Kamarád mi řekl, ať se zkusím zamyslet nad takovým mravencem. A vlastně proč ne.
Podle mě je mravenec chudák. Nijak nevyčnívá z davu, je jen jeden z několika tisíců. Stvořen jen po jednu věc - aby pracoval a pomáhal šířit jeho druh. Žije bezcílně, žije vlastně jen proto, že musí a pak stejně nakonec skončí s rozmáznutým mozečkem na něčí botě.
Žije pořád tím samým cyklem. Vstane, maká, jde spát. A takhle dokola. Když má štěstí, může oplodňovat královnu. A výsledek? Stejně chcípne a nebude to ani trvat tak dlouho. Tak proč? Proč sakra? Proč se nevzepře, neotočí se a nejde proti proudu? Je srab? Nebo je to jen geneticky tak nastavené? Proč umřít takhle trapně, nedůstojně, umřít jako jeden z miliard? Proč se držet královny a jejích podělaných poskoků a makat pro ně, aby ho stejně nakonec vysáli jako upíři svou neukojitelnou potřebou někoho ovládat? Proč být sakra pořád v něčím područí, proč se podřizovat ostatním, proč vůbec žít, když nežije pro sebe, ale pro přání ostatních?! K čemu? Je to vůbec užitečný život?
To samé si myslím i o lidech. Proč, sakra proč být jeden ze spousty. Ten neviditelný. Proč se nevzepřít?
ČTEŠ
Deník blázna
Short StoryPodívejte se do hlavy šílenci. Je mu 15, má diagnostikovánu poruchu přizpůsobení a reálný svět se mu každým dnem oddaluje.
