně vyhýbaly.
Došli jsme k nám na patro. Jen co se tak stalo, ubalil mi otec Sussie jednu ránu pěstí pod oko, zatímco její matka starostlivě zjišťovala, zda jsem jí nic neudělal. I přesto na mě ale nedůvěřivě oba rodiče koukali.

,,Ještě jednou se k ní přibliž a dostaneš jich víc."

Svou pozornost pak otočil k dceři, kterou chytitil za kapucu a táhnul do pokoje. Za nimi s vystrašeným výrazem běžela žena.

,,Kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš bavit s lidmi co tu žijí?"

Nemohl jsem udělat nic. Zalezl jsem do bytu a s dvouma gramy speedu si lehl na madraci. O tom, jak ráno mámě vysvětlím ten monokl jsem neměl ani potuchy a bylo mi to i v celku jedno. Hlavní bylo, že jsem měl svůj fet.