Punkový rebel

Poslední ahoj

,,Jak to myslíš Petere? Už mi konečně řekneš kam to kruci jdeme?"

Od baru neřekl ani slovo. Jen to, že ho mám následovat. Jako na potvoru muselo začít pršet. Byla to rovnou smršť. Vedl mě přes centrum, park a dalšími ulicemi, které jsou na první pohled úplně stejné. Asi za patnáct minut jsme došli k bráně.

,,To jsme si rovnou mohli vzít taxík." vytkl jsme Peterovi tu jeho deštivou procházku.

,,Neměl bys tolik hlučet." odbyl mě a ukázal na vrch brány.

Její tvar a podoba... To už ale Peter byl několik kroků přede mnou. Popoběhl jsem za ním a rozhlížel se všude kolem.
Z širokého, kamenného, žulového, koskatého chodníku jsme odbočili na štěrkovou cestičku širokou tak, že jsme šli jako husy v řadě. Okolo nás bylo spousta hrobů, ticho a liduprázdno. Jen my dva jsme takový magoři a chodíme v dešti po hřbitově.

,,Tak už mi kurva řekneš co děláme tady na tom zkurveným hřbitově?"

V tom zabrzdil, celou dobu co šel, tak jako kdyby přesně věděl kam a nejspíše to i našel.

,,Chtěl jsi vidět Susie, tak jsme tu."

,,Co to je za blbý fóry?"

Jen co jsem se ale podíval na hrob před námi, pochopil jsem.

,,Proboha! To nemůže být pravda."

Přede mnou byla nápisova deska, která byla snad nově udělaná. Nejvíce mě ale děsilo to, že to bylo skutečně jméno Susie, fotka a i datum narození. Byl jsem ale naprosto v šoku z data úmrtí.

,,Našli jí tři dny po tvém odjezdu."

,,Co se jí stalo?" otočil jsem se a popadl Petera za límec kabátu.
,,Tak mluv sakra."

,,Bylo by lepší kdyby ses posadil."

***
Tiše jsme se rozloučili a vyrazili k Peterovi domů. Máma ještě nevěděla, že jsem přijel a po dnešní šokující novince jsem vážně nestál o nějaký další trable a ty se okolo mojí mámy přímo točí. Naštěstí Peter nebydlel od hřbitova daleko.

Znaven fyzicky z cesty a teď i psychicky ze hřbitova, jsem se posadil na gauč v Peterovo skromným domě.

,,Whisky?"

Nemusel se ani ptát. Jen jsem složil hlavu a snažil se nějak zbavit pocitu vinny. Probralo mě až bouchnutí sklenky o stůl.

,,Díky." hlesl jsem a se sklenkou v ruce míchal whisky v ní.

,,Hele pokud jde o Susie, tak ty za to nemůžeš a nikdy bys ani nemohl."

Jen jsem se na Petera podíval. Přesně řekl to co jsem cítil. Aby taky ne, když jsme byli jako bratři.

,,Řekneš mi to už konečně?" zeptal jsem se z posledních sil, když jsem dopil whisky.

,,Dobře ale ode mě to nemáš. Její rodiče se nějak dozvěděli, že se s tebou schází a sám jistě víš, jak v nevelké oblibě tě mají. Chtěli to hodit na tebe ale naštěstí zde je několik lidí, kteří ví a mají jasný důkaz o tom, že jsi odjel pryč."

,,To jsem nemyslel. Myslel jsem co se stalo Susie."

,,Neuposlechla tě."

,,Jak to myslíš?"

,,Víš ten den co jí zabili. Jsem jí ještě viděl. Utíkala odněkud a hledala tě. Když jsem se jí zeptal co se stalo, řekla mi, že porušila slib co ti dala. Nevíš o čem by..."

Podle mého výrazu usoudil, že nejspíš vím o co jde.

,,Tak proto to chtěli její rodiče hodit na mě. Protože mě hledala a ptala se po mně."

Peter jen souhlasně přikývl. Než ale stačil pokračovat či se na něco dalšího zeptat předběhl jsem ho se svou otázkou.

,,Jak byla oblečená?"

Peter se zarazil a zapátral v paměti.

,,Myslím, že no jak, to říct slušně. Vypadala jako groupie a kdybych jí neznal asi bych jí ani nepoznal a nevěřil, že je jí jen patnáct."

Zoufale jsem se svalil. V té chvíli jsem už nemohl snad být zoufalý víc. Brečel jsem jak malý dítě a neustále opakoval PROČ?!
Peter byl celý vyděšený a tak se rozhodl dát mi něco na uklidnění. Vyparalo to jako rozdrcený Speed ale já nechtěl.

,,Ne vážně Johne vem si to."

,,Neříkej mi tak. Říkat mi tak mohla jen ona." dostal jsem ze sebe a Petera odstrčil.

Ne ale daleko, byl jsem až moc slabý. Nakonec jsem přeci jen ten prášek vyšňupl, brzy jsem ale pochopil, že to není žádná droga. Teda z jistého slova smyslu.
Celé tělo mi ochablo, neměl jsem sílu ani sám vstát. Peter mi pomohl, položil mě na gauč, dotáhl deku, odsunul stůl a zamkl dveře, jak od kuchyně, tak vchodu. Na okna dal zvonečky na vánoce, snad ze strachu, že kdybych vstal dříve než on a ještě mě to nepřešlo, pokusil bych se ukončit život.

,,Klidně spi. Tohle tě aspoň na pár hodin uklidní."

Pak už byla jen slyšet rána dveří a má víčka těžká smutkem se zavřela.

***
,,Johne?!"

Uslyšel jsem volat své jméno hlasem, kterým jsem si myslel, že už neuslyším.

,,Susie?"

Za ruku mě kdosi chytil a stáhl tak, že jsem padl na kolena. Byla to ona a přeci jen vypadala tak cize. Tvář jí zakrývaly vlasy a byla bledá až skoro průhledná. Měla na sobě ty věci ve kterých jsem doufal, že už jí nespatřím.

,,Susie co jsi my slíbila? Přísahala jsi že..."

,,Já vím. Promiň mi to Johny. Je mi to vážně moc líto."

Její hlas nesl i tón vzlyku.

,,Odpouštím ti." řekl jsem a objal jí.

Tiše hlesla poděkování a stále mluvila o tom, jak jí vše mrzí.

,,To je v pořádku. Hlavní je, že ti nic není. Nebudeš tomu normálně věřit měl jsem sen a v tom snu..."

Odtáhla se a podívala se na mě. Byla bez obličeje. Žádné oči, nos, pusa... jen prázdnota a i přesto dokázala dokončit mou větu.

,,Mrtvá!"

***
Vyletěl jsem z toho děsného snu tak, že jsem spadnul i z gauče. Můj pád musel být hodně hlasitý, protože z vedlejšího pokoje vyběhl poplašeně Peter.

,,Side jsi v pohodě? Co se stalo?"

Řekl mi Side. Chvíli jsme se tomu divil než jsem si vzpomněl na to, že jsem ho o to výslovně požádal.

,,Nic. Jsem v pohodě. Jen noční můra."

Pomohl mi vyškrábat se zase na gauč a pak roztáhl žaluzie a otevřel okna.

,,Nedivím se ti. Je tu děsně těžký vzduch. Potřebuješ dobýt. Jdu udělat kafe."

Stále jsem ale musel mylet na to zda to byl jen sen nebo se přišla Susie rozloučit. S odchodem těžkého vzduchu a příchodu toho čerstvého jsem dál Susie své poslední ,,Ahoj!"

,,Emmm. Side? Už jsme se zdravili."