Punkový rebel

Bass a groupie

Byl to další nudný den jako každý jiný. Ležel jsem v posteli a neustále se snažil vyrovnat, jak se ztrátou Susie, tak i s koncem šancí na získání Bindi.
Bez Susie tu byla děsná nuda. Pokaždé, když jsem byl venku s ní dokázala mě inspirovat k různým blbostem a celkově rozveselit den. Díky její přítomnosti jsem aspoň furt nesháněl drogy nebo nevysedával v baru.
Pak tu byl Peter a Bindi. Je pravda, že jsem i s Peterem trávil mimo hudbu docela dost času ale teď, když je s Bindi... Nebudu jim přece dělat pátý kolo u vozu.
A co se Bindi týče, nepřeberu jí přeci jednomu ze svých nejlepších přátel. Na to vážně nemám žaludek.
S matkou jsem tak nějak ztratil řeč a většinou jsem jí vídal jen, když jsem odchazel ven nebo si spíše pro něco šel.

Proležel bych v posteli snad celý den, kdyby na mé dveře nezaťukala matka.

,,Ach bože, to člověk nemůže mít chvíli klidu! Co chceš?"

,,Johne, je tu nějaký chlapec. Prý s tebou hraje v kapele."

To okamžitě vzbudilo můj zájem a jen co jsem se posadil, jen v trenýrkách na kraj postele, za dveřmi se objevila Rottenova hlava.

,,No tak dělej vstávej. Máme spousty práce."

,,Proboha Rottene o čem to zase blábolíš?" řekl jsem rozmrzele a přetáhl přes sebe tričko, které jsem měl už týden v kuse a začal hledat kalhoty.

,,Ehmm! Tak už mě budeš poslouchat?" zeptal se Rotten a za poutko držel moje kalhoty.

Vzal jsem si je a začal se do nich cpát, zatímco Rotten pokračoval.

,,Zdá se, že jsi vstal špatnou nohou. No, být tebou raději se toho zbavím. Protože dneska nastává tvoje první lekce baskytary."

Nechápavě jsem se na něj podíval.

Brzy mi ale došlo co tím Rotten myslel. U baru, v klubu ve kterém jsme často hráli, seděl muž v kovbojském kloubouku, botech, košili. Prostě vypadal jako kovboj a před sebou měl láhev Jacka, která byla už z půlky vypitá.

,,Tak Sidney dovol mi ti představit Lemmyho Killmistra z Mötorhead. Lemmy tohle Sid Vicious."

Muž se ke mně otočil a přejel po mně pohledem.
Asi jsem moc velkej, pozitivní dojem nevzbudil. Ale i tak nás přeci jen pozval na skleničku.

,,TAK JO MLADEJ ŘEKNI MI CO UMÍŠ?"

Zatímco si Lemmy nalejval Jacka do sklenky, podíval jsem se za jeho zady na Rottena s tím co po mě krucinál ten chlap chce. Rotten ale jen pokrčil rameny.

,,JÁ ČEKÁM. JAK TĚ MÁM NĚCO NAUČIT, KDYŽ ANI SÁM NEVÍŠ CO UMÍŠ A MYSLÍM TÍM JAKO FAKT UMÍŠ."

,,No..."

Velmi dobrá otázka. Ten chlap asi vážně ví co a jak se týče dělání hudby na tož její hraní.

,,MÁM TO TEDY BRÁT, ŽE NEUMÍŠ NIC? JAK TEN ČLOVĚK SVÁMA MOHL VYJET NA TOUR A PŘEDVÉST TO CO PŘEDVEDL?"

,,No víš Lemmy..."

Zatímco se Rotten vše tak nějak snažil vysvětlit, odskočil jsem si na wc. Měl jsem vážně nervy a potřeboval jsem se dostat nějak do pohody. Vzal jsem si Speed a doufal, že se snad vše vyřeší.
Jen co jsem se ale vrátil Lemmy mě při mém sedání si zpět k baru zarazil.

,,ŽÁDNÉ NASÁVÁNÍ. JDEME SE KOUKNOUT CO S TEBOU SVEDU."

Šli jsme do šaten, kde jsme měli dostatečný prostor na zkoušku. Ať mu řekl Rotten cokoliv, byl jsem rád, že se mu nakonec povedlo Lemmyho překecat.

***
Chodil jsem k němu každý den, tak na několik hodin. Za tu dobu jsem zjistil, že je absolutně ulítlej na Jacka a co se týče mé maličkosti, že jsem snad to největší jelito jaké kdy k němu přišlo s žádostí o to, naučit se vůbec na něco hrát.
Ani jsem se nedivil, že do týdne se mnou skončil. Řekl mi na plnou hubu, jak na tom jsem, tak jsem ho s naprosto otevřenou hubou poslal k ledu. Nevím ani kolik sprosťáren jsem na něj dokázal při svém odchodu zařvat. On ale jen seděl a pil si toho svýho zasranýho Jacka jako kdybych tu nebyl. Asi počítal s takovou reakcí.

Do několika dnů putovalo všude v novinách o tom, že mě Lemmy učí na basu. To ale nemělo dlouhého trvání a stejně jako tato opožděná zpráva vyplula, vyplul i můj odchod. Lemmy v něm udal to co mi prostě řekl a já jsem zase udal, že jsme si prostě nesedli a že prostě raději budu pokračovat jako samouk.
Už tou dobou jsem tak nějak uměl tři akordy, které jsem omílal furt dokola ale do naší muziky se to hodilo. Kluci mohli hrát svoje a já to taky moc těžký neměl, no a naše kapela strhávala stále větší pozornost.

***
,,USA? Zase?"

,,Jo nějakej problém?"

Kapela na mě hleděla se zachmuřením.

,,Čert vem Anglii. Tady mě nic už stejně nedrží."

A tak započali přípravy na naše další tour.

Když jsem se zase vracel pozdě domů spatřil jsem vystupovat z taxíku blondýnu. Rozhodně nevypadala na zdejší. Rozhlédla se po okolí a když mě spatřila mile se usmála. Otočil jsem se ale za mnou nikdo nebyl, takže její úsměv musel patřit mně. Když jsem se ale znovu podíval směrem, kde stála, viděl jsem jen už dovírající se dveře jednoho z klubů.
Bral jsem to jen jako menší úlet a tak, jsem se znovu vydal směr domov. Stále jsem měl před očima její oslnivý úsměv, její zář vlasů a žár jejích nádherných očí. Ne, nemohla to být jen tak obyčejná žena. Pravda ale je, že taková by si o mě nejspíše neopřela ani kolo. A i kdyby jo, rozhodně není volná.