Punkový rebel

Z fanouška členem kapely

Na domluvené místo jsem přišel včas. Nestačil jsem se ani zastavit, když jsem zaslechl hvízdnutí a pak zavolat svou přezdívku. Z černé dodávky se vyklonil Rotten a hlavou naznačil ať si nastoupím, pak zase zmizel. Rozhlédl jsem se a přiběhl k dodávce, v rychlosti do ní zalezl a zabouchl dveře. Seděl jsem vedle Johna, za mnou seděl bubeník s kytaristou a za volantem basák. Nevím proč ale kromě Glena Matlocka, basáka, jsem vycházel se všemi přímo skvěle.

,,Tak o co jde?" zeptal jsem a otřel si polozpocené dlaně do kalhot, na tváři jsem měl bezstarostný výraz.

,,Ty to máš ve zvyku jít takhle do všeho po hlavě co?" pronesl Rotten se smíchem.

Pak ale zvážněl.

,,Jde o to, že už nejsme jediný, kdo si všímá, že jsi vždycky tam, kde jsme my."

Nastavil ruku a Steve Jones mu do ní dal noviny. Byl to tisk, do kterého psal ten mizera Vincent. Bylo jasné, že to psal ještě ten den s rozbitým nosem.

,,Vysoký, hubený, mladý muž v černém. Rozhodně nepřehlédnutelný a dnes už známý rozhodně jako jeden z největších fanoušků Sex Pistols, nazývány Sid Vicious, nezanedbatel ani včerejší koncert své kapely, která ho za své výtržnosti pozvala na pódium. Na tohoto fanouška jsi rozhodně dávejte pozor. Kde je on, jsou i Pistole."

,,Chápeš to chlape? Ty prostě s námi musíš jet. Jsi součást kapely. Teď už jsi nepostradatelný článek." pravil Rotten a já byl jako blecha.

Byl jsem chtěný, byl jsem potřebný. Už jsem nebyl jen další fanoušek v davu. Já začínal být NĚKDO.
A opravdu. Byl jsem všude. Jezdil jsem s Pistolemi na každý jejich koncert společně v jejich dodávce. Ze mě a Jonnyho Rottena se stala nerozlučná dvojka, Steve a Paul Cook mě brali s každým dalším koncertem stále víc jako spoluhráče, než nějakou chodící reklamu jejich kapely ale Glan mě moc v lásce neměl. Nevím přesně co ho na mě štvalo ale bylo mezi námi jakési napětí. I když jsme oba dělali, že ne. Při každém vystoupení jsem spolu s Pistolemi zazpíval bok po boku vedle Rottena jeden ze songů. Bylo jedno jaký John vytáhnul, já uměl všechny.

***
Jednou jsem takhle dělal zase nějakej rozhovor s novinářemi, když v tom  jsem spatřil onu dívku jenž do mě vrazila tenkrát na ulici, když jsem šel na koncert Sex Pistols rozbít Vincentovi hubu. Stálá proti mně a v ruce držela mikrofon s nahráváním. Marně se snažila protlačit se ke mně.

,,Tak jo myslím, že už jsem vám řekl vše tak, tak už mi dejte pokoj!"

Ani nevím jak, prodral jsem se davem ke dveřím vedoucím do šaten.

,,Ale copak Side? Zase se na tebe sesypali jako supi na mršinu?" rýpl si do mě Paul a protáčel si paličku mezi prsty.

,,Cooku! Nevykecávej se a jdi se raději připravit. Já pak ty tvé výmluvy poslouchat nehodlám."

Cook se na Rottenův rozkaz odporoučel a zmizel na záchody, ze kterých vyšel zrovna Steve. Předal Paulovi nějaký brčko a jen popotáhl.

,,Výkon jasně zajištěn." řekl Steve a popotáhl znovu.

Za tu dobu, co jsem s nimi byl, jsem věděl co tím myslí. Sám jsem si občas s nimi to kouzlo k dobrému výkonu dal. Kokain už pro mě nebyl žádná neznámá a společně se speedem to byla nezkutečná jízda. Zážitek, který chcete zažít znova.

Uběhlo pár minut od začátku prvních tónů a já byl zase tím divokým Sidem Viciousem, jakého mě společnost znala a chtěla mít. Z mírného pošťuchování se staly tvrdé nárazy a o pravý punkový kotel plný pogujících fanoušků bylo postaráno. Každý se chtěl se mnou střetnou ale z nárazů byl patrný repekt, který jsem si mezi davem vybudoval, ať už osobně nebo z novinových článků.
Při jedné z otoček jsem spatřil onu dívku sedět na baru a ve snaze udělat snímek vyhlížející nějaké dobré místo, odkud by pořídila lepší snímky. Vymotal jsem se z kotle a šel k baru. Cestou jsem se ale zarazil.

,,Nemůžu tam přeci jen tak nakráčet. To by bylo divný."

Nápad na sebe ale nenechal dlouho čekat, stačilo se jen podívat na levou ruku svírající už skoro prázdnou láhev od piva.