Krev není všechno [HP]

Epilog

Konečně malý Lucius usnul, tak jako vždy, žena přikryla svého malého chlapce. Políbila ho na čelo, byl tak sladký, když spinkal. Hodně ji připomínal její velkou lásku.

„Už spí, to trvalo," zasmála se potichu starší žena.

„To ano, matko, stále chce slyšet ten příběh, tolikrát ho slyšel a pořád nemá dost," pousmála se žena na tu druhou.

„Irino, nediv se mu, chce znát svůj původ," pohlédla na svou dceru Narcissa.

„Tak moc mi připomíná Elijahe, chybí mi. Tak jako otec, i když si to nechci připustit, ale je to tak," povzdechla si Irina, moc jí chyběl, obětoval se pro ni.

„Já vím, já vím, ale můžeme být jistí, že malý Lucius má něco z nich. I když bude po všech stránkách jiný Malfoy," pousmála se Cissa a zahleděla se na malého spícího vnuka.

„To je pravda, nevypadá jako typický Malfoy. Má oči svého otce, tak jako vlasy, zkrátka celý Elijah. Poprvé za život Malfoyů, bude nečistého původu," pohlédla Ina na svou matku.

„Bylo na čase. Tahle generace bude jiná, pozná to, co jste ty a tvůj bratr neměli možnost poznat. Bezpečí, lásku, něhu, tohle vše bude mít," objala svou dceru Narcissa. Ině se zaleskly oči.

„Náš malý Lucius změní osud jména Malfoy," usmála se Irina, přitom pevně objala svou matku.

„Přece dobře víme, že krev není všechno," políbila Irinu na čelo Narcissa.