Krev není všechno [HP]

2# KNV

„Ona nebyla tvoje dcera!" zařval Lucius. Měl přece pravdu! Byla jen jeho krev, ne její.

„Možná nebyla mé krve, ale já jsem ji kolébala, utěšovala a zpívala! Tak mi neříkej, že to nebyla moje dcera!" křičela Narcissa. Byla to její dcera a vždy bude. Je jedno, z které krve pochází.

„Kdyby mě poslouchala a nebyla vzdorovitá, všechno mohlo dopadnout jinak. Ale ona byla přesně jako Eliza!" vyprskl s řevem Lucius na svoji ženu. Jeho dcera byla stejná jako její matka.

„Ty! Jen ty za to můžeš! Všechno jsi zničil! Kvůli tobě je Irina mrtvá." křičela Narcissa při vzpomínce na dívku, kterou brala jako svou vlastní dceru.

Severus Snape. Muž mnoha tváří, a přece jiný, než si všichni myslí, si to pádil podzemím zmijozelské koleje do svých komnat. Když vstoupil dovnitř, ucítil známou vůni, kterou už necítil velmi dlouho.

„Ino?" zašeptal Severus, když spatřil ve svých komnatách dlouho ztracenou dívku.

„Zdravím tě, Severusi," usmála se na něj milé a její oči zazářily radostí, že ho opět vidí.

„Víš, že bys tady neměla být?" oznámil ji starostlivým hlasem Severus. Neměla tady být a on to dobře věděl.

„A já myslela, že budeš mít radost," řekla naoko smutně dívka s blonďatými vlasy a usmála se.

„Samozřejmě, že tě rád vidím, Irino, jen jsem tě tady nečekal," pousmál se Severus a objal ji otcovským objetím.

„Vím. Už je to doba, ale já musela přijít a ty to dobře víš," pohlédla na něj vážně Irina. Je tady z jediného důvodu. Ochránit svého bratra.

„Irino, nebyl to dobrý nápad. Lucius si myslí, že jsi tenkrát zemřela. I když je Draco tvůj bratr, stojí ti to za to?" zajímal se Severus, jestli by opravdu byla ochotná všechno obětovat.

„Severusi. Jak jsi sám řekl, je to můj bratr, a já nedovolím, aby mu někdo ublížil. Ty víš kdo," věnovala mu bolestivý pohled Irina. Udělá cokoliv, aby se to nestalo.

,,Vůbec ses nezměnila. Jsi stejně tvrdohlavá jak tvůj otec," povzdechl si Severus. Tolik mu připomínala Luciuse Malfoye.

„Nejsem jak můj otec a nikdy nebudu. Jediné, co máme společného, je krev," ušklíbla se s nechutí Irina. Nikdy nebude jako on. Nikdy...

Irina se opět vrátila do školy. Když zavřela oči, vzpomněla si na sedm let, které tady strávila. Samozřejmě byla ve Zmijozelské koleji. Samo sebou byla i Zmijozelská princezna. Krev není voda, tak se není čemu divit, že byla v Zmijozelu.

„Slečno Malfoyová. Vás bych tady opravdu nečekal," podivil se ředitel, když spatřil ve své pracovně onu dívku.

„Ráda vás opět vidím, pane řediteli. Už je to velmi dlouho, co jsem zde byla naposled," usmála se Irina na ředitele. Opravdu to bylo velmi dávno. Přesně sedm let.

„Albusi. Říkal jsem jí, že se neměla vracet, ale je tak tvrdohlavá. Vždy myslela, na druhé než na sebe," oznámil udýchaně Severus, který doteď běžel za svou bývalou žačkou.

„Co máte v plánu, slečno Malfoyová? I když podle mého názoru nejde jen o obyčejnou návštěvu. Že ano?" věnoval jí úsměv Brumbál. Věděl, proč tady dívka, jen to chtěl slyšet přímo od ní samotné.

„Byla bych radši, kdybyste mi říkal Haleová. To máte pravdu. Jsem tady kvůli mému bratrovi. Draco si nezaslouží takový život, co mu dává Lucius," usmála se mile Irina na svého bývalého ředitele.

„Tušil jsem, slečno Malfo... slečno Haleová, že se jednou vrátíte pro svého bratra," pousmál se Brumbál. Věděl, že se jednou vrátí. Je to přece její vlastní krev.

Ve velké síni bylo rušno. Studenti ze všech kolejí si šuškali mezi sebou.

„Už jsi ji viděl, Harry?" zeptal se Ron s plnou pusou jídla jako obvykle.

„Koho, Rone? Uniklo mi něco?" zajímal se Harry, jelikož si nebyl vědom, že by do Bradavic přišel někdo nový.

„Tu dívku, co se tu zničehonic objevila. Musím uznat, že je to kus," řekl Ron Harrymu a dal si další sousto do úst.

„Kdyby tě tak slyšela Hermiona," podíval se na něj pobaveně Harry, který dobře věděl, jaká je Hermiona.

„Copak jsem měla slyšet, kluci?" usmála se Hermiona, která slyšela něco málo z rozhovoru.

,,Jen to, že se tady zničehonic objevila nějaká dívka a nikdo neví, co je zač," odkašlal si Ron, aby mu ta slina v koutku úst nezaskočila.

„Myslím, že jsem ji viděla mluvit s profesorem Snapem na chodbě," zamyslela se Hermiona, protože měla pocit, že tu novou dívku už někde viděla, ale nebyla si jistá.

Tříčlenná skupina ze Zmijozelu se bavila o tom samém jako zbytek studentů na škole.

„Je nádherná, to se musí přiznat," zazubil se Crabbe při vzpomínce na novou dívkou.

„Vy s tím naděláte. Je to jen další tuctová nána. No a co," ušklíbla se Pansy. Vůbec se jí nelíbilo, že okolo té nové holky dělají takový humbuk.

„Že by jsi žárlila? To se ti nedivím. Je mnohem hezčí než půlka školy," posmíval se ji pobavený Draco. Dobře věděl, že to Pansy vytočí.

„Já a žárlit? Ani náhodou! Ona mi nesahá ani po kotníky." křičela vytočená Pansy na Draca. Pokud je tady někdo nejkrásnější, tak jen ona sama.

„Jo, jo. To vidíme Pansy," ušklíbl se Draco.

„Stejně je nejhezčí než holky od nás," zasmál se Crabbe hlasitěji, takže se k němu otáčeli i ostatní spolužáci.

„Ty její oči jsou tak pronikavé. Zvláštní... jako kdybych je už někde viděl," zamyslel se Draco. Měl pocit, že je zná, ale jak by jen mohl?

„Přesně, kámo. Tak jak ty tvoje, Draco," usmál se Crabbe, jelikož ta dívka měla oči podobné zmijozelskému princi.

„Vy toho naděláte. Je to jen obyčejná flundra," ušklíbla se jedovatě uražená zmijozelka. Moc se jí nelíbilo, že se vše ted' točí kolem ní.

„Ale Pansy. Neříkej, že žárlíš? I když Crabbe má pravdu. Máš v čem, jelikož to je nádherná bytost. To se ale nedá říct o tobě," zasmál se s hlubokým pobavením v hlase Goyle, takže ho slyšela celá kolej.