Avengers - známá neznámá

34- skákal pes...

O týden později:

Již po několikáté jsem se probudila na sále a vídala tváře doktorů jenž mi způsobovali tuto ohromnou bolest. Až teď jsem si konečně uvědomila že jsem opravdu zpět a že to není jen zlý sen... neměla jsem strach ani tak o sebe ale spíše o Patrika. Byl ještě mladý a měl ještě tolik let života před sebou... narozdíl ode mne. Já tady byla mnohem dýl než bych měla a chtěla.
Taktéž mi dělalo starosti to, kde je Bucky, bratr, Eros, Athos a ostatní. Musím něco udělat protože se jinak nepohnu dál a budu tady opět trčet několik let.
Neměla jsem ale tušení jak bych mohla cokoli podniknout jelikož jsem byla stále někde pevně uvázána a dopována něčím co mi neuvěřitelně ubíralo sílu.
Opatrně jsem se rozhlédla po místnosti a pozorovala doktory obskakujíc všelijaké přístroje. Kdo ví jestli to vůbec byli opravdu doktoři... i kdyby nebyli tak co? Řekla bych jim snad něco ve stylu: tak jako pardon kluci ale vy nejste vystudovaní doktoři! Zavolám na vás poldy!. Haha moc vtipné Vikino. Protočila jsem oči nad touto myšlenkou.
Ale mohla bych je začít nějak vytáčet... třeba...
"Skákal pes, přez oves
Přez zelenou louku!!!
Šel za ním myslivec
Péro na klobouku!!!..." začala jsem co nejvíce falešně jsem byla schopna hulákat typicky českou dětskou písničku.
Asi po deseti minutách na mě začal křičet také jeden z doktorů... "Mlč už sakra ty huso hloupá!" Poměrně mě udivilo že to zařval česky. Očividně jsme tady s Patrikem nebyli jediní jenž českou řeč ovládají.
"Já do lesa nepojedu! Já do lesa nepůjdu! Kdyby na mě Hajný přišel, on by mně vzal sekyru!!!!..." spustila jsem znovu, o to hlasitěji a falešněji.
"Jak chceš ty potvoro! Když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém!... Přiveďte Rogerse!" Zakřičel ten stejný muž jako předtím.  Stále jsem nikterak nereagovala... tedy do té doby dokuď jej opravdu nepřivedli. Moc dobře věděli že já jsem bolesti otupěla a že i kdyby mi způsobovali sebevetší bolest, tak by jim to nebylo k ničemu platné. Proto vyzkoušeli nový způsob... způsobovat bolest někomu jinému než mne... a obávám se, že tento způsob také bude účinný.
Přivedli jej s přiloženou pistolí na spánku, následně ji dali bokem a přivázali jej při čemž na něj stále mířili.
"Jestli se o cokoli pokusíš holčičko, tak bude tvůj milovaný bratříček trpět. Nebo máme snad přivést i toho s nímž jsi tady dorazila? Toho který se tě už jednou pokoušel zabít? Sám se divím jak dokážeš tak perfektně hrát důvěru k němu.... nebo to snad není hrané? Pokud ne tak jsi opravdu hloupá." Začal na mě tentokrat opět anglicky jeden ze zde přítomných mužů provokativně mluvit.
Já jen nechápavě ležela připoutaná na lůžku a přemýšlela co tím myslí.
"Mlč ty parchante! Nevěděl co dělá! To vy za to můžete!" Začal se rozkřikovat Steve.
"To ty mlč hlupáku!" Řekl a vystřelil ze zbraně přímo na jeho levou nohu. Na to Steve jen lehce syknul bolestí a dál doktora propaloval pohledem.
"Vidíš Wolfrose? Tvůj bratr je na jeho straně. Co od nich můžeš od nich čekat příště? Co když se jim příště povede tě zabít? Vím že mi nejspíše nebudeš věřit když ti budu vykládat sladká slova jak nám na tobě záleží takže to řeknu trochu jinak. Jsi námi vytvořená zbraň a zároveň náš experiment. Jsi náš výtvor! Nenecháme tě jim aby tě jen tak zprovodili ze světa a tím zničili naši letitou práci! Je sice těžké přestat věřit bratru ale on není takový jak si myslíš. Pravé zlo bývá to, co se ze začátku jeví jako ryzí dobro....