Krev není všechno [HP]

5# KNV

Voldemort vyřkl smrtící zaklínadlo. Sálem projela zelená záře a zabila odvážného muže. V sálu bylo najednou ticho, jak v samotném hrobě. Nikdo se neodvážil odporovat Pánu zla. Od Lorda Voldemorta nikdo, nikdy neodejde, natož živý.

„Odkliďte tu špínu z mé podlahy a přiveďte mi dalšího, co není za naši věc," přikázal Pán zla a ukázal na mrtvé tělo ubohého kouzelníka.

„Jak poroučíte, temný pane," odpověděl jeho služebník, když odtahoval tělo z očí svého pána.

Irina stále byla v komnatě u svého bývalého profesora, který pro ni byl přítel, kmotr a dalo by se říct, že i jako otec. Tak moc dívce chyběla známá tvář. Přátelská tvář člověka, na které Irině vždy záleželo, tak jako na každém jejím životě.

„Brumbál se snad zbláznil, blázen starý. Ty a zase studentka na téhle škole, to vůbec není dobrý nápad," podíval se na ni pobaveně Severus Snape.

„Nemluv takto o ředitel, byla to jediná možnost. Až tak stará snad nejsem, abych nemohla vystudovat poslední ročník," zamračila se na sedícího profesora Irina.

„Nejde o tvůj věk, Ino, ale oba dobře víme, že Lucius často navštěvuje tuhle školu. Nemyslím si, že je zrovna dobré, aby tě tady zahlédl," pohlédl na dívku s kamenným výrazem Severus.

„Severusi, jsem si toho absolutně vědoma, že jednou k tomu musí dojít. Ale tentokrát jsem silnější než předtím. Už nejsem ta dívka, kterou jsi kdysi dávno znal," pohlédla Irina zpříma do očí svého bývalého profesora. Dobře věděla, že tento den jednou nastane.

„Už nejsi nevinná dívka, to je pravda. Za vše, co se ti kdy v životě stalo, může jen a jen Lucius. Ani nevíš, jakou chuť jsem měl, všechnu tu bolest mu oplatit. Tu bolest, kterou ti způsobil, a před ničím se nezastavil. Ani před tím, že jsi jeho vlastní krev," pohladil dívku po tvářích Severus. V žilách mu tuhla krev, když si jen na vše vzpomněl.

„Udělal jsi jen dobře, Severusi, že ses ovládl a neklesl na úroveň Luciuse Malfoye. I když je pravdou, že by si to zasloužil. Kdoví, možná to bude má ruka, která mu způsobí neskutečnou bolest, takovou, jakou právě dělal on mně," podívala se na něj dívka takovým zvláštním pohledem ve tváři jakoby bez citu.

Přesně o půlnoci, jako vždy, stál mladík s modrošedýma očima na Astronomické věži. Věděl, že se sem nesmí chodit, přesto toto místo miloval. Díval se na hvězdnou oblohu a aspoň na pár chvil se cítil svobodný. Ale dobře věděl, že se to už nikdy nestane. Hlavně ne teď, když se z něj má stát smrtijed posluhovač Lorda Voldemorta. Bude více v pasti, než byl do teď, a to není život, ale utrpení.

„Když si jen představím, že zanedlouho budu smrtijed, posluhovač Pána zla. Kdyby bylo na mě, utekl bych jako ustrašené dítě odtoho všeho daleko odtud. Ale nemůžu tady zanechat matku, jedinou bytost, na které mi záleží. Pod maskou zmijozelského spratka je jen obyčejný ustrašený zbabělec. Taková je pravá tvář Draca Malfoye, zmijozelského prince, který se cítí tak sám." S povzdechem se díval na noční hvězdnou oblohu a cítil se osamělý.

Ani si nevšiml, že v tmavém koutě stála dívka a celou dobu Draca pozorovala. Irina tam takhle povstávala nejméně půl hodiny. Neměl absolutně žádnou šanci dívku zahlédnout, jelikož Ina použila zastírací kouzlo, kouzlo neviditelnosti. Nechtěla, aby ji kdokoli, ani on, za jakýchkoliv okolností mohl zahlédnout.

„Mám takový pocit, že na mě nikomu kromě matky nezáleží. Jak bych to jen řekl. Jsem jak ten pes, uvázaný na řetězu, který musí jenom poslouchat. Ale já takový život nechci, chci být svobodný jako ostatní," bouchl Draco naštvaně do zábradlí, které se pod jeho silou zachvělo. Když konečně odešel, vystoupila Ina ze stínu a postavila se na místo, kde ještě před malou chvilkou stál její mladší bratr.

„Slibuji, že se vše brzy změní a nic už nebude jako doposud. Jelikož jsem tady já, tvá sestra, která se o to postará. Dávám ti své slovo, slovo Iriny Haleové alias Malfoyové," vydechla tichým hláskem do temnoty Irina.

Brumbálova ředitelna:

„Řediteli Brumbále, chtěl jste se mnou mluvit?" zeptala se mladá dívka, když vstoupila do ředitelny.

„Zajisté, slečno Haleová. Přemýšlel jsem o vašem studiu na této škole. A rozhodl jsem se, Irino, že si zopakujete šestý ročník, nýbrž nepůjde do sedmého," oznámil dívce pevným hlasem ředitel. Měl své důvody, proč se takto rozhodl.

„Smím vědět váš důvod, proč jste právě takto učinil, jelikož se mi to zdá být zbytečné." zajímala se Irina. Chtěla vědět, co k tomu Brumbála vedlo.

„Není důležité, proč jsem se takto rozhodl. Jen jsem si myslel, že vám to udělá radost, jelikož budete mít společné předměty s panem Malfoyem. A věřím. že na něj budete mít i lepší vliv. To je vše, co mě k tomu vedlo, slečno Hallen, nic víc v tom nehledejte." pohlédl do stejných modrošedých očí, které jež byly typické i pro jejího bratra.

„Vážím si toho, řediteli Brumbále. Vy vždy dobře víte, co děláte," pousmála se dívka, jemným úsměvem.

„Ne vždy, mé drahé dítě, ne vždy," odpověděl zničehonic Brumbále nejistým hlasem.