„Je divné být tím, kým jsem. Je divné lhát lidem, tvrdit, že je vše v pohodě. Je divné lhát i vlastním rodičům, že beru ty pos*aný prášky, když je neberu. Schovávám si je, každý den odlupuju jeden, aby nic nepoznali. Víte, jednou až jich bude dost a mně rupne v kouli, předávkuju se, vezmu si je všechny najednou a pak už jen usnu. Navždy..."
Přečetl jsem si svůj poslední zápis. Zavrtěl jsem hlavou, celý ho zaškrtal, vytrhl tu stránku a zmuchlanou do koule vyhodil. Jestli se to někdy stane a zadaří se mi, nechci aby o tom někdo veděl jak nebo proč jsem to udělal. Všechno se to se*e, Eva mě podezírá, že jsem znovu s Rebb, Michaela asi taky, obě nade mnou hlídkují jak dozorčí a pořád mají potřebu mě nějak ochraňovat, pomáhat mi. Nesnáším se za to, do jaké situace jsem se to postavil. Kdybych jim neřekl o mém stavu, nemusely by mi nijak pomáhat.Chovají se ke mně jako k dítěti. Bože já jsem takový idiot! Ani ten pos*anej nůž nemůžu najít, nemůžu teď udělat vůbec nic!
ČTEŠ
Deník blázna
Short StoryPodívejte se do hlavy šílenci. Je mu 15, má diagnostikovánu poruchu přizpůsobení a reálný svět se mu každým dnem oddaluje.
