Behind the Limits of Imagination

Kapitola 5

Rozednilo se. Bylo něco okolo půl šesté ráno, když se slunce pomalu vyškrábalo nad obzor a rozhodlo se svými paprsky trochu potrápit dvě osoby, které vidělo spát pod sebou. Reakce, které to u nich vyvolalo, byly naprosto odlišné. Zatímco ta větší sebou jen mírně škubla a se zabručením se otočila na druhý bok, druhá vlivem toho nečekaného zvuku prudce otevřela oči a polekaně se vymrštila do sedu. Následujících pár vteřin se dívka zabývala myšlenkami typu kde to jsem a co tu sakra dělám, pak jí ale sklouzl pohled k zaklínači stále ležícímu vedle ní a rázem si na všechno vzpomněla.

Upřímně ji udivilo, že se probudila takhle brzy, ale bolavá záda, která jí dávala zcela jasně na srozuměnou, že se jim ta noc strávená na tvrdé zemi ani trochu nelíbila, se dala přijmout jako dostatečné vysvětlení. Nechápala, jak zaklínač ležící vedle ní může vypadat tak spokojeně, i když to bylo ve spánku. Chvíli zůstala jen tak sedět a jenom jej se zamyšleným výrazem a hlavou nakloněnou lehce na stranu pozorovala, pak se ale s širokým zívnutím protáhla a pomalu vyškrábala na nohy. Věnovala mu ještě jeden pohled, pak se otočila a pustila se pomalým krokem k černé hromádce, která ještě včera bývala ohništěm. Rychlým pohledem zjistila, že na kraji zbylo akorát pár silnějších polínek, se kterými by rozdělat oheň nepřipadalo v úvahu, vydala se tedy pro nějaké chrastí a větvičky pod nejbližší stromy.

K jídlu sice ze včerejší večeře nic nezbylo, horká voda se ale bude hodit vždycky, a to ať už na případné zalití nějakého nápoje - Kate v jistém koutku mysli živila naději, že by Geralt u sebe mohl mít nějaké bylinky, ze kterých by se dalo udělat něco na způsob čaje - a nebo na vyčištění zaklínačových zranění, které by mu dnes dřív nebo později stejně měla převázat.
Po nějakých deseti minutách měla hotovo. Při návratu koutkem oka zkontrolovala zaklínače, který, jak se zdálo, od chvíle co odešla nezměnil polohu, a poté zamířila zpět k ohništi. Naskládala chrastí na malou hromádku a poté s povzdechem vzala do rukou ty samé dva klacíky co včera. Geralt by sice nějaké křesadlo mít měl, ale budit ho rozhodně nebude a ve věcech se mu také bez dovolení hrabat nechtěla.

Soustředila se na rozdělávání ohně tak moc, že ani nepostřehla okamžik, kdy se Geralt probudil. Vlastně prošvihla i tu část, kdy se zvedl a lehce nejistým krokem se dostal až těsně za ni. Teprve ve chvíli, kdy se jí za zády zčistajasna ozval jeho hlas s otázkou, jestli nechce nějak pomoct, ji z toho nečekaného zvuku málem trefil šlak. Prudce sebou trhla a poté se pomalu otočila na zaklínače, který v reakci na její jednání mírně povytáhl obočí.

„Tak tohle už mi, prosím tebe, nikdy nedělej, musela bych ti pak na krk přivázat zvoneček," dostala ze sebe po chvíli. Ani nečekala na jeho reakci, která by soudě podle zamračení, které po té větě následovalo, určitě stála za to, a rovnou se ho zeptala, jestli by jí náhodou nepůjčil křesadlo.
Geralt po ní v odpověď jen střelil nečitelným pohledem, poté ale přešel blíž k ohništi, kde klesl v kolenou a opatrně se zapřel o zdravou nohu. Dobře si vědom toho, že ho dívka upřeně pozoruje, natáhl ruku k naskládané hromádce a zkřížil prsty do znamení Igni.
Na okamžik musel přivřít oči nad jasně bílou září, která hned vzápětí zmizela a zanechala mu po sobě v dlani malý plamínek, jež se po přiblížení k hromádce okamžitě rozšířil i na větvičky, kde se začal pomalu zvětšovat.

Věděl, že když tohle udělá před nějakým normálním člověkem, ten dotyčný většinou zbledne strachy a o krok nebo dva ustoupí, jako by ho to mohlo ochránit, kdyby se zaklínač případně rozhodl podpálit i jeho.
Jiní si zase odplivnou, rukou do vzduchu načrtnou něco, o čem věří, že by je mělo chránit proti černé magii, a poté - většinou s ne moc slušnými poznámkami na adresu jeho a celkově zaklínačů - kvapně odejdou.
Myslel si tedy, že by to mohl použít jako něco na způsob odplaty za to, co mu řekla před chvílí - teď ji to buď vyděsí, a nebo přinejmenším silně zneklidní, takže bude nějakou dobu mlčet a později si pak dvakrát rozmyslí, než něco podobného řekne.