Punkový rebel

Susie

Jen co jsem prakticky vyskočil z Rottenovo auta, běžel jsem jako zběsilej.

,,Susie, co tu ksakru děláš?!" vypálil jsem na dívku v děravých silonkách, černé, kožené minisukni, s výstřihem až kdo ví kde a zmalovanou jako... Prostě tak, jak vypadala. Jako levná holka, děvka, groupie. Asi by mě to nesralo, kdybych Susie neznal a nevěděl ani kolik jí skutečně je. To že jí je patnáct, by jste na ní opravdu nepoznali.

,,Johne? Co je? Okamžitě mě pust!" řvala jako kdybych jí chtěl kdo ví co vnutit.

Než jsem stačil cokoliv říct, přizastavilo u chodníku auto. Bylo mi jasné co ten chlap chce.

,,Mohu...?"

,,Vypadám snad jako nějakej pasák? Okamžitě zalez zpátky do auta a vypadni odsud!"

Musel jsem vypadat asi dost zle, protože chlap udělal přesně to co jsem řekl během pár vteřin.

,,Side, co tu blbneš?" spustil Rotten zděšeně a bylo vidět, že neví, jak reagovat.

,,Ty se mě ptáš co je? Co je s tebou?" zaprskal jsem na Rottena a pak se opět otočil k dívce.
,,Zbláznila si se? Co tě sakra napadlo hrát si na... Na tohle?" řekl jsem naštvaně a zděšeně zároveň.

Takhle jsem Susie neznal.

,,Co je ti do toho?"

,,Co je mi do toho? Znám tě Susie. To mi je do toho a je ti do prdele patnáct."

,,Patnáct?!"

,,Jo patnáct. Jsi snad hluchej Rottene?"

Potřeboval jsem vychladnout. Vydechl jsem a otočil se zpět k Susie.

,,Máš všechno?"

,,Jo. Proč?!" vyštekla na mě.

Beze slova jsem jí chytil a táhl k autu.

,,Otevři!" nakázal jsem Rottenovi, který raději šlapal jako hodinky a držel hubu.

Hodil jsem Susie do auta na zadní sedadla a v rychlosti si sednul dopředu. Rotten se okamžitě rozjel.

,,Au! Co si o sobě myslíte? Kam mě to vezete?"

,,Myslím si, že jedeme domu." odcekl jsem jí a začal se hrabat v kapse.

Byl jsem tak nervama v háji, že jsem nutně potřeboval nějak vybít. Zanedlouho jsme zastavili před budovou kde jsme já tak dívka bydleli.

,,Díky." řekl jsem Rottenovi aniž bych se na něj podíval, čapl Susie a táhl jí ke dveřím do hotelu.

,,Tak nezapomeň na..."

Nakonec ztichl a odjel. Poznal, že teď ho nemám náladu ani čas vnímat.

,,Johne! Ne... Já nemůžu domů."

,,A kdo říkal, že jdeš zrovna tam?"

,,Cože?"

,,Přespíš u nás." řekl jsem o něco tišeji, když jsme vcházeli na naše patro.

Z konce chodby šel opět řev.

,,Nebudeš mít ale zase problémy?"

,,Raději já než ty. Navíc mě už je to jedno. Já problémy žiju. Teď pojď ale slib mi ještě než vykročíš, že to co uvidíš nikomu neřekneš jasné?"

Jen přikývla. Přesně jak jsem čekal, pokojem se nesl zápach chlastu, cigaretového kouře, moči... Matka opět spala s jehlou v ruce a haraburdím všude po stole před ní.

,,Susie, běž okamžitě do pokoje. Sedni si na postel a... Já za chvíli přijdu."

Hlas se mi třásl nervózitou z toho, jak vše pobere a jestli jí to nějak neovlivní ve zlém. Pak mi ale došlo, že je to skvělá příležitost zabránit jí v tom co udělala dneska. Přeci jen, kde jsou groupie jsou i drogy.
Jen sklopila zrak a šla do pokoje kam jsem jí poslal. Já se zatím pustil do úklidu, vyndal matce jehlu, přikryl jí a otevřel okno aby se aspoň trochu vyvětral ten děsnej smrad.

***
,,Jak to, že jsi vlastně odešla z domu takhle? To si toho vaši..."

,,Hledají mě snad? Pokud vím tak ne. Takže ani neví, že jsem venku a bodejť by to věděli, když se jen hádají."

Bylo mi jí líto. Neměla to lehké a k drogám taky neměla podle všeho daleko.

,,Jak dlouho bere tvoje máma Heroin?"

,,Od té doby, co jsme se sem nastěhovali. Bála se, že když zjistí, že o braní lhala vyhodí nás."

,,Co to bylo za tabletky co sis bral v autě?"

,,Speed."

,,Jsi závislý?"

Jen jsem přikývl.

,,Není to jediný co bereš, že?"

Záporně jsem zakroutil hlavou. Už se nadechla, že se zase na něco zeptá, já jí ale předběhl.

,,Není to nic dobrého. Ty máš ješte na výběr. Nedělej stejný chyby jako lidi ve tvém okolí. A teď už jdi spát."

,,A co ty?"

,,Já si lehnu na zem. Ale neboj jsem zvyklý. Většinou tak spím když... No sama jsi viděla mou mámu."

,,A proč tam nespíš teď?"

,,Protože vím, že bude v pořádku."

,,Aha. Tak dobrou Johny"

,,Dobrou Susie."

***
Ráno jsem vstal poněkud pozdě. Susie už byla pryč z pokoje. Vzal jsem si pár tablet Speedu a zvedl se.

,,Ahoj mami." řekl jsem rozlámaně.

,,Ahoj. Hele Johny, vím bude to znít asi divně ale ty a Susie..."

,,Ne mami! Proboha, jak tě něco takového mohlo napadnout?"

,,No já nevím. Spala ve tvém pokoji a byla tak rajcovně oblečená..."

,,Mami, tak snad mě znáš. Navíc mám jinačí starosti než lítat za holka. Nejsem Peter."

,,No dobře dobře. Jen jsem se zeptala."

Vešel jsem do kuchyně, kde už Susie dojídala tousty kdoví jak starý a podle jejího výrazu i ne moc dobrý. Hlad ale donutí sníst i to, co zrovna někomu nevoní.

,,Díky Johne, že jsi mě tam odsud vzal."

,,Není za co. Kdykoliv když budeš potřebovat ozvi se. Vlastně teď už ani moc ne. Budu pryč nevím na jak dlouho ale slib, že tohle jsi si vzala na sebe naposledy."

,,Slibuju. No asi bych měla jít. Ještě jednou díky Johne."

Když vešla do dveří od bytu, kde žila se svou rodinou, bylo ticho. Já využijil toho, že už jsem venku z bytu a tak jsem si šel sehnat pár zásob na cestu na tour. A ke komu jinému, než k Peterovi.