Avengers - známá neznámá

36- Posel smrti

Seděla jsem na pohodlné postli v úplně novém pokoji. Pravděpodobně mě zpět do cel nepošlou. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byl to celkem útulný pokojík jenž měl postranách dvě postele které byly bíle povlečené. Na stěně mezi nimi bylo okno se zelenkavými závěsy a přímo na opačné straně byly ve stejných místech dveře. Čela postelí byla na straně u okna a na druhé straně měla každá postel jednu asi dva metry vysokou a metr širokou skřín. U každé postele byl také drobný noční stolek. Celkem by mě zajímalo kdo je má spolubydlící... pohlédla jsem k protějšímu lůžku. Očividně tady už nějakou dobu byla protože měla celkem nepořádek v otevřené skříni a neustlanou postel.
Najednou jsem ale celá ztuhla. Jak jsem na ně mohla zapomenout?! Já husa pitomá! Sakra kde jsou Athos s Erosem?! Byla jsem doted celá rozrušená z toho všeho co se dnes stalo že jsem na ně zapoměla. Nenávidím Stevena a Barnese! Kvůli nim jsem zapoměla na ty dva jediné kteř mě nikdy nezradili a neopustily!
V tu chvíli se pomalu otevřely dveře a v nich stála celkem vysoká a pohledná tmavá brunetka. Měla na sobě černé legíny a propocené tryko tentýž barvy. Působila jako nějaký zabiják až na její štěněcí oči. "Ahoj, já jsem Katrin. Ty jsi Viktorie že?" Začala mile s představováním. "K ...K... Katrin? Ta Katrin?" Řekla jsem překvapeně ale v češtině abych se ujistila že je to ta samá osoba o které mluvil Patrik. "Ano, jse ta Katrin a ne ten Katrin." zatvářila se lehce nechápavě. "Počkat... ty mluvíš česky Viktorie?! Co? Jak?" Začala ze sebe soukat jedno slovo za druhým. celkem se divím jelikož tady bylo na New Yorkskou základnu Hydry celkem dost česky mluvících lidí. "Víš... to je dlouhý a starý příběh který by jsi mi pravděpodobně stejně nevěřila." Zasmála jsem se nad představou jak této asi třicetileté dívce vyprávím o tom že mi je 97 let a jsem nějaký zpackaný experiment který kdysi uprchl do Československa. Myslela by si že jsem úplný magor.

"Ale notak povídej. Já mám už dnes volno takže času je dost. Odted jsme spolubydlící a budeme spolu trávit spoustu času i na trénincích tak by bylo fajn kdybychom o sobě něco věděly." Pobídla mě do řeči s širokým úsměvem na tváři. "No dobře ale trochu to zkrátím protože bychom tydy byly jinak asi do zítřka." Zasmála jsem se a ona jen kývla na souhlas při čemž si sedla na protější postel.

"Asi začnu tím kdy jsem se narodilo což bylo roku 1921 a otce jsem nepoznala jelikož zemřel dříve než jsem se narodila. Za pár let pak zemřela i má matka jelikož podlehla nemoci. Od té doby jsme byli tady sami jen my s bratrem. Když mi bylo tak dvacet tak můj bratr Steven odešel na vojnu a já zůstala úplně sama. Pak jsem se dostala sem ve dvaceti jedna letech roku 1942 odkud jsem asi půl roku na to utekla do tehdejšího Česko-slovenka. Musela jsem utéct někam kde by mě nikdo nehledal. No a sem jsem se vrátila asi před rokem." Dořekla jsem celou svou story a s lehkým úsměvem pohlédla do jejího zmateně se tvářícího se obličeje. "Takže počkat... ty mi chceš říct že ti je už 97 let?! A máš staršího bratra Stevena? Stevena Rogerse?! " Na to jsem jen lehce přikývla a nechala ji pokračovat. "Takže ty jsi mladá Rogersová! To snad není pravda! Kdyby jsi jen věděla co se o tobě povídá!" Celkem mě udivilo že se o mě něco dodnes povídá. Měla bych být už jen zapomenutou vzpomínkou a ted se tady vrátit jako jiný člověk. "Co se o mně vykládá?" pohlédla jsem na ni tázavým pohledem a s hlavou mírně nakloněnou na stranu. "Říká se toho mnoho... pro některé jsi třeba posel štěstí a simbol laskavosti či krásy ale pro některé jsi také i poslem smrti." zatvářila se lehce nejistě. "Vyprávěj mi alespon jednu z hystorek o mě." Zaprosila jsem a udělala na ni z legrace psí oči.

"Říká se že kapitán je stělesněním dobra... a ty stělesnění zla. On anděl a ty dábel... že jste jako jing a jang. Jednoho dne, právě roku 1942 ale všechno zlo jakoby mávnutím kouzelného proutku spolu s tebou zmizelo. Netrvalo to ale dlouho jelikož se tvá věčná ďábova duše rozhněvala a poslala na Ameriku prokletí. Po několika letech byl anděl prohlášen za mrtvého a věčná duše ďábla zůstala už jako jediná. neměla již konkurenci a mohla světu škodit dle libosti. Prý se jsi se lidem zjevovala vždy když se měla ve vaší rodině udát nějaká tragédie. Ty jakož to cera smrti jsi bývyla popisována jako drobná dívka s mrtvolně bílou pletí a rudočernými kučeravými vlasy. Jedno z tvých očí bylo jasně zelené připomínající oko hada a to druhé bylo celé černé... každý jenž se do tohoto oka podíval do měsíce zemřel. Mám pokračovat?" Podívala se na mě posmutněle. "Myslím že mi to stačilo." řekla jsem a začala rozmrkávat slzy jenž se mi hrnuly do očí. S bratrem jsme byli pro okolí symbolem dobra a zla... proč zrovna já jsem ta zlá? Já nejsem vrah jako můj bratr! Co jsem komu kdy udělala! Takže já jsem to zlo pravděpodobně kvůli... já vlastně ani nevím kvůli čemu a můj bratr je považovaný za stělesnění dobra za to jak masově vraždí lidi?! Tomu opravdu asi nikdy neporozumim...

Je možné že tyhleto teorie bratr podporoval... aby pak na mě mohl svést všechny jeho vraždy a s vděčností lidu mě pak zabil. Jaký to hrdina! Nenávidím ho! V tu chvíli si vedle mě sedla Katrin a natahovala se aby mě mohla obejmout ale v tu chvíli jsem k ní obrátila svůj pohled plný vzteku ale i bolesti. Instinktivně mi směrem k jejímu krku vystřelila i má ruka jenž ji již dávno naučeným stiskem znemožnila přístup ke kyslíku. Kat se zatvářila velmi vyděšeně a uskočila stranou. Tam už ale k její smůle nedosahoval povrch postele a ona sebou praštila o zem. V tu chvíli jsem si uvědomila co jsem udělala a začala vyšilovat. Okamžitě jsem k ní přiskočila s haldou otázek. "Proboha jsi v pořádku?! Já se moc omlouvám tohle se nemělo stát! Moc mě to przí. Neublížila sis?" Začala jsem ze sebe chrlit jednu větu za druhou. "Ne neboj, jsem v pořádku. Co se ti to stalo s očima?" zeptala se se starlstlivým výrazem a za doprovodu bolestného syknutí se dotkla drobných ran od drápů nasvém krku...

Ahooj😄 snad opět začnou kapitoly vycházet pravidelně a často což by bylo super. Jinak doufám že se vám Tato kapitola líbí a budu vděčná za jakýkoli koment a vote❤️ jste skvělí
Vaše viktoriexa