Krev není všechno [HP]

12# KNV

„Lucius chtěl, abys na ni zapomněl. Ale hlavně, abys nebyl jako ona, i když zčásti jsi." Narcissa to dořekla a hned se vydala do svého pokoje. Mezi svými věcmi měla malou ampulku se vzpomínkami na jeho sestru Irinu. Svému synovi podala ampulku s jeho vzpomínkami.

„Děkuji, matko." Draco sevydal rovnou do pracovny svého otce. V rohu místnosti se nacházela Myslánka. Mladý zmijozel přistoupil blíže k ní. Obsah lahvičky se vzpomínkami vylil přímo do nádoby.

„Kde je Draco, kde je Draco? Mám tě!" zasmála se dívka, přičemž objala chlapce zezadu.

„Ale no tak, Ino, jaktože mě vždy najdeš?" zamračil se na ni chlapec blonďatými vlásky.

„To bude tím, Dračku, že jsem dobrý hledač," řekla Irina a začala chlapce lechtat.

„Už dost, dost, to lechtá." smál se malý Draco.

„Dnes je tvůj velký den. Jdeš poprvé do Bradavic," řekla dívka a vázala mu kravatu.

„To ano. Bude ze mně velký kouzelník," odvětil a věnoval sestře nevinný úsměv.

„Vždy měj na paměti, že ne všichni jsou tací, jak nám vyprávěl otec. Hlavně buď sám sebou, a tím se ti otevřou všechny dveře, " políbila Irina Draca na čelo.

„Ino," povzdechl si Draco a na tváři se mu objevilo několik slz. Zmijozelský princ spatřil vzpomínky svého dětství, které měly být navždy zapomenuty. Velmi ho to bolelo, jelikož některé vzpomínky bolí. Tak jako u Draca Malfoye, který zapomněl na svou sestru a uvědomoval si, že tu byl vždy někdo, kdo ho měl rád. Ale nejvíce ho zarazilo, proč měl jen šťastné vzpomínky? A proč jen z dětství, ne ze starší doby?

„Draco?" zašeptala jeho matka.

„Měla mě ráda takového, jaký jsem byl. Tak proč odešla a nechala mě tu samotného?" Pohlédl smutným pohledem na matku Draco.

„Můj Draco, takový je úděl člověka. Pro každého jednou přijde smrt, jen pro Irinu přišla dřív, než jsme očekávali. Byla tak mladá, když zemřela," utřela si slzy z tváře Narcissa.

„Ale, matko, ona žije! To od ní vím, že je má sestra," snažil se jí Draco vysvětlit.

Sídlo Pána zla:

„Je vše připraveno?" zajímal se bez jakýchkoliv emocí Voldemort.

„Ano, můj pane, jen chybí Draco Malfoy," pohlédl něj Severus.

„Severusi, ten už je tady, jen čeká na své znamení. Bránil se ze všech sil, ale to bylo marné," ušklíbl se Temný pán.

„A také Lucius, nikde jsem ho neviděl," uvažoval nahlas Severus. Bylo mu to divné, že zde nebyl.

„Lucius Malfoy je na útěku za zradu mé osoby. Zatajil mi důležitou věc, že Irina Malfoyová žije," vyprskl vzteky Pán zla.

„Kdo by to řekl," odfrkl si Severus, teď už věděl, že Ina není v bezpečí. Tak jako před Luciusem, a najisto i před Temným pánem.

„Svůj úkol znáš, můžeš jít," vyzval ho Voldemort, aby odešel.

Brumbálova ředitelna:

U Albuse Brumbála, čekala osoba jako na vážkách. Po dlouhé době uvidí svou malou holčičku. Stále tomu nemohla uvěřit, že její dcerka je po celý ten čas naživu.

„Řediteli Brumbále, volal jste mě?" otázala se dívka, když vstoupila dovnitř.

„Zajisté, slečno Haleová," pousmál se na dívku Brumbál.

„Ino?" zašeptala žena nedaleko dívky.

„Dobrý den, paní Malfoyová," šeptla zaraženě Irina, když ženu spatřila. Nevěděla, zda-li má po tom všem právo nazývat ji matkou.

„Irino, dítě. Jsem tvá matka a vždy tomu tak bylo," pohlédla na dívku Narcissa, protože tohle oslovení ji zasáhlo.

„Potom všem, co jsem udělala? Nemám právo vás takto nazvat," podívala se Irina ženě do očí.

„Tak jak jsem pravila tvému otci, možná jsem tě neporodila, možná nemáme stejnou krev. Ale přesto všechno jsem tvá matka!" zvýšila na dívku hlas Narcissa.

„O-omlouvám se, nechtěla jsem ti ublížit." Po Inině tváří stékaly slzy.

„Tak moc si mi chyběla, holčičko. Ani nevíš, jak moc mě to bolelo. Když jsem se dozvěděla, že jsi zemřela. Pochovala jsem tě, Irino, a přece teď stojíš přede mnou," plakala smutná Cissa, když utřela své dcerce slzy a vzápětí dívku objala.

„Matko," zašeptala Ina a více se zachumlala do jejího objetí. Tento pocit Irině chyběl. Pocit mít matku, i když není její biologická. Přesto ji milovala tak, jak dcera může. Ale stále měla na paměti, že je dcerou Elizabeth Neymar, známé jako Elizi Hallenová. Dobře si uvědomuje, čí krev jí koluje v žilách, a přesto je tím, čím je.

Sídlo Voldemorta:

V temném vězení čekal mladý muž na svůj osud. Tady se dnes jeho život změní a stane se tím, co nenávidí. Seděl na studené podlaze a přemýšlel nad tím vším. Hlavně o Ině, o kterou má Pán zla, až moc velký zájem.

„I kdyby mě mučili, nikdy mu nepovím, kde se sestra nachází," šeptal si pro sebe mladý zmijozel.

„Už je čas, synovečku, abys ses stal jedním z nás. Tak vstaň, jde sem můj pán a nemá na tebe celý den, " ušklíbla se s pobavením Bellatrix.

Bradavice:

Severus Snape váhal, zda nemá Irině sdělit, kde se nachází mladý Malfoy. Jelikož dobře znal dívčinu povahu, věděl, že by udělala cokoliv, aby ho zachránila. A z toho měl největší obavy. Že by se byla schopna pro svého bratra i obětovat.

„To mi říkáš jen tak, Severusi!" křičela naštvaná Irina.

„Jen nechci, abys bez jakéhokoliv rozmyšlení, udělala něco, čeho bys mohla litovat. I když je to třeba tvůj bratr, ale mysli i na sebe," pohlédl na dívku Severus, protože mu dělala starosti.

„Je to můj bratr, Severusi. Konečně to pochop," podívala se Irina zpříma do Severusových očí.

Pak si to zamířila do Komnaty nejvyšší potřeby. Dobře věděla, že sem málo kdo chodí. Proto tam bude mít potřebný klid. Sedla si na studenou zem pod okno. Zavřela oči a nechala myšlenky za zdmi své mysli, aby měla čistou hlavu. Už dlouho tohle nedělala, nenabourávala se do něčí mysli. Voldemort si všiml, že se mu někdo dobývá do jeho hlavy. Byl to velmi silný protivník, i přes Voldemortův odpor, se mu mohla podívat do mysli.

„Jak se jen opovažuješ. Víš, kdo já jsem?! " zařval Pán zla na onu osobu, která se mu dostala do mysli.

„Ten, kterého jméno se nevyslovuje. Voldemort sám osobně," odfrkla si dívka s nechutí.