"Auuu!!! Vyštěkla jsem nevrle a vrhla vražedný pohled k člověku jenž mě srazil.
"Bucky?!" Vyhrkla jsem ze sebe zaskočeně.
"Proboha Viktorie co to děláš?!" Zařval na mě Bucky nevrle a trochu překvapeně.
"Já... já... nevím! Já nevím co dělám!" Zaúpěla jsem nešťastně.
"Jen se na sebe podívej! Jsi jako monstrum! Vlasy máš mnohem více rudé než předtím, oči ti září a probléskávájí barvami, v ústech máš obrovské tesáky a na rukou drápy!" Zařval vyděšeně.
Jsi jako monstrum... tato slova se mi přehrávala v hlavě jako na zaseklé gramofonové desce. Do očí se mi nahrnuly slzy a proto jsem odvrátila hlavu. Rozeběhla jsem se pryč... co nejdál odevšech.
Jsem monstrum!!! Nechci být taková! To radši nebudu vůbec!!!
Sklonila jsem se k zemi a do své roztřesené dlaně vzala podlouhlý ostrý kámen. Uchopila jsem jej oběmi dlaněmi a prudce si jej zarazila do hrudi.
Uslyšela jsem za sebou zděšené volání mého jména ale dále už to nevnímala.
Sklopila jsem pohled a pohlédla na na onen kámen. Bylo na něm něco vyrytého... Bylo mi to tak povědomé...!
Náhle, jako kdyby mě někdo silně praštil do hlavy, jsem viděla sebe s Buckym. Byl tady i Steve, Max a Judith. Ti byly ale stranou od nás.
Klečeli jsme vedle sebe, celí poškrábaní od kamenitého povrchu a různých her, jenž jsme jako malí hrávali.
Oba dva jsme měli menší a však velmi ostré kameny a do tohoto kusu břidlice ryli svá jména...
Najednou konec...
Podlomila se mi kolena a já spadla na to místo, kde jsme v mé vzpomínce s Buckym spolu seděli. Měla jsem pocit že si vzpomenu ještě na něco ale v tu chvíli se ke mně přiřítil Bucky...
V tu chvíli jsem začala spíše přemýšlet nad tím jestli to vůbec byla vzpomínka a ne jen nějaký výplod mé fantazie...
ČTEŠ
Avengers - známá neznámá
Fiksi PenggemarMilovníci super hrdinů a hlavně Avengers pozor!? Tato kniha je o mladé dívce jménem Viktorie. Již mladém věku se jí stalo mnoho věcí které doteď nechápe... snažila se před tím utíkat do míst,kde by ji nikdo neměl najít. Do míst kam by v tu dobu nikd...
