Taneční parket

2

7:00
Pro: Brittany Snowová
, Ahoj Britt, dneska se pro tebe stavíme kolem 7:50. Tak ať tam nečekáš. Dík.'

Zaklapla jsem noťas a vyskočila z postele. Šla jsem k psacímu stolu a nachystala si věci. Pak jsem šla dolů nachystat si pití a svačinu. Už bylo kolem 7:35 tak jsem si šla vyčistit zuby a namalovat se.

Ve škole už byli skoro všichni. Šli jsme rychlým krokem směr naše třída. Vešly jsme dovnitř a sedly si do lavice. Když najednou mi Mike poklepal na rameno.
,, Bello?"
,, Ano?"
,, S kým jdeš na maturák?"
,, Noo..." co mu mám na to říct? Nechci jít určitě s ním. Ale celkově tam nechci jít.
,, Se mnou." ozval se hlas za mnou nebo spíš předemnou. Otočila jsem se abych se podívala kdo to řekl ale i tak jsem ten hlas rozpoznala, byl to Edward.
,, Vážně?" ověřoval si to Mike.
,,A...a...ano." nemohla jsem to slovo ze sebe dostat.
,, Aha." asi jsem ho zklamala ale o tom je život. Teď by mě spíš zajímalo jak se vykroutit z tohohle.

Po skončení školy jsem šla domů. Vyslekla jsem se ze školního a převlekla jsem se do domácího. Bylo před druhou když zazvonil zvonek. Šla jsem dolů otevřít.
,, Ahoj." Edward Swift před dveřmi mého domu.
,, Ahoj." odpověděla jsem mu zdvořile ,, Chceš jít dál?"
,, Jestli můžu."
,, Hej ne asi." vešel dovnitř.

V obýváku jsme si sedli na sedačku. A ani jeden jsme nevěděli jak začít konverzaci.
,, Ehm... No... Takže jsem se chtěl omluvit za ten dnešek ale nevypadalas moc šťastně tak jsem to prubnul."
,, Vpohodě. Ale děkuju u Mika bych se s toho nevykroutila." trochu se pousmál.
,, U mě taky ne. Takže... Chtěl jsem se zeptat jak ses rozhodla? A taky co se stalo ten večer?"
,, Rozhodla jsem se tak jak jsem psala a neřeknu ti to. Proč taky? Do tohohle roku si snad ani nevěděl že existuju. Ale když ti teče do bot jsem najednou dobrá." už mě to docela bolelo, mluvit a zmiňovat se o tátovi tak často.
,, Jasně. Chápu. Ale pravda to není. Věděl jsem až moc dobře že existuješ a nesnažím se tě jen využít. To ty, máš takový talent odhánět od sebe lidi. Snažil jsem se s tebou bavit ale tys mě vždycky nějak odbyla."
,, Aha. Takže namachrovaný frajírek si myslí že když se na holku podívá vyděračským pohledem že udělá úplně všechno co jí řekne. Tohle možná funguje na ty kundičky které se ti plazí u noh ale na mě ne. "
,, Wow. Máš o mě pěkný obrázek. Ale soudíš dřív než někoho poznáš."
,, To je možné. Ale mě stačilo to že jsem viděla jak se za tebou ty holky plazí a bylo mi to jasné."
,, Zkus mě poznat. Prosím. Dej mi šanci ti dokázat že jsem jiný."
,, Já ti ani nevím jestli to chci vyvrátit."
,, Jak myslíš."
,, Hele... Nechápu o co ti tu jde?!"
,, Prostě jsem se jen chtěl dozvědět pravdu a chtěl jsem se spřátelit."
,, Tak to ti moc nejde."
,, Já vím." najednou jsem dostala nápad. Momentálně ve škole propadám a on ne. Je jeden z nejlepších. Mohl by mi pomoct udělat příjmačky a já bych to s ním za to odtančila.
,, Mám nápad. Pomůžu ti když ty pomůžeš mě."
,, Jak?"
,, Nejsem ted moc dobrá ve škole a tak jsem si řekla že bys mi mohl pomoct když to s tebou odtančím. Co ty na to? Oba vyhrajeme. Ty máš šanci v soutěži a já v příjmačkách."
,, Zní to férově.... Beru."
,, Fajn." usmála jsem se.
,, Kdy máš čas na doučko?"
,, Každý den po škole. Je mi to jedno. Kdy budou tréninky?"
,, Pátky. Od 16:00 do 20:00."
,, OK. "
,, No... Já už budu muset jít. Tak čau zítra ve škole."  šla jsem ho doprovodit ke dveřím. A pak šla do obýváku pustit si telku.

Kolem osmé jsem si šla do svého pokoje skontrolovat Facebook. Dvě nové zprávy. Rozklikla jsem je. Od Edwarda.

Od: Edward Swift
, Ahoj děkuju žes mi tak pomohla, prosím napiš mi co potřebuješ naučit.'

Od: Edward Swift
, Promin že zas otravuju ale kolikátky máš nohy?'

Pro: Edward Swift
, Nemáš zač. Na příjmačky takže všechno. A 37 - 39.'

Od: Edward Swift
, OK. Dík.'

Zavřela jsem noťas a šla spát. Už bylo docela pozdě. Noc jsem mela zase bezesnou.