Trošku pozdě, ale přece 😁 Ještě jednou přeju LucyxRogers všechno nej nej k narozeninám, užij si dárek a nezabíjej mě xD
____________________________První z těch černých bestií vyrazila zpoza stromů dřív, než se k vlčici, která vrávorala pár kroků před ním, vůbec stačil dostat. Změnil tedy cíl své cesty a přešel do běhu - Kate bude muset ještě chvíli počkat. Zatímco ji míjel, už natahoval levou ruku před sebe a prsty se mu složily do znamení Aard. Výsledná tlaková vlna obrovskému pavoukovi podrazila nohy a odhodila ho zhruba metr dozadu, což zaklínači poskytlo tolik potřebný čas k tomu, aby se vypořádal s druhou potvorou, která právě opouštěla stín stromů.
Jakmile se dostatečně přiblížila, poslal jí na uvítanou proud ohně přímo mezi oči. Vzduch kolem, který okamžitě zaplnil pach spálených chlupů a masa, prořízlo bolestivé a vzteklé zasyčení. Vteřinu poté se oslepený a dezorientovaný pavouk ozval znovu, tentokrát v reakci na ledové ostří meče, které mu Geralt v seku mířeném shora prohnal žaludkem.
Nemohl čekat, až se ta bestie složí k zemi a vypustí duši, věděl, že mu dochází čas. Oběma rukama sevřel jílec meče a prudkým trhnutím ho z pomalu ochabujícího těla vyprostil. Následovala prudká otočka vpravo, přičemž se mečem, který stále držel obouruč, ohnal po pavoukovi sápajícímu se na něj zezadu.
Černá masa od něj prudce ustoupila se zvukem, ve kterém se dala rozeznat směsice bolesti a údivu. Zanechala přitom před sebou dva kroutící se černé pahýly, které jí ještě před chvílí sloužily jako přední nohy. Čepel zasvištěla podruhé a pavouk se skácel na zem, kde zůstal bez hnutí ležet.Okamžitě se ohlédl a tak tak stihl uskočit stranou. Na místě, kde ještě před vteřinou stál, naprázdno sklapla kusadla třetí příšery. Zklamané zasyčení vzápětí přerušil svist meče a odporný, tupý zvuk, když něco nemalé velikosti dopadlo do trávy. Tenhle to měl za sebou rychle. Geralt ještě chvíli přejížděl očima po okolním porostu, jestli se zpoza něj náhodou nehodlá vyřítit další pavouk, a až poté si dovolil svěsit ruku s mečem a zhluboka vydechout.
Oči mu sjely k místu, na kterém nechal sedět Kate - respektive na kterém se ona zhroutila do něčeho, co se vzdáleně podobalo sedu. Celé tělo jí zachvacoval třas, který nedokázala kontrolovat. Přední nohy měla křečovitě natažené před sebou, vytřeštěné oči upírala do země. Krví zbrocený bok se nepravidelně zdvíhal a klesal v důsledku stále nezklidněného dechu.
,,Hej..." postoupil o pár kroků dopředu a zastavil se, čekal, jestli se pohne, jestli k němu alespoň zvedne oči.
Nezvedla.
Došel tedy až k ní, klekl si a pomalu nechal vyklouznout stříbrný meč z ruky. Tou samou rukou ji pak uchopil pod bradou a mírným tlakem ji nadzvedl, aby ji přinutil podívat se mu do očí.
,,Teď tu nemůžeš zůstat jen tak sedět, nemůžeš to vzdát, rozumíš?"
Doufal, že minimálně v těch očích uvidí alespoň nějakou odezvu, nepoštěstilo se. Zhluboka se tedy nadechl a pokračoval.
,,Podívej... jsi vyděšená. Máš strach. Opravdu, opravdu velký strach. Rozumím ti, vlastně bych tě měl za blázna, kdybys ho neměla. Nesmíš ale dovolit, aby kvůli tomu strachu trpěli jiní. Bylo jich víc, že? Muselo jich být víc. Stihl jim Marigold taky utéct?
Notak..."
Nechtěl se uchýlit k tomu jedinému dalšímu řešení, které ho napadlo, prostě nemohl. Stále doufal, že to půjde i jinak.* * *
Viděla ho proběhnout kolem sebe. Vnímala slabý závan vzduchu, který signalizoval použití Aardu, to bylo ale všechno. Přes mlžnou clonu, která obklopovala její mysl, nemělo nic šanci proniknout. I tu znovu otevřenou ránu na boku, která by ji měla ostře pálit, cítila jen jako slabou, vzdáleností otupělou bolest. Vyděsilo ji, když se jí pomalu začalo zatmívat před očima. Zatřásla by hlavou, ale nešlo to. Její svět se postupně, kousek po kousku zmenšoval, až se scvrkl úplně. Byla v pasti, její k smrti vyděšené já kolem sebe kdesi v její mysli vytvořilo pevnou skořápku, přes kterou nehodlalo propustit vůbec nic. Ocitla se na temném, nehostinném místě, kde byla neskutečná zima. Schoulila se do sebe, temnota všude kolem jakoby se jí snažila vytlačit vzduch z plic.
ČTEŠ
Behind the Limits of Imagination
FanfictionV tu chvíli vlk ve zlomku vteřiny zmizel a místo něj se před ním objevila černovlasá dívka s výrazem, ve kterém soupeřily o první místo čiré zděšení a vztek, který však s každou další vteřinou nabýval na intenzitě. ,,Co... sis... ty idiote... sakra...