Punkový rebel

Setkání

Psal se rok 76 a společnost pohltil chaos a anarchie. Anglií se proháněla ryzí punková horečka, kterou nerozpoutal nikdo jiný než kapela Sex Pistols. Plakáty byly snad na každém metru. Já pro hudbu žil. Žil jsem pro punk. Žil jsem pro Sex Pistols. Na ten koncert jsem prostě musel. První věc bylo ale sehnat si pořádnej ohoz.
A tak jsem zašel do obchoďáku s punkovýma hadrama, kde dělávala tou dobou moje kámoška.

,,Ahoj Johne, copak by jsi potřeboval?"

,,Ahoj Sally, máš tady nějaký nový zboží?"

,,Jasně. Pojď za mnou."

Dovedla mě do zadní části obchodu. A pak se šla opět věnovat práci za kasou.
Byl jsem jako v ráji. Kožené bundy, jeany, šátky... Punk byl přímo všude.

,,Tohle je ono." řekl jsem si a popadl co se mi líbilo.

,,Tak co Johnny?"

,,Máte to tu pěkný ale nic mě tu zatím nezaujalo. Snad jindy. Měj se Sally." a s úsměvem jsem vyšel z obchodu.

,,Tak snad jindy. Ahoj Johnny."

***
,,Tak to by jsme měli."

Byl jsem připravený vyrazit na koncert, který se tu konal. Něco mi říkalo, že tohle bude ona chvíle. Chvíle, která změní můj život a dostane mě na vrchol. Za tu dobu co jsem chodil za Sally do obchodu jsem už stihl nakráct celý komplet a byl připravený ukázat svému světu na obdiv svůj styl.
Do bundy jsem hodil několik drobnejch a vyrazil směr koncert. Matka byla opět v tranzu. Aspoň jsem se nemusel zdržovat vysvětlováním kam jdu tak oblečenej a hlavně, kde jsem ty hadry vzal.
Slyšel jsem z konce chodby řev. Garminovi se opět hádali a malá Sussie... Nikde nebyla k nalezení. Měl jsem sice o ní starost ale co jsem mohl dělat.
Když jsem vyšel zbývalo mi půl hodiny do otvíračky.

,,Musím sebou hodit."

Jen co jsem ale popoběhl a prudce zatočil za roh, do někoho jsem vrazil.

,,Ou! Omlouvám se vám. Jste v pořádku?" zeptal jsem se a pomáhal vstát hubené dívce s hnědými vlasy.

Když vzhledla, byl jsem jako v opaření. Její modré oči se dlouze podívali do těch mých a ten její úsměv.

,,Jsem v pořádku. Děkuji za optání a pomocnou ruku. Musíte mít opravdu naspěch, že?"

Její otázka mě opět přivedla k vědomí.

,,Ooo!...Ano. Jistě." pousmál jsem se a opět vyrazil.

Nutkání se otočit, mě přimělo zastavit.
Dívka měla ladný, půvabný krok a její křivky byly neodolatelné.

,,Jak se jmenujete?"

Dívka se překvapeně otočila ale pak se usmála a než se ke mně znovu otočila zady a šla si po svém pronesla: ,,Bindi."

,,Tak naschle, Bindi." řekl jsem tiše a pak zase vyrazil směr klub.

Už takhle jsem měl zpoždění a měl jsem to jen tak tak. Nemarnil jsem čas a rozeběhl se. Tentokrát ale se soustředěným pohledem i myslí abych náhodou zase někoho nesložil k zemi.