Krev není všechno [HP]

10# KNV

Irina slyšela volat své jméno ze zapovězeného lesa. Na nic nečekala a rovnou se vydala za hlasem, který dívku volal. Do temného a tajemného lesa. Ina se rozhlížela kolem sebe. Vyhlížela toho, kdo ji dal vědět o své přítomnosti, že je právě zde, na tomto místě, čekající na ni. Konečně ho patřila v celé jeho kráse.

„Ino," vystoupil ze svého úkrytu mladý a pohledný muž.

„Elijahi, co tady děláš? Neměl bys tu být. Já myslela, že se na mě zlobíš. Že jsem jen tak odešla bez rozloučení, ale já prostě musela. Ty to dobře víš. Proč tohle všechno děláš?" pohlédla mu dívka zpříma do jeho krásných očích.

„Odpověď je jednoduchá, chyběla jsi mi. Na tebe se ani zlobit nemůžu, má sladká Ino. Jsou věci, které jsi musela a musíš udělat, chápu to." popošel k dívce blíže Elijah.

„Ty mě přece taky, ty můj chlupáči. Jen na tebe po celý ten čas myslím, jen tebe mám ve svém srdci." objala ho vřelým objetím Irina.

„Vím, že je riskantní, že jsem právě tady, a že bych tě mohl prozradit. Ale znáš mě, kde jsi ty, chci být i já." Mladý vlkodlak letmo políbil dívku na rty.

„Máš pravdu, všechno je v sázce a to jsi nemůžu dovolit. Hlavně ne teď, když jsem v jeho blízkosti. Zase můžu být, po boku svého bratra, tak jako tenkrát." pohladila svého vlčka Irina.

„Opravdu za to tvůj bratr stojí, za tohle všechno, co pro něj chceš obětovat?" zajímal se Elijah, i když už odpověď dávno znal.

„Ano, stojí mi za to. Kdybych tenkrát neodešla, mohlo by být vše jinak." utřela si zbloudilou slzu z tváře dívka.

„Ale taky jsi mohla být, Ino, mrtvá. Tvůj otec by toho byl schopný, zabil by tě." utěšoval ji vlkodlak ve svém náručí.

„Už dávno to není můj otec, ne po té bolesti, kterou mi způsobil. Způsobuje ji i mému bratrovi, je načase, aby to skončilo." objala Elijahe, ještě více, jak Irina mohla.

Celou dobu byl Draco schovaný za stromem, a oni neměli tušení, že tam stál. Byli zaneprázdněni hovorem, který vedli mezi sebou. O všem, co slyšel, už něco málo věděl, například z jakého důvodu je v Bradavicích. Stále mu nešlo do hlavy, kdo je její bratr, jelikož dobře věděl, že na této škole není žádný kluk jménem Hallen. Dále už je neposlouchal, zdálo se mu to vůči dívce neuctivé. Sám ani nevěděl proč, ale cítil to tak. Proto se vydal zpět do hradu, do svých komnat.

„Irino Haleová, kdo doopravdy jsi? Kdo je tvůj bratr? A proč mám pocit, že lžeš každému na této škole? Že nic o tvém životě není pravda? Svým způsobem máš stejný osud, jako já. Můj otec mi byl dán za trest. Jen malou výjimkou je, že já Draco Malfoy, nemám žádnou sestru," povzdechl si nad tím vším zmijozelský princ.

„Draco, co si tam stále, pro sebe, mumláš?" zajímal se ospalý mladík.

„Nic pro tvé uši, Goyle," odbyl ho Draco s úšklebkem.

Mladý vlkodlak se ubytoval v Prasinkách, v jednom místním hostinci. Měl v plánu zůstat, jak dlouho bude potřeba. Nehodlal Irinu opustit, chtěl být dívce nablízku. Dobře si byl všeho vědom, pokud by nastala válka. Irinu miloval, a tento cit dlouho necítil, až do té doby, co poznal tajemnou dívku. Vše se pro něj změnilo, stejně jako pro ni samotnou. Seděl v koutě své postele, hlavou se mu honilo několik odpovědi. Na tuhle situaci, v které se nacházel, ale jedno věděl, zůstane. Po boku své milované Iriny, i kdyby ho to mělo stát všechno. Z jeho myšlenek ho vyrušilo bouchání na dveře. Toho, koho však spatřil, nečekal.

„Otče?" řekl udiveně vlkodlak.

„Elijahi," prošel otec kolem něj.

„Jak jsi mě našel?" Stále se divil Elijah, jelikož nikomu neřekl, kam má namířeno.

„To pro mě není žádný problém, to bys měl už dávno vědět," odfrkl si otec, když chtěl, každého našel.

„Co tě sem přivádí? Já myslel, že jsi někde se smečkou." pohlédl mladík na svého otce.

„Ty se mě ještě ptáš? Ale ty to, až moc dobře, víš?!" zvýšil starší vlkodlak hlas na syna.

„Otče, nech mě to vysvětlit. Dobře víš, že Irina pro mě hodně znamená. Já prostě musel opustit zbytek smečky, chci být u ní, pokud to ještě jde," oznámil mu syn, Irina pro něj byla na prvním místě.

„To ti nedalo právo, jen tak odejít, stojí ta dívka za tohle všechno? Synu, jsi si jistý, že tohle vše chceš?" Otec nebyl rád, mohlo by on něj přijít, o jediného syna.

„Otče, jsem si toho vědom, dobře vím, co se může stát. A přesto chci být s ní, je to snad něco špatného?" vysvětloval Elijah, který chtěl být po jejím boku.

„Elijahi, synu, byl bys schopný pro ni zemřít? Kdyby na to došlo, obětovat by ses pro svou lásku?" pohlédl mu otec zpříma do očí.

„Pro Irinu bych dal svůj vlčí život, jen, aby byla bezpečí. I kdyby to znamenalo, že ji tímto navždy ztratím." Elijah Irinu miloval, až za hrob, umřel by pro ni.

Lord Voldemort seděl ve svém křesle, těšíc se na den, kdy bude zase vládnout. Tenkrát mu to bylo odepřeno, tentokrát to nedovolí. Vše zničí a zahalí do temnoty. Svět bude patřit jen jemu a nikomu jinému. On je totiž Pán zla. Každý z něj má strach, a kdo se mu pokoušel postavit, zaplatil svým životem. Když najednou do velkého sálu vtrhl smrtijed, a měl dost naspěch.

„Jak se jen opovažuješ, vstoupit bez pozvání!" zařval Voldemort, protože tyhle způsoby se mu příčily.

„Omlouvám se, můj pane, kdyby to nebylo důležité, neučinil bych tak." klečel před ním smrtijed.

„Pokud to je důležité, posoudím sám. Zdali se tak nestane, bude tě to stát život." věnoval smrtijedovi úšklebek Voldemort.

„Jsem si toho vědom, můj pane. Byl jsem na své každodenní obhlídce, ale tentokrát to bylo jiné, než obvykle. Narazil jsem na partu nečistých, kteří byli vlkodlaci a mluvili o princezně, která pochází z krve Luciuse Malfoye," vylíčil mu všechno smrtijed.

„To mi chceš říct, že Irina Malfoyová žije?!" popadl muže pod krkem Pán zla.

„Vypadá to tak, Temný pane," zasípal po dechu smrtijed.

„Lucius mi tedy lhal, a to neměl dělat. Najdi ji a přiveď sem, když si hrála na mrtvou. Ať se tak stane, protože zemře mnou rukou," rozkázal zuřící Voldemort.