Avengers - známá neznámá

30- bez šance

"Takže tady jsi je viděl naposledy?" Seskočila jsem z Erose a zoufale se rozhlédla kolem." Mohli jet kamkoli..." zaúpěla jsmem, sedla si neštastně na zem a začala se smiřovat s tím že svého bratra už nikdy neuvidím. To všechno co jsme spolu zažili... Po tolika letech jsem jej našla ale osud si nejspíš nepřál aby Rogersovi byli rodina jako většina jiných. Všechny nás postupně rozdělil bez šance na návrat. Nevím co jsem provedla aby mi osud vzal úplně vše. V tu chvíli mě do nosu ale praštila pronikavá vůně mě tak známá. bratrovu kolínskou bych poznala snad úplně všude. Cítila jsem i dalších pár pachů jenž mi nebyly až tak nové, těm jsem ale svou pozornost příliš nevěnovala. "Jamesi?" použila jsem jeho pravé jméno." Cítíš to taky?" Dořekla jsem a odlepila svůj pohled od zaprášené lesní cesty. Na to se na mě jen nechápavě podíval a taktéž seskočil z Erose. Jakmile doskočil na zem tak se mu pod nohami začal motat Athos o něhož Bucky zakopl a svalil se vedle mě na zaprášenou cestu při čemž všude kolem rozvířil prach. Pomalu se začal škrábat ze země a snažil se oprášit co nejvíce prachu z jeho oblečení. "Co bych měl cítit?" zeptal se zrovna když jsem Athose probodávala pohledem za to jak Buckymu podrazil nohy. "Ty necítíš všechny ty pachy? Steva, Natashu, Wandu,...?" Na to se zatvářil poměrně nevěřícně. "Nejsem pes abych cítil pach někoho kdo tady asi před hodinou projel autem. Nejsem si jistý jestli by i ten pes poznal že pach někoho kdo zde projel autem. Neříkej že ty to cítiš?" Tu poslední větu dodal s dosti viditelným úšklebkem že jsem až neměla odvahu říci že to opravdu cítím. Nevěděla jsem že to není normální, byla jsem zvyklá že to vše cítím. "Jo, já to vše cítím..." vyslovila jsem tiše jako kdybych nechtěla at to slyší jakékoli jiné uši něž ty Jamesovy. Úšklebek mu zničeho nic zmizel a nahradil jej starostlivý výraz. "Jak dlouho už takhle všechno cítíš?" zeptal se při čemž se mi zadíval upřeně do očí. "Velmi dlouho. Ani si nepamatuji kdy to začalo." řekla jsem a uhla pohledem. Nebylo mi příjemné si s někým takto dlouho hledět z očí do očí. "A jak smrdím já?" Pokusil se zažertovat Bucky. "Smrdíš naprosto příšerně." řekla jsem s úšklebkem a následně jsme se začali oba dva smát při čemž kolem nás vesele poskakoval Athos a Eros se spokojeně pásl.

"Myslíš že bys dokázala poznat kudy tedy jeli?" Zeptal se jakmile jsme se dosmáli. "No... mohu to zkusit." řekla jsem již plná optimismu. "Nasedni na Erose a pojedte za mnou" jakmile jsem to dořekla tak jsem začala hledat kudy pach vede. Brzy jsem chytla zatím, naštěstí pro mě, ještě neporušenou pachovou stopu po které jsem se vydala. Svůj krok jsem neúmyslně neustále zrychlovala až jsem se dostala do běhu čehož jsem si všimla až poté co jsem těsně za sebou uslyšela zběsilý dusot kopyt. Zakroutila jsem nad tím hlavou a rozeběhla se znovu.