Behind the Limits of Imagination

Kapitola 6

Dostat se do Novigradu jim trvalo tři dny. Za tu dobu si Kate stihla potvrdit domněnku, kterou získala už v těch prvních hodinách, kdy se její společník před pár dny probral - zaklínač opravdu moc upovídaný nebyl. Respektovala to tedy a snažila se zbytečně netlachat o věcech, které by Geralta mohly nudit nebo otravovat - nesníží se přeci na Marigoldovu úroveň.
Čas od času se na ni ale s něčím obrátil sám od sebe a ona pak využila veškeré své výřečnosti a slovní zásoby, kterou za ta léta čtení knížek získala, aby o tom vyprávěla co nejdetailněji a nejpoutavěji. Dost tomu napomohla i skutečnost, že ji podobné věci jednu dobu celkem zajímaly a ona tak měla alespoň obecný přehled o tom, co chtěl Geralt slyšet.
Povídala mu tedy o vesmíru a jeho zákonech, o planetách, hvězdách i Mléčné dráze. Jindy zase zabrousili do tématu jejího světa, alespoň základního vývoje, kterým si od konce dvanáctého století prošel, a jeho současného stavu, o kterém dívka mluvila neméně ochotně.

Geralt to nechápal. Když mu líčila, jak vypadají kontinenty, na něž je její svět rozdělen, jak vzdálenost od pólů a rovníku ovlivňuje podnebí jednotlivých oblastí, jak moc se za ten čas pokročilo v technice a co všechno bylo vynalezeno, její oči zářily nadšeným vnitřním světlem, jehož původ zaklínači nebyl známý. Neříkala přeci náhodou, že to tam nesnáší?

Během těch tří dnů bylo také víc než dost času na to, aby zde vzniklo pár poměrně komických situací, při vzpomínce na něž se Kate neubránila úsměvu ani týden poté, ačkoliv v první chvíli jí tak vtipné nepřipadaly.
To, že k té první vůbec došlo, by vlastně mohla svést na svého tátu. Jakožto někdo, kdo strávil téměř dvacet let svého života v Anglii, se svého rodného jazyka nedokázal vzdát ani ve chvíli, kdy se s její mámou přestěhovali do Čech. Vysvětlovalo to nejen dívčino jméno, o kterém bylo už předem rozhodnuto, že v žádném případě nemůže být české, ale i skutečnost, že u nich doma se docela dost často komunikovalo anglicky. To, že Kate následkem toho občas přepínala do angličtiny, aniž by o tom musela nějak více přemýšlet, se jí v jejím světě, obzvláště ve škole, občas hodilo.
Tady ale nebyla ve svém světě.
Když tedy na zaklínače, který se ji jednoho rána snažil už hodnou chvíli neúspěšně probudit tím, že jí cloumal pravým ramenem, vyrukovala s ospalým: „No... please, daddy, just let me sleep for five more minutes," dosáhla akorát toho, že na ni vytřeštil oči a celkem slušně vyvedený z míry ustoupil o krok dozadu.

„Cos to říkala?" otázal se nejistě, což dívku ležící před ním probralo k plnému vědomí naprosto spolehlivě.
Prudce se narovnala do sedu a když nad sebou spatřila Geralta, jak si ji měří zčásti nechápavým, zčásti podezřívavým pohledem, zarazila se. Následně si zřejmě uvědomila, co bylo obsahem té věty, kterou mu právě řekla, poněvadž na něj vyvalila oči a mírně zrudla.
„Nedělej kraviny a hned mi to přelož," naštval se už docela, když z ní po následujících pár minut nevylezlo nic víc, než přidušené sípání, prokládané občasným škubnutím ramen. Až když jí ruka prudce vystřelila k ústům a intenzita třasu jejích ramen zesílila, uvědomil si, že se dívka směje.

„Já... promiň!" vyrazila ze sebe, když viděla, že se na ni ještě více zamračil.
„Když tohle prostě... já nemůžu... a jak tomu ještě nerozumíš..." dostávala ze sebe ztěžka mezi trhanými nádechy, přičemž se pomalu uklidňovala.
Když se jí to povedlo úplně, dopřála si ještě jeden hluboký výdech, než se zaklínači odhodlala podívat do očí.

„Hele... omlouvám se," vypravila ze sebe s veškerou vážností, kterou byla v momentální chvíli schopna posbírat, „tohle je v našem světě, pokud tedy zaspím budík, prakticky na denním pořádku, jednala jsem tedy téměř nevědomky, jako každé ráno, když mě doma budí."