Taneční parket

8

,, Bello, je ráno. Vzbuď se."
Ráno mě budila Britt, usla jsem u ní.
,,Bello? Jsi vpořádku?"
,,Asi ano."
,, Pojď, musíme jít."

Sbalily sme se a vyrazily směr škola. Když sme došli do školy, obě sme se rozešli a každá šla je své skříňce. Vytáhla jsem si klíče, odemkla skříňku a začala si chystat věci na první hodinu.
,,Bello?" Edward?!
,,Ano?" Odpověděla jsem mu totálně zničeným tónem.
,, Odpusť. Ona...nechci se vymlouvat. Zvoral jsem to."
,,Zvoral a pořádně."
,, Odpusť prosím. Dej mi ještě šanci."
,,Šanci? A jak ti mám věřit? Jak? Ublížil si mi a neměl si k tomu důvod. Jsi jen lhář a podvodník. Měj se." Otočila jsem se a šla pryč.
Z ničeho nic mě jeho pevná ruka chytla za ruku a já ucukla.
,,Au!" Vykřikla jsem.
,,Promiň já nechtěl aby tě to bolelo. Neodcházej prosím."
,,Na tos měl myslet dřív. Teď už to nezachráníš. Je pozdě."

Jelikož je zas pátek, tak jsem se nastrojila a šla do studia, kde sme měli tréninky.

Došla jsem do budovy a vešla do sálu.
,, Medvídku, tak co si dneska zetančíme?" Stála jsem jako opařená. Helen? Medvídku? Tančit?
,,Helen, neříkej mi tak. A vůbec co tu děláš? Já tanečnici mám."
,,Jo a kde? Myslíš tu 'svoji' Bellu? A kde je? Špehuje tě v parku? Nebo co dělá? Vysrala se na tebe. Je to tak? Chudáčku." Tohle ale už moje nervy nevydržely.
,,Já tu sem." Vyšla jsem spoza dveřního rámu.
,,Bello?" Edward zvedl oči.
,,Ano. Jsem tu. Jsem tu proto, protože se chci vrátit na parket. Chci tu Show vyhrát. Nic víc v tom nehledej." Řekla jsem ledovým hlasem směrem k Edwardovi. Otočila jsem se na Helen.
,,A ty? Uhni! Zavazíš mi. Musím se převléct." Helen poodstoupila. Myslím že je ještě v šoku z toho, že jsem slyšela co o mě říkala.

Helen budovu opustila jak se říká ve spěchu. Když jsem se přezula, šla jsem rovnou k žebřinám. Natáhla jsem nohu do úrovně mého žaludku a položila ji na žebřinu v téže výšce. Začala jsem se protahovat. Už jsem nebyla v šatech, krásné nalíčená a učesaná. Měla jsem legíny, nátělník a vlasy v culíku.

Po protažení jsem si začala opakovat kroky, začala jsem cha chou. Byla jsem ztuhlá. Cítila jsem to na své pánvi, kterou jsem nebyla schopná rozpohybovat do rytmu hudby. Moje špičky to nedávaly. Tančila jsem jen na nich, bolelo to. Zkoušela jsem kroky otoček, záklonů a tak dále až jsem se do toho po půl hodině dostala.

,, VÝBORNĚ! " zařval Edward na celý sál.
,,Jde ti to." Usmál se na mě.
,,Nežádala jsem o tvé poklony a ani o ně zadat nebudu. Je mi jedno co říkáš. Jdeš tančit nebo si to tu mám odtančit sama?" Řekla jsem jedovatěji než jsem chtěla.
,, Promiň. Už jdu." Sklonil hlavu.

Šli jsme cha chu. Náš pohyb byl ladný, synchronizovaný. Šli jsme stejně. Oba dva sme přesně věděli, co ten druhý má udělat. Cítila jsem se skvěle, že tak tančím. Zároveň jsem cítila nehoráznou zášť. Zášť k němu. Nepodívala jsem se na něj. Jela jsem sestavu přesně tak, jak jsem byla naučená. Kroky jsem nemusela ani sledovat, jen jsem cítila, jak ze mě tečou kapky potu. Vše bylo tak automatické.

Když trénink skončil, ani jsem se s ním nerozloučila. Prostě jsem si vyšla svižným krokem, tak aby mě tam potom, co se převleče, už nezastihl.

Domů jsem došla ještě za světla. Šla jsem rovnou do koupelny, odlíčila jsem se a vlezla si do vany. Do bublinek jsem se zavrtala tak, že mě skoro nebylo vidět.
Po hodině jsem vylezla, oblékla si pyžamo a už už sem chtěla vlest do postele.
,,Bello? Takto jdeš na tu večeři?"
,,Na jakou?"
,,Přece s tou babou."
,,Jess, já tam nechci jít."
,, Prosím."
,,Fajn, tak na mě počkejte." Hodila jsem na sebe nějaké večerní šaty ale ne moc nóbl. Lehce jsem se nalíčila a jen sem si pročesala vlasy."

Vyšly sme z domu všechny tři postupně. První šla máma aby mohla otevřít auto, druhá šla sestra a pak jsem šla já. Zamkla jsem a nastoupila si do auta. Jely sme do vcelku elegantní restaurace. Ona už tam seděla. Vedle ní seděl malý kluk. Mohl mít tak pět let víc ne. Oba byli velmi sympatičtí od pohledu.
,,Dobrý den, jmenuji se Katherine Queenová. Toto je Toby. Toby pozdrav."
,,Dobrý den." Ten malý byl roztomilý. Byl to takový andílek.
,,Dobrý večer, jmenuji se Margaret Woodsová. Toto jsou moje dcery, starší Jessica a mladší Isabella."

Večeře probíhala vklidu. Obě si to vyříkaly a přišlo mi, že se spřátelili. I Jess a já sme si oblíbily malého Tobyho.
,,Maggie, myslíš že bych tě mohla o něco požádat?"
,,Ano. Jistě."
,,Víš, před týdnem mi zemřela matka, nechala po sobě jen dluhy a sebrali nám dům, pozemky i firmu. Pokouším se teď shánět si nové bydlení, ale nemám na to. Mohla bych tě požádat o střechu nad hlavou pro mě a Tobyho jen na chvíli než něco seženu?" Mamka se tázavě podívala na nás. My jsme jen přikývly.
,,Ano můžeš."
,,Oooooh, děkuji děkuji mockrát. Budu ti se vším doma pomáhat, prát, vařit, uklízet, péct...cokoliv co tě napadne."
,,Dobře děkuji."

Večeře uběhla opravdu velmi rychle.

Na druhý den se k nám Kath i s Tobym nastěhovali. Zas bylo v domě živo. Toby si hrál, mamka se bavila s Kath a já byla šťastná, že jsme zas jak rodina.

I víkend uběhl rychle. Nechtělo se mi jít zpět do školy. Věděla jsem, že tam bude on.
______________________________________
Ahoj, tak tady je další kapitolka. Doufám, že se vám bude líbit. Omlouvám se za chyby. 😊 Pokud máte nějaké připomínky ke kapitolkám, tak si je ráda přečtu.