Krev není všechno [HP]

16# KNV

Profesorka McGonagallová seděla za svou katedrou, přemýšlela, co se za ty dny událo ve škole Čar a kouzel v Bradavicích. Smrt ředitele Albuse Brumbála rukou Severuse Snapea, který se dál údajně na stranu Pána zla, tomu Minerva nechtěla věřit. Přece byl několik let na dobré straně, špehoval pro Albuse, vždy mu vše hlásil. Nejvíce jí dělala starost Irina, doufala, že neudělá nějakou hloupost. Až moc dobře dívku znala, nikdy nemyslela na následky, které se mohou vyskytnout. I když si to Irina nechtěla připustit k srdci, byla jako svůj otec. Ale nejhorší bylo, že i jako samotný Pán zla, Voldemort.

„Tohle není vůbec dobré, ty to dobře víš, Narcisso. Mám obavy, aby se jí to nakonec vše nevymstilo," kroutila hlavou Minerva. Tahle situace se jí nelíbila.

„Myslíš, že to nevím, Minervo? Ale znáš Irinu, je tvrdohlavá jako její otec," povzdechla si Cissa. Měla strach, že se jí něco stane.

„Ano, zajisté, celá Lucius, i když je jiná než on. A přestože si to nechceme připustit, má i něco Ty-víš-koho," naznačila ji profesorka Mcgonagallová.

„To máš pravdu, podobá se mu, až mně to děsí. Nechci, aby byla jako Pán zla," posmutněla Cissa, když si na to vše jen vzpomněla.

Draco si sedl na svou postel, rukou po ní přejel, vzápětí si do ní lehl. Tak moc mu chyběla, teplá postel, do které se mohl zachumlat. Přemýšlel nad tím, že si jeho vlastní sestra přišla pro něj. Musela ho mít velmi ráda, když byla schopna dojít tak daleko. Tuhle stránku své sestry neznal, byla opak jeho, dalo by se říct, v dobrém slova smyslu jako jejich otec. Chtěl si odpočinout, aspoň na chvíli. Ale před očima se mu míhaly střípky vzpomínek, jak ho mučil Pán zla. Najednou Draca Malfoye píchlo u srdce, měl divné tušení, že se něco zlého stane.
Proto se vyšvihl z postele a rychlým krokem se vydal ze své komnaty. I když byl velmi vyčerpaný, musel to udělat, přenést se tam, kde jen smrt číhá. Dobře věděl, že to měl říct své matce, ale nechtěl jí přidělávat starosti. Proto se rozhodl vydat se tam sám, a když bude muset postaví se samotnému Pánu zla.
Irina seděla po boku Toho-jehož-jméno-se-nevyslovuje. Přistoupil na dívčina pravidla, i když byl zásadně proti tomu. Na druhou stranu věděl, že někoho jako byla ona nezíská. Proto na to vše přistoupil, že její rodina bude v bezpečí, ale to neplatilo o Luciusovi, chtěl jeho hlavu. To byla Voldemortova jediná podmínka. Irina cítila k otci tolik nenávisti. Svým způsobem ho i přes tu bolest milovala, ale někoho obětovat musela. I když to byl právě Lucius, věděla, že kdyby byl on na jejím místě, udělal by to samé. Dobře si uvědomovala, že si ji Pán zla označí, bude teď jeho majetek. Jen když si na to vzpomněla, věděla, že nadobro ztratí muže, kterého tolik milovala. Odteď se její život změní, bude tím, co tolik nenávidí, jen aby zachránila zbytek své rodiny. Na jejím předloktí se bude rýsovat nová ozdoba, znamení Pána zla a to navždy. Po temných koutech Prasinek se potácel muž s kápí na hlavě, aby ho nikdo nepoznal. Přemýšlel nad svým osudem a své rodiny, kterou se vždy snažil chránit. Uvědomoval si, že takový život pro ně nikdy nechtěl, jen chtěl, aby byli v bezpečí. Myslel si, že u Pána zla by jim nic nechybělo, ale mýlil se, kvůli němu vše ztratil. Ženu, která ho vždy milovala, takového jaký byl, tvrdohlavého syna Draca, a samozřejmě svéráznou dceru Irinu, kterou on sám zničil, jež ho z celé duše nenávidí. Chtěl mít jen svou rodinu, místo toho vše zničil. Proto se sám vydává za Pánem zla, aby jeho život jednou provždy ukončil. Po Luciusovi Malfoyovi zbydou pouze střípky vzpomínek.

„Poníženě se před tebou klaním, můj pane. Sejmi ze mě tu tíhu, co mě drásá na kusy," klečel před Temným pánem s prosíkem Lucius.

,,Samozřejmě, že tě trest nemine, ale než se tak stane, někoho ti představím. Svou zástupkyni, která je z mé krve," pohlédl na něj s pobavením Pán zla, jelikož dobře věděl, že tohle čekat nebude.

„Opět se shledáváme, Luciusi," ozval se za ním známý hlas dívky, o které si myslel, že je mrtvá.

„Irino," povzdechl si Lucius. Před ním stála jeho dcera, která se mu zpříma dívala do očí.

„Rád bych ti představil dceru mé dcery Elizabeth, ty jsi ji znal jako Elizu Haleovou. Irina je z krev mé krve tak jako byla její matka," pověděl mu pobavením Temný pán a ušklíbl se nad tím vším.

„Irina Riddleová," vyslovila dívka ta slova s nechutí. To byla další podmínka Pána zla.

Lucius Malfoy těkal očima mezi Irinou a Pánem zla. Nevěřil vlastním uším, to přece nemohla být pravda. Musel tuhle novou informaci vstřebat. Pokud je jeho dcera, krví Pána zla, to potom znamená, že je dcerou Elizabeth Riddleové. Ale to přece nemůže být možné, je už několik let mrtvá. I když, ale to není možné, Eliza mu vždy připomínala Elizabeth. Myslel si, že je to pouze nějaká náhoda, teď už ví, že ne. Eliza Hallenová byla Elizabeth Raddleová, sestra Toma Raddla."

„Už jsi to zpracoval, Luciusi? Je to Elizabethina dcera, kdo by to řekl, že?" pohlédl na něj s úšklebkem Voldemort.

„Přece nebudeme mluvit o mě, jsme tu kvůli něčemu jinému," oznámila jim dívka, jelikož to byla pravda.

Brumbál byl mrtvý, bezovou hůlku měl samotný Voldemort. Severus zabil svého přítele. Kdyby nebylo té proklaté nemoci, nikdy by to neudělal. Za svůj život spáchal hodně věcí, ale nikdy nebyl vrahem. Teď se to stalo pravdou, i když z milosti, tohle mu nikdo už neodpáře. Severus Snape, smrtijed Pána zla a vrah. Ale co nedělal, že se na onom místě nachází i Irina, kterou vždy chránil.

„Bellatrix, už to ukonči, je tady několik hodin," pohlédl na ni s kamennou tváří Severus.

„Budiž, stejně už mě omrzel," ušklíbla se Bellatrix.

„Pojďme, Pán zla nás volá," vyzval smrtijedku k odchodu Severus.

„My jsme ještě neskončili, vlčku," pohlédla na něj s pobavením Bellatrix.

Severus a Bellatrix kráčeli bok po boku, když už byli v sálu, to co Severus Snape spatřil, opravdu nečekal. Byla to Irina, která byla po boku Pána zla. Kousek od nich byl i samotný Lucius, dobře věděl, že tohle nedopadne dobře.