Punkový rebel

Moje nová vášeň

Ráno mi bylo snad ještě hůř, než kdy dříve. Jen co jsem vyšel z ložnice, kterou jsem měl kupodivu sám pro sebe, naskytl se mi neuvěřitelný pohled na tři ještě stále spící chlapy. Steve spal na gauči, Rotten na zemi v rohu a Paul pod stolem, na kterém bylo několik plechovek od piva a sáčků se zbytky prášku.
Bylo mi náhle z toho pohledu tak zle, že jsem okamžitě hledal dveře wc a k míse skočil tak, jako bych skočil naprosto nažhavený ke své milence. Neměl jsem však ani jedno. Jen hlavu v hajzlu a hrdlo plné zvratků.
Když jsem se konečně dal tak nějak dokupy a vyskrábal na nohy, celý bledý jsem se vypotácel aspoň k futrům dveří. Opřel jsem se o ně a nadechl se na zkušenou, jestli se mi znovu neudělá zle. Při nádechu jsem se podíval po pokoji a všiml si rozespalých výrazu Steva a probouzejícího se Rottena, které nejspíše probralo mé řvaní do záchoda.

,,Jdu udělat kafe. Vy se zatím koukejte trochu rozhejbat a ten kdo se na to bude cejtit, může zkusit probrat Paula."

Nikdo nic nenamítal. Na to že byl Steve většinou zamlklý a když otevřel pusu létaly z ní samé perly, dnes byl rozvážný a z nás asi nejvíc ok.
Jeden by si myslel, že potom všem jak mi bylo a co se mi stalo a co mi kluci řekli, že se už ke Kokainu ani nepřiblížím ale to bych se pak nemohl nazývat Viciousem. Trvalo ještě jen pár koncertů než se kromě hudby, Speedu a LSD stal i Kokain mou vášní a smyslem mého bytí.
Koncerty jsme zatím zvládali a já se dokonce i začal díky playbacku učit a trefovat do stejných akordů. Stále ale bylo v plánu najít Lemmyho Killmistra, naučit mě skutečně hrát, odpojit a smazat playback a dobýt naší hudbou svět. K tomu všemu jsme se toužili zapsat do dějin a já snad ještě víc než kdokoliv, kdo zatím existoval. To byl můj sen, můj cíl.

***
Netrvalo ale dlouho a ozvaly se první problémy. Zásoby rapidně klesly a hledat dealera v neznámých končinách, bylo vždycky o vězení. Naštěstí se díky našim koncertům objevil maník, co k našim láskám přístup měl. Dojeli jsme tak nějak tour s nezdarem ohledně nalezení Lemmyho a pomalu se vraceli do Anglie.
V domovině už ale nebylo tak, jako když jsem odsud odjížděl. Vlastně jsem ani po návratu nechápal, jak se mi mohlo po takovém místě vůbec stýskat. Rotten mě spolu s kluky vysadil před našim klubem, kam jsem se chtěl ještě stavit a pozjistit, co se za tu dobu, pokud vůbec, změnilo.
Otevřel jsem dveře a pomalu si navyknul na přítmí v klubu, když sem u baru spatřil znamou postavu. I když byl muž zády nešlo nepřehlédnout hubenou postavu a rozcuchané středně dlouhé vlasy. Naznačil jsem barmanovi ať mlčí a dá na bar dvě piva.

,,Hele kámo brzdi. Takouvé množství peněz nemám."

,,Ty možná ne ale já jo. To pivko je na mě, můj návrat a mou kapelu."

Jen co jsem přisedl, Peter sebou nevěřícně cukl a otočil se na mě.

,,Johne? Kde ty se tu bereš? Myslel jsem, že si užíváš amerických koček?"

,,Zaprvé jsem Sid Vicious. A zadruhé, právě jsme přijeli, tak jsem se rozhodl pozdravit pár známých."

Peter se usmál.

,,Jsem vážně rád, že tě vidím."

Navázat ale řeč se starým dobrým přítelem kupodivu nebylo tak lehké. Většinou jsem mluvil spíše já než Peter.

,,No ale již dost o mě a konečně mi něco řekni ty. Co je nového?"

Peter se napil a chvíli se zamyslel, tak deset vteřin.

,,O ničem nevím."

,,To myslíš vážně?"

Peter se znovu zamyslel.

,,Jo vlastně něco... Ale to je jedno."

Strčil jsem do něj až se málem převrátil.

,,No dobře. Mám nového dodavatele má snad úplně vše. A dokonce snad i nejčistší zboží."

Byla to super zpráva. Už jsem si chtěl udělat objednávku, když v tom okolo prošla dívka a já si náhle vzpomněl na Susie.

,,No rád jsem tě viděl. Tou zpravou jsi mě hodně potěšil ale teď už musím jít. Mám ještě práci."

,,Jestli jdeš za Susie, tak jí doma nenajdeš." řekl suše Peter ale stále se od baru neotočil.

,,Takže odtud vítr fouká." pomyslel jsem si.