Krev není všechno [HP]

6# KNV

Je to rovný týden, co je Irina ve škole čar a kouzel. A dnes to bude její první vyučovací hodina. Je pravda, že to pro ni bude hračka, jelikož už všechno zná, ale na druhou stranu nechce být za šprtku. Tudíž se bude držet na uzdě, i když je to Irinin oblíbený předmět. Obrana proti černé magii. Tu v dnešní době musí znát každý, protože nebezpečí je na každém kroku. I když si třeba myslíte, že ne, opak je pravdou. Všude číhají strasti a nebezpečí. Tenhle předmět vyučoval Severus Snape a bylo vidět, že se za tu dobu vůbec nic nezměnilo. Dívka dobře věděla, že jí nebude za žádnou cenu nadržovat, jelikož je to čestný muž a takové věci se mu z hloubi duše příčí.

Obrana proti černé magii:

Čarodějka s neposednými vlasy zaujatě pozorovala učitele, zatímco její dva nejlepší přátelé ignorovali jeho výklad a házeli si mezi sebou papírky.

„Tak a dost vy dva!" vztekle se na ně podívala hnědovláska, když jí jeden papírek přistál ve vlasech.

„Buď se uklidníte, nebo vám už nikdy nedám opsat esej," probodla je tak hnusným pohledem, že by se za něj ani Pán zla nestyděl.

„Promiň Hermiono," vyslovili oba chlapci najednou. Chlapec s jizvou začal poslouchat učitele a zapisovat si poznámky, zatímco ryšavý chlapec myslel na výborné bradavické jídlo.

„Jak to tak vypadá, pana Malfoye můj výklad evidentně dvakrát nezajímá. Za vaši nepozornost odebírám zmijozelské koleji deset bodů," zpražil bělovláska profesor Snape pohledem.

Ale Draco vůbec nevnímal, byl duchem nepřítomný. Taky kdo by se mu divil. Zanedlouho bude tím, co nenávidí.

„Byl bych vám vděčný, pane Malfoyi, kdybyste dával pozor při mé výuce. Protože já své výklady nikdy neopakuji. Rozuměl jste?" S tím práskl profesor Snape, kterému se to vůbec nelíbilo, vytočeně do stolu.

Tím prásknutím se Draco Malfoy, leknutím vzpamatoval, že svého transu. Jediné, co ze sebe dokázal vysoukat, bylo slůvko, které nikdy neřekl, když nebylo opravdu potřeba.

„Om...omlouvám se," řekl tichým hlasem Draco. Při tomto slůvku se otočila celá učebna, bylo to pro všechny něco nového, protože Draco Malfoy, zmijozelský princ, se nikdy neomlouvá.

,,To mě poser, Draco Malfoy se právě omluvil. To se musí někde napsat," zasmál se hlasitě mladík, který seděl o lavici před ním.

„U Salazara, drž hubu, Goyle, nebo si pro tebe dojdu. A budeš litovat, že ses kdy narodil," vyštěkl naštvaný Draco na svého spolužáka.

„Klid tady bude! Zmijozelské koleji odebírám dalších deset bodů. Ještě k tomu budou pan Malfoy a pan Goyle po škole," okřikl Severus Snape, který toho už měl dost.

Učebnou se neslo ticho, protože nikdo nechtěl být po škole, a tak se radši studenti věnovali látce. Po chvilce někdo zaklepal na dveře a bez zaváhání vešel do učebny plné studentů. Když Severus Snape spatřil onu osobu, zarazilo ho to, jelikož zde neměla co dělat.

„Co tady pohledáváte, slečno Haleová? Pokud mi je známo, máte si dodělat sedmý ročník. A ne šestý, takže tu nemáte co dělat," vyprskl na dívku Severus. Musel se k ní chovat jako ke všem svým studentům na této škole.

„Nerada vám odporují, profesore, ale od dnešního dne patřím do šestého ročníku. Ředitel Brumbál usoudil, že bych si měla zopakovat ročník," odpověděla mu Irina s úsměvem na rtech.

„Co ten starý blázen zase zamýšlí? Budiž, posaďte se k panu Malfoyovi," odfrkl si Snape a věnoval se dál svému výkladu.

Dívka si to namířila k mladíkovi, který seděl v lavici sám. Když se jejich oči setkaly, nastalo mezi nimi trapné ticho. Trvalo to pár vteřin, než se Irina vzchopila a promluvila jako první.

„Irina Haleová," pohlédla dívka na mladíka a nastavila mu svoji ruku.

„Draco Malfoy," stiskl ruku ji Draco a díval se jí přitom do očí.

Severus při výkladu nové látky sem tam pozoroval Irinu a Draca. Po dlouhé době měli dva sourozenci možnost být bok po boku i když jeden z nich neměl absolutní, tušení, že jsou z jedné krve.

Manor Malfoy:

„Odkud máš tu fotku? Slyšíš Narcisso? Kde jsi ji vzala? Odpověz mi!" zařval Lucius, jelikož byl opravdu naštvaný.

„Našla ji Dory při každodenním úklidu. Byla zastrčená v jedné knize, kterou jsi měl knihovně," oznámila mu Cissa a při tom nespustila zrak z fotografie.

„Neměla právo ji odnést! Co si to dovolila, hrabat se v mých osobních věcech? Dej to sem, ženo, ať to spálím na prach. Už dávno jsem to měl učinit," rozzuřil se Lucius. Měl to zničit už dávno, když měl možnost.

„Nedovolím ti, Luciusi, abys zničil jedinou fotografii, na které se nachází naše dcera," zvýšila sebejistě hlas Narcissa na svého muže.

„Už jednou jsem ti řekl, že to nebyla tvá dcera. Jediná krev, která jí kolovala v žilách, byla jen ta má!" zařval smrtijed na Cissu s neuvěřitelným rozhořčením.