Punkový rebel

Vězení

U soudu se se mnou nesrali. Odsoudili mě už dávno předtím. Na mé straně snad byli jedině členové kapely, i když jsem je tak odborným způsobem odkopl. U samotného soudu se osobně neobjevili ale dali jasně najevo, že s rozsudkem a s nálepkou, kterou mi hned od začátku Amerika přišila, nesouhlasí. Rozhodně ne bez průkazných důkazů.
U Amerického soudu jsem byl obviněn a však mi nemohli nic kvůli mému britskému občanství a tak mi jen dali doživotní zákaz vstupu a ještě ten den mě eskortovali do Britské věznice.
Ale ani v rodné zemi to nedopadlo podle mých představ. Stejně jako otázky v Americe, byly i tady doma už dávno předem rozhodující. Ale naštěstí se přiklonili k nedostatku důkazů a tak trest prozatím zmírnily. Do basy jsem však šel na tvrdo.
Věděl jsem, že to bude zlé ale že to bude horší než noční mury co jsem měl po Nancyně smrti a nemluvě o její samotné smrti, tak s tím jsem nepočítal ani v nejmenším.
Jelikož jsem byl maloletý, dali mě do oddělení, které spíše mělo fungovat jako pasťák. Člověk by nad tím mávl rukou ale tohle byla ta nejhorší noční můra doposud.

,,Ne už ne prosím."

Marně jsem volal o pomoc ale stráže ani okolí neudělalo opět nic.
Už během dvou měsíců jsem byl několikrát zbit, znásilněný a naprosto psychicky na dně. Smrt by byla osvobození.
Ležel jsem ve své cele a nemohl spát, ze strachu z toho co by se mohlo stát, kdybych jen zavřel oči, třeba jen na pár minut. Zde ani ve snech jsem neměl klidu. I když se mi i třeba na malý okamžik povedlo usnout, spocený, vyděšený a vždy s výkřikem jsem vyletěl z postele.

,,Ne už ne. Dost už prosím."

Mám nohy na chladné zemi, hlavu v dlaních a marně se snažím uklidnit ale nejde to. Stále si nemohu vzpomenout na to zda jsem to byl vážně já nebo někdo jiný.

,,Nancy bych nikdy neublížil ale co když ten den za mě jednali drogy?"

Dny mého pobytu se měnily v týdny a ty v měsíce. To že se můj konec blíží jsem cítil v kostech. A co hůř má závislost na drogách a konkrétně Heroinu si vybírala svou daň stejně jako Nancyna smrt na mé slávě.

,,Ne Nancy z toho vinit nemůžu. Můžu a musím vinit jen sebe. Ať už jsem to byl já nebo někdo jiný, kdo jí o život připravil, selhal jsem v tom největším. Nedokázal jsem mou drahou, milovanou Nancy ochránit.
Změnilo by se něco, kdyby mě nepoznala? Nebo kdybych jí odmítl a zkrátka nebyli bychom spolu? Teď mám jen své drogy a i ty mi chtějí sebrat."

Prožíval jsem v cele ta nejhorší muka abstinenčních příznaků jaké je jen možné. Nedali mi nic aby mi pomohli si odvykat pomalu a jistě postupy, které už v té době byly. Ne, mě nechali si to vyžrat až do dna. Den za dnem jsem trpěl. Ve dne, v noci, dopoledne, odpoledne... Jim jako kdyby to bylo stále málo.

,,Vím, že možná nesu vinu za smrt Nancy ale to bych snad věděl kdybych jí zabil ne?"

Hlavou se mi mihla naše poslední hádka. Nemohl jsem ale uvěřit, že bych byl schopen jí zabít právě kvůli nějaké blbé hádce.
To se ale otevřeli dveře mé celi a v nich stál On.

,,Ne! Ne! Ne! Nech mě už být!"

Volat bylo marné. Než jsem stačil zmizet z jeho dosahu sevřeli mě jeho ruce a hodili na postel. Hlavou jsem se praštil o zeď. Věděl jsem, že teď nastane jen bolest.

****
Zde je krátký úryvek toho jak se Sidem po Nancyně smrti jednali. A taky pro mě jasný důkaz toho že Sid Nancy nezabil.

Novinář: Bavíte se dobře?
Vicious: Děláte si prdel? Ne, vůbec se nebavím.
(dlouhá pauza)
Novinář: Kde byste teď chtěl být?
Vicious: Pod zemí.
Novinář: Myslíte to vážně?
Vicious: (tiše a smutně) Jo.