Punkový rebel

Svoboda

Má svoboda si však dala na čas. V base jsem strávil šest měsíců. S prvním březenem jsem dostal novou šanci.
Byl to den jako každý jiný do chvíle než přišel dozorce v hodinách v jakých normálně nechodí.

,,ASI MÁŠ ŠŤASTNÝ DEN VICIOUSI. MÁŠ PODMÍNĚNÉ OSVOBOZENÍ NA DOBU URČITOU." pronesl s odporem.

,,Cože? Jak...?"

,,NĚKOMU TAM VENKU ASI NA TOBĚ ZÁLEŽÍ VÍC NEŽ NA SPRAVEDLNOSTI."

Jo ten blbec měl co říkat.
U výdaje věcí zpátky jsem podepsal smlouvu, kde se psalo datum s mým jasný nástupem zpátky do cely a částka, kterou za mě, jak jsem později zjistil, manažer Sex Pistols Malcom McLaren a naše nahrávací společnost za mě zaplatili. Doufal jsem, že až vyjdu ven bude to jasný Comeback. To se však ani v nejmenším nestalo.
Před budovou bylo jak po náletu jaderných bomb, lidé se jen okolo věznice mihli ale ani jeden se nezastavil, neotočil, prostě jako kdybych nebyl. A však přeci jen úplně dole pod všemi těmi schody stál člověk, který byl stále na mé straně a byl ochotený za mě položit život.

,,Mami? Kde jsou ostatní?"

Místo odpovědi mě však jen objala a dala mi to co jsem po půl roce postrádal. Lásku.
Byl jsem rád, že jsem z toho pekla venku a rozhodně jsem se tam nehodlal vrátit. Ale to znamenalo sehnat si další prachy na další kauci. Jenže kde sehnat dalších třicet tisíc dolarů?
A tak jsem se vrátil dělat to co by mi řekla snad i sama Nancy. K hudbě.

,,Side, drahý něco pro tebe doma mám."

,,Vážně?"

Matky hlas mě přivedl zpět na zem a tak jsem jen já a ona vyrazili domů. Na plány ohledně sehnání peněz je času dost.
Když jsme konečně dorazili domů spokojeně jsem se usadil na gauč a vychutnával klidu. To ale jen na opravdu malý moment.
Jakmile jsem zaslechl zašustění platového sáčku a spatřil na stole máminu výbavu, mé údajně vyléčené já zmizelo jako tóny z basy, když praskne struna.

,,Mami ty jsi super." a jako hladový pes jsem se vrhl po dávce a nádobí.

,,Je to čerstvá dodávka." odvětila matka hrdě za to co mi donesla.

Její hrdost a moje radost ale zmileli, když jsem naprosto nic necítil.

,,Děje se něco?" zeptala se zaskočeně.

,,Kde jsi to vzala? Vždyť je to jen ubohý svinstvo. To má být nějakej posranej fór? Doufám, že ne. Kolik si za to ty blbá krávo dala?"

Vzteky jsem přímo běsnil. Matku můj hněv nejspíše zaskočil ale to mě bylo volný. Chtěl jsem svou dávku stůj co stůj.

,,Na co čumíš. Člověk aby si tu dělal všechno sám. Tak na co do prdele čekáš? Raději běž zavolat Peterovi."

Jak jsem řekl matka udělala a zatímco volala s Peterem já se pokoušel uklidnit. Do hodiny konečně dorazil Peter.

,,Side kamaráde ani nevíš, jak rád tě zase vidím."

,,Já tebe taky Petere. Vůbec si se nezměnil. Tak co máš co jsem chtěl?"

,,A proč bych se měl měnit. Jsem rád takovej jakej jsem. Si piš brácho." a hodil mi sáček s krystaly Heroinu na postel.

,,Konečně někdo, kdo ví co je to kvalita." pronesl jsem s pohledem upřeným na mámu, která stála za Peterem opřená o futra.

Okamžitě sklopila zrak ale nic neřekla.

,,To bych ti taky radil Petere jinak bych ti musel nakopat tu tvojí prdel."

Peter se jen uchechtl a raději změnil téma.

,,A jak bylo v Americe? Teda do..."

,,Stejně jako všude jinde. Stejná díra jako je Anglie ale jsem rád, že jsem pryč." skočil jsem Peterovi do řeči, když jsem si probouzel žíly.

Jen co jsem si píchl a uvolnil škrtidlo blaženě jsem sebou pleskl na postel. Ležel jsem na ní jako hvězdice a užíval si toho opojení, jak mi droga leze do hlavy.

,,To je blaho."

,,Tomu věřím Side. No kdybys zase někdy něco potřeboval, víš kde mě najdeš."

U dveří se ještě zastavil a po větě, kterou řekl, počítal i mou reakcí.

,,Jo a Side! Vítej doma."

Podíval jsem se na něj a se smíchem ze sebe dostal: ,,Jdi do prdele."

,,HaHa! Tak zítra. Svět ze změnil cos tu nebyl." a zavřel dveře.

,,Jo jen kdybys věděl jak." řekl jsem spíše jen sám sobě, znovu si lehl a nechal se unášet drogovým opojením.