Avengers - známá neznámá

21- již dva týdny!

Na základně S.H.I.E.L.D.u jsem již strávila několik týdnů. Za tu dobu jsem se já i Athos ve svém výcviku posunuli mnohem dál. Já už mnohem více trénuji s Nat a taky semtam s Clintem kterého jsem poznala asi před týdnem.
K Athosovi se odmítá kdokoli krom mě, Buckyho a Steva přiblížit jelikož je na všechny kolem velice agresivní. Nevím co se s ním děje ale doufám že jej to brzy přejde jelikož už kvůli němu zkončilo na ošetřovně nejmíň tucet agentů.
Dnes ráno mám opět trénink s bratrem. Očekávám že jako vždy půjdeme do tělocvičny na box a následně si zaběháme venku. Stejně jako obvykle...

Rozzuřeně mlátím do boxovacího pytle s očima zaslepenýma rudou barvou. To sic jen pomyslně jelikož mé oči plně fungovaly ale má mysl se vzpomínkami mi nedovolovala je používat. Oči mi zalila krví kterou jsem viděla pouze já a jenž znemožňovala očím plnit svou funkci.
Ta nádherná představa že právě teď mé údery zasahují jediného člověka díky kterého jsem tehdy nebyla sama, věřila mu, a jenž mi celou tu dobu lhal a následně podrazil. Jediný člověk kterého jsem tehdy měla, tedy alespoň jsem si to myslela. V realitě jsem neměla nikoho. Po dobu několika let, vždy byl milý a pozorný... věřila jsem mu a naivně si myslela že i on mě.
Po několika letech se ale na mě domluvil s přáteli jelikož jsem jej přestala bavit...
...Mason!...

Stevovi začal zvonit mobil který okamžitě zvedl a přijal hovor. Po pár kývnutí na souhlas hovor ukončil a rozběhl se ke dveřím.
"Pro dnešek už máš volno. Tasha bude se mnou a pár dalšími agenty pryč takže ti odpadá i odpolední trénink. Zatím se měj!"
S těmito slovy věběhl ven a já se díky němu vrátila do reality. Neměla jsem ale chuť se již věnovat boxu protože strach z myšlenek a vzpomínek jenž by mě mohly opět dostat byl větší než chuť do něčeho praštit.
Poodešla jsem kousek od boxovacích pytlů a lehla si na podlahu na níž jsem začala aktivně dělat sedy lehy.

...

Odpoledne jsem se rozhodla provětrat pár koní S.H.I.E.L.D.u. Divím se že tady mají i koně. U takovéto organizace jsem je zrovna nečekala.
Fury mi vzhledem k mím letitým zkušenostem svěřil jejich mladého, nedávno obsednutého hřebce jehož údajně zrovna moc lidí jezdit nechce. Nevím co jim na mladém Erosovi vadí. Oba dva si velmi rozumíme.
Spolu s tímto hnědákem s bílou hvězdou na čele ve tvaru odrůstajícího měsíce, stejně zabarvenými ponožksmi a vysoko posazeným bohatým ocasem a hřívou projíždíme lesem jenž obhání základnu. Je tady ticho a naprostý klid, proto to tady tak miluji.

...

Už jsou to dva týdny od bratrova odjezdu na misi a já začínám být hodně nervózní. Za dobu co jsem tady u jednou na misi byli a vrátili se asi za dva dny! I Fury je nějaký nervózní...
Každé ráno chodím do tělocvičny na skupinový trénink nových agentů. Nemám tušení proč jsem tam do teď nechodila. Vždy jsem měla soukromý výcvik spolu s Avengery či jinými agenty. Nikdo mě o těchto trénincích neinformoval.
Dnes musím zajít za Furym a půjdu hledat bratra... i kdyby mi to nedovolil. Já už to nevydržím. Dívat se jak všichni chodí kolem horké kaše a každý má strach o tom mluvit! Jakmile navážu konverzaci na téma o momentální mise Avengers tak se z toho ihned vykroutí! Chci vědět co se děje! Mám na to právo.
Předpokládám že za nimi Fury nebo Culson někoho poslali ale nikdo se nevrátil.
Nejsem ten typ člověka co by věřil někomu jinému že něco zvládne. Musím si to udělat sama, ať už sebehůře ale musím mít jistotu že to lépe nešlo!

Moji milí čtenáři. Další kapitola je tu! Sice s ohromným zpožděním ale je tady!!!! Určitě mi napiště nějaký koment a pokud se vám tento díl líbí tak⭐️
Vaše zapomětlivá viktoriexa