Krev není všechno [HP]

15# KNV

„Chlapče můj," vyslovila Narcissa, když spatřila svého syna. Pán zla, i když s odporem dovolil, aby mohli navštívit Draca Malfoye, který se momentálně nacházel ve vězení a čekal na svůj osud.

„Matko?" objal ji pevně Draco, tak rád svou matku viděl.

„Dlouho tady nebudeš, o to se postarám, bratře," pohlédla na svého bratra Irina.

„Sestřičko," povzdechl si Draco, popošel k ní a vřele, pevně dívku objal, vybavil si vzpomínky, na které se před nějakou dobou díval.

„Ale no tak, Dračku, už jsem tady a nikdy neodejdu," zašeptala Irina, která mu obětovala vřelé láskyplné objetí.

Nebelvírská společenská místnost:

„Mělo se to čekat, že je Malfoyová, má typické Malfoyovské chování," odfrkl si stále naštvaný Ron.

„Ronalde Weasley, to neznamená, že je Malfoyová. Že musí být stejná jako její rodina," odvětila Hermiona. Svým způsobem bránila dívku.

„Rone, tohle si už přeháníš, vůbec ji neznáš a už jsi Irinu odsoudil," vložil se do toho Harry.

„Nejde o to, že je Malfoyová, tebe žere, že tě ponížila. Pokořila tě ta, která má stejnou krev toho, koho tolik nenávidíš," upřela na něj svůj pohled mladá čarodějka.

„Nechte mě bejt, nehodlám se o tom bavit," odfrkl si Ron a odkráčel si to pryč, hlavně co nejdál od nich.

„Jak vidím měla si jen pravdu, Hermiono," pousmál se Harry k dívce, která byla po jeho boku.

V temném vězením objímala matka svého syna. Takový osud si pro Draca opravdu nepřála. Irina ta už dobře věděla, co má dělat. Její hlavou se honil plán, s kterým sem přišla. Stačilo ho jen uskutečnit, taky to udělá, pro svou rodinu.

„To by už stačilo!" ozval se hrubý hlas smrtijeda, který se tam zničehonic objevil.

„Ty mi nemáš, co rozkazovat! Zapomínáš s kým mluvíš, je to můj syn. Tudíž tady zůstanu, tak dlouho, jak budu chtít," okřikla ho hlasitě naštvaná Narcissa, tohle chování se jí vůbec nelíbilo.

„Poslouchám rozkazy našeho pána, to by si snad už měla vědět. Tak ven, nemám na to celý den," vyzval je podrážděný smrtijed, aby odešli z cely. Když Narcissa s dcerou vycházely z cely, smrtijed se chystal zamknout mříže. Ale už neměl tu možnost, jelikož ho zasáhla kletba přímo do zad. Jednalo se o smrtící kletbu, kterou proti němu vyslala mladá dívka.

„Avada Kedavra!" vykřikla smrtící kletbu na smrtijeda dívka.

„Irino!" pohlédla na ni zděšeně Cissa. Na malý okamžik jí připomněla Luciuse.

„Nedívej se na mě takto, matko, obě dobře víme, že to byl obyčejný vrah," odpověděla své matce Irina s kamennou tváří.

„To ano, tak jako všichni tady. Jen nechci, aby si patřila k nim, " pohladila Narcissa po tváři svou dcerku. Draco těkal svými očima na matku a Irinu, jelikož před malou chvílí jeho sestra použila smrtící kletbu. Když smrtijeda zasáhla do zad, sklepení osvítilo zelené světlo. Tohle by do ní nikdy neřekl, ale na druhou stranu, neznal tohle její já.

„Tak na co čekáš, bratře, až dostaneš pozvánku? Je načase odtud vypadnout, tak jde se," vyzvala Irina svého bratra, aby opustil svou celu.

„Irino, dcerko, co máš v plánu?" zajímala se Cissa, jelikož tušila, že to není jen tak.

„To není důležité, matko, ty a Draco tady už nebudete, tudíž to nemusíš vědět," pohlédla sebejistě do očí matky.

„To nemyslíš vážně, já tě tady nenechám!" zvýšila hlas Narcissa, tohle se jí vůbec nelíbilo.

„Everte, kde si, k čertu, tak dlouho? Co se tu, do pekla, děje?" ozvala se zničehonic smrtijedka, která se tam objevila.

„To tě už zajímat nemusí. Avada Kedavra!" oznámila ledových hlasem Irina, přitom na ní vyřkla smrtící kletbu.

„Nezapřeš krev, co ti koluje v žilách," podívala se dívce Narcissa do očí, byla jako Lucius, jako samotný Pán zla.

„Krev není všechno, matko," zamračený pohled věnovala Irina matce. Není jako oni, nebo snad ano?

Narcissa byla proti tomu, aby její dcera zůstala zde, v doupěti Pána zla. Nakonec na to přistoupila, přes veškeré protesty. Irina matce slíbila, až vše tady dokončí, sejdou se v Bradavicích. Mladá čarodějka měla v plánu nevracet se, chtěla zůstat po boku Voldemorta. Stát se jeho smrtijedem za podmínkou, že její rodina bude v bezpečí. Věděla, že by to mohl Pán zla, jen tak odmítnout, ale byl by blázen. Kdy by se Voldemortovi naskytla taková šance, snad už nikdy mít po boku, někoho jako byla ona. Ještě k tomu ze stejné krve, která Irině kolovala v žilách, krve Salazara Zmijozela.

„Co s tebou, měl bych tě zabít," přemýšlel Temný pán nad těmito slovy.

„Ale Tome, oba víme, že to neuděláš," pohlédla na něj Irina ledovým pohledem.

„Nějak si věříš, děvenko," prohlížel si dívku Pán zla od shora až dolů.

„Samozřejmě, máme přece stejnou krev," věnovala mu Irina pobavený pohled.

Mladý vlkodlak Elijah byl neustále mučen Bellatrix pro zábavu. Jelikož toho stále neměla dost, použila kletbu Aqua Erupto. Zasáhl ho silný proud vody, aby toho nebylo málo, topil se v ní. Přitom použila kletbu Crucio, i když se Elijahovo vlčí já dralo na povrch, bylo mu to stejně marné. On byl sám proti několika smrtijedům, v čele byla Bellatrix, neměl absolutně šanci. Jedno, ale mladý vlkodlak věděl, že už nikdy neuvidí svou sladkou Inu. Tolik dívku miloval, nikdy by si nepomyslel, že takto zemře.

„Ale, ale vlček už má dost," věnovala mu úšklebek Bellatrix.

„Dost, prosím," šeptal Elijah, už nemohl. Měl pocit, že se toho zblázní.

„To je, ale smůla, vlčku, mě se nechce," podívala se na vlkodlaka smrtijedka pobavením.

„Bellatrix, on stále ještě žije?" zajímal se smrtijed, který právě dorazil.

„Ukončím jeho život, až budu chtít. Rozuměl jsi mi?" zařvala po něm naštvaná Bellatrix.

„Jak si jen přeješ," kývl na ni smrtijed, věděl, že kdyby nesouhlasil, zabila by ho.