Behind the Limits of Imagination

Kapitola 15

Tato kapitolka je věnovaná NerZhul01, protože bez něj by nejspíš ani nevznikla.
Děkuju moc 🖤
                                                

Zpoza dveří se začaly ozývat tiché kroky, po kterých následovalo krátké, snad trochu váhavé zaklepání.
,,Dále," ozvala se Kate, aniž by zvedla oči od knížky, kterou držela v ruce.

,,Neměli jste pro mě přijít až k večeru?" nadzvedla v údivu obočí, když zjistila, že se jí pootevřenými dveřmi do pokoje nasoukal Geralt. Ten jen pokrčil rameny.
,,Marigold se někam vypařil a do té večeře zbývá ještě pěkných pár hodin, tak mě napadlo, že bych se za tebou mohl jít podívat," zamručel, když za sebou zavíral dveře.
V dívčině tváři se mihlo překvapení, po chvíli jí ale začaly nekontrolovaně cukat koutky úst.

,,Co je na tom vtipného?" zkřížil zaklínač ruce na hrudi a věnoval jí nechápavý, mírně zamračený pohled.
,,Nudíš se, jen si to přiznej," rozesmála se dívka tentokrát naplno.
,,Ty, Geralt z Rivie, ten slavný zaklínač ze školy Vlka..."

,, ...dobrá, to stačí," utnul ji prudkým pohybem ruky. Pak přenesl váhu z nohy na nohu a upřel na ni zamyšlený pohled.

,,Stačí říct a já klidně zase odejdu, pokud..."
,,Ne, počkej," vylétlo z ní tak nějak samo.
Její úsměv okamžitě zmizel a nahradil jej rozpačitý pohled, který vzápětí upřela do země. Ani nemusela vidět jeho mírně pobavený výraz, aby si uvědomila, že to z ní vylezlo rychle. Až moc rychle.
,,Zůstaň tu, prosím. Já... jsem ráda, že jsi přišel.
Mám z toho večera nervy v kýblu a ani zaboha se nedokážu přivést na jiné myšlenky," zamumlala.
On mezitím přešel k její posteli a posadil se vedle ní.
,,Co to čteš?" zajímal se při pohledu na červenou knihu, kterou stále držela v ruce. Dívka ztuhla.

,,N... nic, jen jsem se tam pokoušela něco najít," odpověděla spěšně a v duchu přemýšlela, jak knihu co nejrychleji uklidit zpátky do batohu, v tu chvíli už ji ale zaklínač svíral v rukách a prohlížel si její obal.
,,Zvláštní..." jeho pohled se zastavil na ornamentu, vypadající jako hodně špatná napodobenina medailonu, který nosil na krku. Nad obrázkem byly podivné soubory klikyháků, zarovnané do čtyř řad.
,,Co je to za šílený písmo?"

Kate na něj chvíli překvapeně hleděla, ale pak pochopila a tělem se jí rozlila úleva. Vzpomněla si na ten den, kdy je u města přepadl déšť a oni poté hledali hostinec. Na štítku, který visel nade dveřmi, přeci tenkrát také bylo napsáno něco, co nedokázala rozluštit.
,,Latinka," zamumlala a prohlédla na něj. ,,Tohle je latinka, kdežto vy používáte hlaholici."
Nic jí na to neodpověděl, pouze mlčky přikývl.
Na chvíli se rozhostilo ticho.

,,A nemá to alespoň nějaký obrázky?" zvedl knihu podruhé a chystal se podívat dovnitř, v tu chvíli už mu ji ale Kate přímo nadlidskou rychlostí vyškubla z ruky.
,,Nemá," natáhla se přes postel pro batoh a nacpala ji dovnitř. Zmohl se jen na překvapené pozvednutí obočí. Nechápal, co ji vedlo k takové reakci, ale rozhodl se to dál nerozebírat.

,,Dobrá, takže... nedáme si Gwent?" změnil raději téma a začal po kapsách lovit karty. Dívka se rozpačitě pousmála.
,,Vždyť jsem ti říkala, že ho neumím..."
,,Budeš ho umět do deseti minut," nenechal ji domluvit. ,,Vysvětlím ti ho, musíš si jenom vybrat balíček, za který chceš hrát."
Věnovala mu vděčný pohled.
,,Děkuju."

* * *

U Gwentu vydrželi asi dvě hodiny, tedy do té doby, než do pokoje přišla služebná a začala vyšilovat, že Kate ještě ani nezačala s přípravami na večeři. Tehdy Geralt sbalil karty a urychleně opustil místnost, zatímco Kate před hysterickou mladou ženou kapitulovala a šla se do koupelny umýt. Poté, co vylezla ven, následovala menší hádka na téma oblečení, neboť každá z nich měla zcela jinou představu o oděvu, který si dívka večer vezme na sebe. Tentokrát nakonec rezignovala služebná, která s protočením očí a slibem, že sežene něco, co by odpovídalo Katiným požadavkům, zmizela za dveřmi.