Punkový rebel

Klid

Od smrti Nancy už nic nebylo jako dřív a i když jsem se snažil a i lidé okolo mi také chtěli pomoci zapomenout, nešlo to.
Dny jsem trávil s Peterem po barech, nadupaný fetem a snažili jsme se zbalit nějaký holky. Nakonec jsem přeci jen potkal dívku co mě zaujala ale bylo to spíš ze smutku po Nancy než láska k ní. Dal jsem jí šanci z lítosti. Všichni dokola říkali, že Nancy by chtěla abych šel dál ale já sám už ani nevěděl co by mi Nancy řekla, kdyby mohla. Teda kromě nadávek ohledně toho jakej jsem debil, blbec, zkurnenej feťák...

,,Taky mi chybíš." řekl jsem tiše s myšlenkou na blondýnku, když jsem ležel vedle Vicktore.

Seznámili jsme se díky Peterovi a Bindi. Je totiž její kolegyně a kde jinde by jsme na sebe mohli narazit než v baru.

,,Hej Side přijde Bindi s jednou fakt super holkou a tak mě napadlo..."

,,Ne Petere. Jak jsem ti řekl nejmíň miliokrát. Nehodlám už s někým být. Nikdo nedokáže být jako Nancy."

Když jsem se ale zvedl a otočil, málem jsem Bindi a její kamarádku srazil.

,,Copak Side někam jdeš? Pokud si vzpomínám, neříkal jsi takhle, že už si dáš pozor abys do nikoho nevrazil." poslední větu myslela humorně ale já se ani neusmál.

,,Snad teď neodejdeš? No tak Sidney."

,,Drž hubu takhle mi mohla říkat jen Nancy!"

I tak jsem si spíše než ze zdvořilosti ale spíše z toho, že jsem na dnešek jinej plán než kromě fetování neměl, sedl zpátky na židli.
Takhle jsem chtě nechtě poznal Viktorii.

Je mi s ní sice dobře. Rozhodně lépe než dříve a to, že nemusím žít znovu s matkou je ještě lepší ale nikdy se nedokáže vyrovnat mé drahé Nancy.
Byl to už půl roku co jsem s Victorií byl a taky půl roku co jsem byl venku z basy. Mé dostavení zpět do cely se nemilosrdně blížilo a i když jsem se to snažil skrýt a opomíjet tento fakt, nervózní jsem byl dvacet čtyři hodin denně, což zapříčinilo, že jsem fetoval zase o trochu víc. Nakonec se však štěstí ke mě obrátilo a byla mi daná svoboda s podmínkou.

,,To je bomba to musíme oslavit." radoval se Peter snad ještě víc než já.

A tak spolu s Bindi, Victorií a samozřejmě mou maličkostí jsme naplánovali na prvního ledna skvělej mejdan na mou svobodu.

Dorazilo snad deset lidí. Všichni mí přátelé co nade mnou nezlomili hůl. Linda, Bindi, Peter, máma a další známí z barů.
Alkohol byl jediný na programu, společně se zábavou a dobrou náladou. Konalo se to u mámi a Peter měl každou chvílí dorazit. Měl ještě menší práci a zároveň i menší objednávku bokem ode mě. Vicky nechce abych si píchal a celkově tolik bral. Mezi mě a mé drogy se však nikdo plést nebude a udělám pro ně cokoliv nebo aspoň pro tu jednu. Jediná věc, která mi poskytla být Nancy blíže.
Zrovna jsem bavil přátele v obývacím pokoji tím, jak znova budu hrát na basu a ukazoval jim své plánované skoky, obraty... Naprostý chaos co jsem doufal, že budu moc se svou novou kapelou vytvořit. V momentě ale kdy se ozval zvonek, atmosféra se změnila. Já zvážněl, zmizela zábava, klid a pohodu vystřídalo napětí a vzduch byl těžší.

,,Petere super, že jsi tu. Zrovna jsem tu všem říkal o svém návratu na pódium."

,,To zní skvěle. Přátelé omluvíte nás na chvíli? Ale nebojte ukradnu vám Sida jen na moment. Zábava bude ihned pokračovat. Potřebujeme probrat jen pár partnerských záležitostí."

Do pokoje mě snad narval, zavřel a zamkl. Vše vyšlo.

,,Zrovna to dorazilo."

,,Skvělý." natáhl jsem se ale Peter sáčkem ucukl.

Zaskočil mě tím a to dost nepříjemně.

,,Side, tady končí prdel. Myslím to vážně. Je to hodně kvalitní věc. Nezapomeň, že ve vězení sis odvykl. I kdyby ses neléčil, tak by tě ten obsah mohl zabít o to větší riziko..."

,,Nemel a dej mi aspoň líza."

Vyhověl a já v obsahu smočil bříško mazlíčka. Droga byla opravdu taková, jak jí Peter popisoval. Už teď jsem cítil její sílu.

,,Dobrá tedy. Když mi tak nevěříš, dej mi jí tedy sám." a s rozhodným výrazem k němu natáhl paži.

Po pár minutách:

,,Tak to bychom měli." řekl jsem a vyšel z pokoje nadupaný herákem od Petera.

V místnosti vladlo ticho a napětí. Stál jsem chvíli mezi futry a snažil se dát nějak do pořádku, což se mi tak nějak na oko povedlo. Dlouho jsem ale v kolektivu nevydržel. Šel jsem co nejrychleji k hajzlmíse, ke které jsem prakticky padl.

,,Zasraná věznice."

Bylo mi zle a neustále jsem nemohl přestat zvracet. Máma se zatím snažila hosty uklidnit a Peter se konečně dostal do koupelny kam ho Vicky nechtěla pustit.
Po pár dalších zařvání do mísy se mi udělalo konečně líp.

,,Jak ti je?" optal se Peter starostlivě.

,,Potřebuju další."

,,Side ne. Zabije tě to. Myslím, že pro dnešek je toho dost. Bylo by lepší to skončit dříve než to dopadne ještě hůř. A ty bys měl jít raději spát."

Vicky to šla oznámit ostatním a sama také potom odešla. U matky jsme zůstali už jen já a Peter.
Doprovodil mě do pokoje a pokoušel se uklidnit matku.

,,Já to potřebuju."

,,Ne Side!"

,,Ani trochu nemůže?"

Konečně se mě někdo zastal a zabralo to.

,,No dobře. Ale už ne tak velkou jako před tím."

Když mi Peter píchl pamatuju si už jen útržky.

,,Za žádnou cenu mu nedávejte dnes už nic..... Side tak já....zítra..."

Pak bylo ticho.

Byla už hluboká noc, když jsem se v záchvatu kašle vzbudil. Máma mi ihned přispěchala na pomoc.

,,Já už nechci zpátky. Mami prosím nedovol jim aby mě odvedli a znovu zavřeli. Prosím, jediné co chci je být zase s mou milovanou Nancy. Nic víc nechci. Prosím. Víš, že nejsem hodnej kluk a že dříve nebo později mě budou chtít dostat. Prosím mami. Moc prosím pomoz mi."

Mé škemrání o vysvobození z tohoto světa nakonec zabralo. Připravila dávku a ještě než jsem naposledy ucítil tlak a uslyšel její hlas, řekla mi jak moc mě miluje a že doufá, že budu šťastný a ať jí odpustím, že mi nemohla dát víc.

,,Děkuji mami a za vše se omlouvám."
Pak pominulo vše, pocity, zvuky i bolesti...

(Předposlední kapitola. Což známe, pokud se vám tento styl líbí něco ještě vytvořím. Opět někoho kdo se vám dostane pod kůži a kdo jest téže nezapomenutelnou legendou.)