Krev není všechno [HP]

1# KVN

Každý zná její rodinu, taky kdo by neznal, když patří mezi čistokrevný rod. Ale co se týče ji samotné, nevíte nikdo vůbec nic. Taky jak byste mohli.

I když v jejich žilách koluje stejná krev jako Luciusi Malfoyovi, a přece je v něčem jiná. Bude to tím, že její krev je něco víc.

Slyšíte dobře, je dcera Luciuse Malfoye.

Nevlastní sestra Draca, a nejen to, její maminka Elizabeth byla neteř Pána zla. Ano, v jejich žilách koluje krev Toma Riddlea, známého jako Voldemort.

Nikdo nemá sebemenší tušení, kdo doopravdy je. Ale z celé duše ví, že to cítí též, že existuje někdo s jeho krví.

A tohle je její příběh...

,,Maminko, prosím, povídej mi ten příběh, co mám tolik rád." pronesl chlapec, který se zachumlal pod peřinu.

,,Už tolikrát jsem ti ho vyprávěla, že by měl být zakázaný," smála se žena s blond vlasy až pod ramena.

,,Já vím, ale on se mi tolik líbí, že bych ho mohl slyšet každý den," usmál se chlapec od ucha k uchu.

,,Tak dobře, pěkně se uveleb do postýlky, Luciusi," usmála se žena na svého chlapce.

,,Tak už povídej, maminko moje," usmál se chlapec nedočkavostí na onen příběh.

Povím ti příběh, který se kdysi dávno stal, a přece jako kdyby to bylo právě včera..

Ale nemyslete si, že to byla zrovna procházka růžovým sadem. To nebyla.

Tohle je příběh zrady, smrti, odpuštění, lásky a naděje...

Konal se turnaj tři kouzelníků, ale nebyly tři, nýbrž čtyři. Každý byl nedočkavý, kdo získá pohár. Ale co nevěděli, bylo, že právě ten pohár byl přenašečem.

Harry Potter jen tak tak vyvázl živý, což naneštěstí neplatilo pro Cedrica, kterého Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, na místě zabil.

,,Harry!" křičela vyděšená dívka, když spatřila tělo spolužáka.

,,Cedricu, chlapče můj, kdo ti to udělal." Muž, který se skláněl nad svým synem.

,,Byla to past," odpověděl mu udýchaný, unavený Harry.

,,Jak to myslíte, pane Pottere?" zajímal se Brumbál, prohlížel si mladíka.

,,Voldemort, čekal tam na mě," odpadl k zemi vyčerpaný Harry.

,,To není možné! Vždyť víte kdo, je mrtvý!" prohlásila profesorka McGonagallová směrem k Harrymu.

,,Vím, s kým jsem bojoval, málem mě zabil, kdyby nebylo mých rodičů!" zařval naštvaný Harry, dobře věděl co viděl, byl to on.

,,Všichni se uklidní, určitě to má nějaká vysvětlení," vložil se do toho Brumbál, sám věděl, že by to bylo nemožné, ale co když je to pravda.

Chlapec s brýlemi na nose a tmavými vlasy seděl v křesle u krbu a díval se na plápolající oheň. Byl ponořený do svých myšlenek, že si nevšiml osoby před ním, která mu rukou mávala před obličejem.

,,Omlouvám se, byl jsem myšlenkami někde jinde." pousmál se chlapec, kterému se to stávalo poslední dobou často.

,,Harry, co je s tebou? Víš, že mi to můžeš říct," zajímala se dívka po jeho boku. Vždy byla při něm, v dobrém i v tom zlém, takové je pouto přátelství.

,,Kdyby mi tenkrát před lety věřili, nemusela by být teď válka, Cedric by byl stále naživu," povzdechl si chlapec nad svou vzpomínkou. Když se to vezme kolem, vlastně je to jen kvůli němu, to on měl zemřít.

„U Merlina, Harry. Ty za tohle přece nemůžeš!" chytila ho pevně za ruku dívka, aby věděl, že tu vždy bude někdo, kdo stojí při něm.

„Ale ano Herm. Můžu. Mě chce. Voldemort se nezastaví, dokud mě nezničí," povzdechl si Harry. Dobře věděl, že je to pravda.

„Máme přece viteály. A tebe, Harry," povzbudila ho Hermiona, i když věděla, že to nestačí.

„Herm. Zapomněla jsi na jeden, o kterém nevíme, kde se momentálně nachází. Nevíme nic," podíval se na ni ztrápený Harry. Připadal si tak bezradný.

„Podívej se na mě. My to zvládneme jako vždy, když budeme jako jeden. Zničíme Voldemorta navždy," pohlédla mu přímo do očí Hermiona, která se ho snažila nějak povzbudit.

Na studené podlaze se svíjel bolestí chlapec s blonďatými vlasy a šedo-modrýma očima. Jeho otec mu působil bolest jako vždy, když se mu něco nelíbilo, nebo když neposlechl.

„Crucio!" zařval jeho otec jako smyslů zbavený. Bylo mu jedno, že jeho syn trpí.

„Luciusi, to by stačilo!" ozvalo se za jeho zády ženský hlas, kterému se vůbec nelíbilo, co dělá.

„Nepleť se do toho, Narcisso. Je to mezi mnou a Dracem," vyprskl na ni Lucius, jako by do toho snad neměla co mluvit.

„Nedovolím ti, aby si mu ubližoval! Je to i můj syn!" křičela na něj Narcissa. Už toho všechno měla dost. Nesnášela, jak si Lucius vybíjel vztek na jejich jediném synovi.

„Pochop to, Cisso. Bude sloužit pánu zla, jak už jsem řekl!" zařval po ní Lucius jako by nic, ani úctu k vlastní ženě neměl.

„Chceš mu zničit život! To ti to už nestačilo?" křičela Narcissa z plných plic. Velmi ji bolelo vidět takto svého syna.

„Pán zla s Dracem počítá," odfrkl si Lucius. Vždy rozhodoval za druhé, aniž by znal jejich názor. Najednou na něj Narcissa namířila svoji hůlku, když její muž chtěl znovu použít mučící kouzlo.

„Expelliarmus!" ozvalo se z úst ženy, která následně chytila hůlku svého muže. Narcissa už chtěla tohle všechno skoncovat.

„Co myslíš, že děláš, Cisso!" zařval Lucius a udiveně na ni pohlédl. Nikdy by si nepomyslel, že by toho byla schopná.

„Draco. No tak vstávej," pobídla Narcissa, a přitom mířila hůlkou na svého muže.

„On nikam nepůjde. Ještě jsem neskončil!" zařval Lucius na svoji ženu, když stále nebyl schopen postavit se na vlastní nohy.

„Ale ano. Skončil jsi! Draco, synku. Běž do svého pokoje," nařídila Narcissa, aby odešel z místnosti pryč. Draco neochotně odešel do svého pokoje. Takovou matku neznal. Nikdy by nemířila hůlkou na otce. I když je takový, jaký je, není to dobrý člověk a ani nikdy nebyl.

„Cisso. Odlož tu hůlku, než někomu ublížíš," pohlédl na ní Lucius, který se ji snažil uklidnit. Protože i po tom všem ji miloval.

„Že to říkáš zrovna ty. Právě ty jsi mučil svého syna. Už jsem o jedno dítě přišla. Nedovolím, abych přišla i o Draca," dořekla Narcissa, které slzy stékaly po tvářích. Bolelo ji z toho srdce, když si jen na vše vzpomněla.