Punkový rebel

3. Dubna 1977

Čas neúprosně letěl a než jsem se nadál, nastal den, kdy jsem měl vystoupit s Pistolemi ve Street on the Green v Londýně.
Nervózní jsem byl už od rána a má máma to dávala za vinu nedostatku drogy v mém těle.

,,Kolikrát ti mám říkat, že jsem v pohodě jen jsem trochu nervózní."

,,Ty jsi něco udělal?"

,,Ne neudělal. To už jsem ti taky říkal. A co je ti vůbec do toho."

,,Třeba to, že je ti jen devatenáct a ..."

,,Prosím tě. Nedělej, že se najednou o mě staráš. Jestli tě to uklidní, jedu s klukama hrát."

Matce konečně sklaplo. Využil jsem toho, vzal si svůj černý křivák a vyrazil čekat před ubytovnu. Jak naprostej debil jsem skoro dvě hodiny přešlapoval před tou zasranou barabiznou ale vrátit jsem se nehodlal.

,,Rotten může přijed každou chvíli a on přijede." uklidňoval jsem sám sebe.

Neustále jsem si říkal, že tu prostě musím zůstat a naprosto počítal s tím, že pokud se matka dívá z okna a čeká až se vrátím, tak takovou radost jí rozhodně udělat nehodlám.
Zanedlouho na to, co jsem si tohle pomyslel, uslyšel jsem otvírat se vchodové dveře.

,,Že by si máma dala takovou práci a šla by se mi dolů omluvit?"

Tuto myslenku ale zapudil dívčí hlas, který jsem zaslechl dříve než jsem se otočil.

,,Ahoj Johny co tu děláš?"

,,Čekám na kamaráda. Přijede pro mě autem. A zrovna je tady jako na zavolanou."

,,Tak to jo. Víš šla jsem ven, protože jsem tě tu viděla z okna. Vypadal jsi dost komicky ale pak jsem si uvědomila, že tohle nějak moc neděláš, tak jsem se šla zeptat, co se ti stalo."

,,Nic jen jako vždy. Obyčejné rozbroje mezi teenagerem a jeho rodičem."

,,Hej Side, jak dlouho se budeš vykecávat. Musíme jet a připravit se."

,,Jo už jdu. Chceš někam hodit?"

Susie se na chvíli zamyslela.

,,Radeji ne. Tvůj kamarád má značně naspěch a nerada bych..."

,,Ale no tak. Koncer počká."

,,Nepočká!"

,,Koncert? Ty hraješ v kapele?"

,,Jo přesněji v Sex Pistols ale nikomu to neříkej. Ten týpek za mnou už z toho bude mít dostatečný nervy."

,,Aby taky ne."

Susie se usmála a slíbila, že nikomu nic neřekne.

,,S vámi bych tam asi být nemohla a koukat se co?"

,,To asi ne. Budeme hrat dlouho večer a navíc, mohl by z toho být problém. Neber mě špatně ale jsi ještě moc malá. Ale slibuju, že tě jednou sebou na nějakej z našich koncertů vezmu."

Než stačila jakkoliv odpovědět, už jsem seděl v autě u dost vynervovaného Rottena.

,,Neboj nic neřekne."

,,No to doufám. I když, můžeme to svést na blbé kecy hloupého dítěte."

Naštvaně jsem se na něj podíval.

,,Dobře uznávám to bylo přes čáru."

,,Hele víš co? Nekecej a šlápni na plyn."

***
Nervózní jsme ale ten večer byli všichni. Sice jsem chodil k Stevovi na nějaké lekce ale i tak se nakonec rozhodli kluci pro vypojení ze zesilovače nebo teda aspoň jeho ztlumení.
Zkouška proběhla jakžtakž a i trochu opadly nervy. I tak ale vládlo mezi námi menší napětí, hlavně mezi mnou a Paulem.

,,Tak jo Paule. Chápem, je to pro tebe nezvyk ale drž se sám sebe a když nebudeš vědět, zkus se srovnat podle kytary. Věřím ale že se Sid bude snažit.
Steve ty víš co a jak že?"

Ne moc přesvědčivě přikývl ale Rotten to vzal.

,,A ty. Ty buď Sid Vicious. Ten co baví publikum, přitahuje pozornost a je prostě svůj."

Ze srandy jsem zasalutoval. Rotten řekl pohov a Steve jen s úsměvem protočil očima.

,,Dementi." odfrkl si Paul a šel ven z šaten nejspíše k baru. Zase byl jediný, kdo byl proti všemu. Ale už jsem si začal zvykat. Jen z toho co bude až budu nahoře na pódiu, jsem měl trochu vítr.

***
Klub se začal plnit a fanoušci Pistolí okolo mě procházeli. Někteří se mnou i trochu zadiskutovali ohledně toho, kdo asi zastoupil Glena. Samozřejmě, že jsem stál jako vždy u baru a spolu s Frankem jsme hráli blbce a dělali, že o novém hráči též nevíme. Byl to předem domluvený plán, jak nechat lidi napnuté až do konce ale nepočítal jsme, že to tak nervně rozhodí i mě. Měl jsem v sobě už dvě pivka, když do klubu přišla ona. Na její příchod mě upozornil Frankův pohled a jeho odpivnutí si do sklenice, kterou zrovna čistil (snad nejohranější trik u barmanů jak zaujmout dívku).
Schválně jsem se otočil zase zády a dělal jako bych byl zaujatý svým pivem.

,,Side? Jsi to ty. Ahoj ráda tě vidím vypadáš super." řekla hned s veselejším tónem i výrazem a objala mě.

Frank pochopil, že tady asi nic nezmůže a tak nalil jen o jedno pivko navíc a šel si hledět svého.

,,Ahoj Bindi. Taky tě rád vidím. Mám se fajn. Ty taky vypadáš super. Šla ses podívat na tu novou posilu Sex Pistols?"

,,Jasně že jo. Netvrď, že ty ne."

Jen jsem pokrčil rameny. Chtěl jsem pokračovat v hovoru ale v tom se ozval Frank.

,,Nerad ruším ale neměl by jsi už být jinde Side."

Ukázal na hodiny za sebou a já v tom okamžiku zbledl. Sakra úplně jsem ztratil pojem o čase.

,,Side, je ti něco? Jsi náhle jako stěna."

,,Promiň ale musím jít. Vysvětlím....Neboj." houknul jsem ještě na Bindi než mě pohltil dav a já se problížil k chodbě do šaten Sex Pistols, kde už kluci nervózně odpočítali poslední minutu a já nebyl stále k nalezení.

,,No konečně se hvězda večera ráčila přitáhnout. Poser to a přetáhnu tě tak, jak to měla tvá máma udělat už dávno."

,,Neřeš ho. Musí se jen vyburcovat kvůli výkonu." snažil se Paula ospravedlnit Steve.

,,Bude to v pohodě."

S těmi slovy mi Rotten přetáhl pás baskytary přes hlavu a vyšel k pódiu. Já zatím zůstal schovaný za rohem a snažil se zvítězit nad trémou. Věřte, že jsem měl co dělat abych se z toho neposral. Žaludek jak na vodě se mi kroutil a zvláštní neklid mým tělem protékal, jak ta nejdivočejší řeka.
Rotten měl menší proslov ohledně změn co se udály a k případným chybičkam, které by mohl nový nejmenovaný hráč udělat. Pak jen řekl mé jméno a já kupodivu diváků i sebe opravdu na to pódium vlezl.