Krev není všechno [HP]

7# KNV

„Stále omýváš to stejné: má krev, má krev! Ale krev není všechno Luciusi! Milovala jsem ji i přes to všechno, i když nebyla z mé krve. A přece to byla má dcera," vyčítala Luciusovi Cissa. Svým způsobem ho za to nenáviděla.

„Víš co Narcisso? Je mi jedno, co si myslíš, ale pro jednou jsem rád, že je mrtvá. Aspoň se za ní už nemusím stydět," vyprskl Lucius zlostí.

„Jak jen můžeš tohle říct? Styď se, Lucius Malfoyi," okřikla ho Cissa opovržlivě a odešla do svého pokoje.

Škola čar a kouzel v Bradavicích:

Severus Snape s vážnou tváří prosvištěl mezi studenty. Jeho dlouhý černý plášť vlál za ním a profesor se vydal rovnou za Albusem Brumbálem. Šel tak rychle, až to vypadlo, jako kdyby se po chodbách vznášel. Konečně se ocitl tam, kde chtěl být. Objevil se před vchodem do pracovny. Stál před sochou orla, který byl průchodem, a už stačilo pouze vyslovit heslo.

„Hejno švábů," vyslovil jasným tónem Severus, aby se otevíral průchod, ve kterém vzápětí zmizel.

„Severusi, tebe snad neučili, že se má klepat? Ještě k tomu vstoupíš do mé pracovny jako hurikán. Mám si myslet, že nemáš slušné vychování, i když oba dobře víme, že ano?" pohlédl Brumbál na profesora lektvarů.

„Budu dělat, že jsem neslyšel, z jakého důvodu je Ina v šestém ročníků? Přece bylo domluveno, že půjde rovnou do sedmého," vyprskl na jeden dech Severus na ředitele školy.

„Jsou tu jisté okolnost, kvůli kterým jsem takto rozhodl. Dobře víš, že Pán zla chce mladého Malfoye. A oba víme, jaký bude jeho první úkol." Ředitel Brumbál si byl toho všeho plně vědom.

„Myslíte, že to nevím? Byl jsem u toho, jak rozhodoval o osudu, některých z čarodějů," vysvětloval Severus, protože ten den byl u Pána zla, jako vždy.

„Proto jsem rozhodl takto, Severusi. Ona je totiž jediná, která vše může změnit. Nezapomeňme, že je dcera svého otce, a i když si to nechce přiznat, je jako on," pohlédl Brumbál na muže, který stál na proti němu.

,,Možná v ní koluje krev jejího otce, ale není jako Lucius. Nikdy nebyla jako on, řekl bych, že je spíše jako matka. I když je pravda, že nemám sebemenší tušení, kdo byla," odporoval řediteli profesor Snape.

„To si jen myslíš, drahý Severusi. Jen myslíš," věnoval mu Brumbál zvláštní pohled.

„Je něco, co mi uniká," konstatoval Severus, jelikož jinak by toto Brumbál neříkal.

„Už brzy vyjde vše na povrch," odpověděl mu Brumbál. Jak už je známo, ředitel Brumbál, byl vždy o krok napřed. A to se nezměnilo ani u Iriny. Dobře věděl, jaká krev v ní koluje..

Ale otázkou bylo, zda ví i ona, jaký je její původ. Brumbál si byl jistý, že se to brzy dozvědí. Záleží jen na Irině, na které straně bude. To ona sama rozhodne o osudu všech, tak jako o tom svém. Je to první noc, kdy bude Irina spát ve zmijozelské koleji. Už je to velmi dávno, kdy tady byla naposledy, a vůbec se to zde nezměnilo. Ale věděla jediné, že se jí bude dobře spát, jelikož je v blízkosti svého mladšího bratra. Samozřejmě věděla, že jeho důvěru, že dne na den nezíská, ale pokusí se o to, aby se to změnilo. Možná se na ni nepamatuje, pořád je to jeho sestra. Tentokrát neuteče, tentokrát bude stát za svými přáteli, dalo by se říct i rodinou. Bude stát po boku Draca a ženy, která ji neporodila, a přece byla její matkou. Dobře věděla, že si to nezasloužili, být nevědomky, že stále žije. Ale bylo to pro jejich dobro, i když ji to stálo Dracovy vzpomínky na ni. Možná zapomněl, ale to nebrání vytvoření nových vzpomínek, ve kterých budou oni, zase rodina. Samozřejmě se to netýkalo Luciuse. Muže, který tohle zavinil, muže, kterého tolik nenávidí. Raději by ho viděla hnít v Azkabanu a při nejlepším šest stop pod zemí. Ví, že to je její otec, ale o tohle právo už dávno přišel. Pro něj byl na prvním místě Voldemort, ne jeho rodina. Ale tohle vše se brzy změní. Každý dostane, co mu po právu náleží, a je jedno, že pocházejí ze stejné krve.

Krev není všechno

Manor Malfoy:

„Že ses vůbec ukázal, zapomněl jsi snad, kde je tvůj domov." vyštěkl Lucius na Draca.

,,Ty? Tomu říkáš domov. Jak ironické, pro mě je to spíše peklo," odfrkl si Draco. Tohle už dávno nebyl jeho domov.

„Moc si nevyskakuj, už velmi brzy ti spadne hřebínek. Pán zla takové jako jsi ty nebude tolerovat. Tam každý dobře ví, kde je jeho místo," věnoval mu úšklebek jeho otec.

„Místo místo, hlavně, když víš, kam patříš ty." ušklíbl se Draco.

Sídlo Pána zla:

„Pane, dnes se tváříte nějak vážně. Trápí vás snad něco?" zajímala se smrtijedka, která vždy cítila nějaké city k němu.

„Cítím den ode dne, že je tady někdo silný a dalo by se říct, že i stejně jako já. Krev, která protéká v mých žilách, ale to není možné. Jsem poslední svého rodu." Pán zla prostě cítil, že je někdo jako on. Neví, že ten někdo je Irina.

„Zvláštní, můj pane, to samé jsi říkal před pár lety. Kdybych tomu nevěřila, tak bych řekla, že je někde tady Salazarův dědic," odfrkla si Belatrix při těchto slovech.

„Oba dobře víme, že to není možné. Má neteř Elizabeth zemřela, tak jako naše syn Bello. Jsem poslední a jediný tohoto jména," oponoval jí Pán zla, a přesto si to nedokázal vysvětlit. Voldemort pociťoval, že je to někdo jako on, ale myšlenku na to hned vyhnal z hlavy. Kdyby tak věděl, že je to pravda, že je někdo, kdo má stejnou krev. A že je poslední této linie, poslední rodu Salazara Zmijozela.