Avengers - známá neznámá

20- Athos tropí potíže

Ráno mě vzbudil nepříjemný zvuk budíku který jsem poslepu nedokázala na stole nahmatat.
"Kterej inteligent mi nastavil nudík sakra?!"
Otráveně jsem zvedla hlavu z polštáře a pomalu otevřela oči.
Žádný budík na stolku ale nebyl...
Lehce jsem pootočila hlavu a leknutím vystřelila na nohy při čemž jsem se opět praštila hlavou do lampičky.
A tak tam stojím, držím si rukou hlavu na místě kde jsem schytala ránu od lampičky a vrždím pohledem Steva držícího budík.
"Tak zaprvé, padej na snídani a za druhé máš za půl hodiny trénink!" Řekl naprosto klidně.
"Za půl hodiny? To je dobrý, klidně si můžu ještě posp...uaaa!" Nedokončenou větu jsem zakončila výkřikem jelikož mě Steve za nohy vytáhl z postele a hodil přez rameno.
"Jak chceš. Na snídani jdeš v pižamu!" Řekl škádlivě a šel spolu se mnou ke dveřím.
"Sice jsem mladší než ty, ale už mi není pět! A... a kde je Athos?!
"Je v přízemí. Jsou tam uschována pracovní zvířata agentů."
"Oni jsou tady i další psovodi?" Skoro jsem nadšením vykřikla.
" Jistěže. V policii mají také psovody tak proč by nebyli tady? Určitě budou všichni na snídani. Tedy teď nejspíš ještě ne. Jsou čtyři ráno..."
"Co prosím?! Tak brzo?

...

Po snídani na které jsem byla pouze já a můj bratr jsem spěchala opět do pokoje abych se konečně převlékla do civilního oblečení.
Jakmile jsem dorazila do pokoje tak jsem zmizela v koupelně. Svlékla jsem se a pustila na sebe ledovou sprchu. Kapičky ledové vody dopadaly na mé tělo a má mysl se konečně začala probouzet.
Byla jsem na něj naštvaná... budit mě v tak nelidskou dobu!

...

Po zdlouhavém pobíhání venku a mlácení do boxovacího pytle spolu se Stevem jsem konečně dorazila na oběd.
To že jsem tam trefila jsem považovala jako obrovský úspěch!
Byla jsem tam poměrně brzo a téměř nikdo tam nebyl.
Jelikož jsem tam nikoho neznala tak jsem se rozhodla navázat pár dalších známostí...
Zamířila jsem si to k trojčlené skupince agentů.
"Mohla bych si přisednout?" Zeptala jsem se nesměle.
Brunetka se zelenými melíry ve vlasech a pearcingen v obočí se na mě narozdíl od jejích dvou mužských spolusedících zálibně podívala.
"Jistě. Sedni si!" Řekla s úsněvem a udělala mi vedle sebe místo.
"Jak se jmenuješ? Já jsem Angela a toto jsou Mike a Simon."
"Těší mě." Přijala jsem její nabízenou ruku, stiskla ji a lehce s ní potřasla."
"Jmenuji se Viktorie."
Jakmile jsem se představila tak jsem se usadila vedle Angely.
"Musím ti říct, že ten tvůj čokl je pěkná hyjena..." Řekl bez zájmu černovlasý kluk jehož mi Angela představila jako Simona.
"Šel jsem ráno pustit psy a ten hajzl mě totálně pohryzl. Kdybych mu neskřípl hlavu do dveří od kotce tak zkončím na ošetřovně a nevyváznu jen s tímhle." Řekl a ukázal mi kompletně zafačovanou levou ruku.
"Pane bože! Jsi v pohodě?! Pohryzl tě moc?" Začala jsem vyšilovat.
"Vždyť byl venku s Buckym a byl naprosto v pohodě!"
"S Barnesem? Se nedivím že byl hodnej jestli mu dal James do držky tou železnou pazourou." Řekl s humorem.
Nadále jsme potom všichni pokračovali v debatě o pracovních psech a došlo také na dohadování se jestli jsou lepší maliňáci či ovčáci.
Všichni tři byli taktéž psovodi takže se s nimi bavit na toto téma bylo velmi uspokojující. Navzájem jsme si předali pár rad a tipů jak na ty naše obludky a ani nepostřehli jak se za tu dobu jídelna zaplnila.
"Tak já už asi půjdu. Děkuji za rady a společnost při obědu." Poděkovala jsem a měla se na odchodu.
"Já už taky půjdu." Vyhrkla ze sebe spěšně Angela a svižným tempem si to namířila přímo za mnou.

Ahoj tak další kapitola je tu! Další kapitola vyjde opět až sobotu jelikož jsem přes svátky vůbec nestíhala psát další kapitoly😕
Snad se vám tato kapitola líbí Zanechte hvězdičku⭐️ či komentář ať už s kritikou či pozitivním hodnocením
Vaše viktoriexa😘