Taneční parket

12

,,Bello změnila ses. Jsi teď jiná. "
,,Mami. Já vím. Mám toho teď moc. "
,,Co si takhle zajed na nákupy. Jen ty a já. Jess stejně jede s Hansem někam na víkend. "
,,Cože? Kdo je Hans?"
,,Hans. Potkala ho v té její nové práci. Prý je z Německa. Hans Muller. Ještě mi ho nepředstavila, tak nevím ani jak vypadá ani jaký je."
,,Hustý." Moje rodina mě poslední dobou stále jen překvapuje. Jsou samé překvapení a tajemství. ,,Mami promiň. Mám toho moc. "

,,Miláčku?"
,,Copak beruško?"
,,Nezajdeme si někam spolu?"
,,Dneska možná tak do tělocvičny. Máme trénink zlato. "
,,A jo vlastně. Promiň úplně jsem zapoměla. "

Škola proběhla bez problémů, žádný test, přepadovka, zkoušení ani nic podobného. Maturita se mi mílovými kroky blíží každým dnem a já už teď jsem totálně v prdeli. Aspoň že jsem teď už doma, i když zachvilku zas poběžím na trénink.
Jakmile jsem doběhla k tělocvičně, Edward už na mě čekal. Řekla bych že už mu byla poměrně zima, jelikož přešlapoval na místě.
,,Promiň že jsem se zpozdila ale mamka mě zdržela." Moje ofiko výmluva, kterou jsem už několikrát aplikovala i na Britt.
,,Vpoho hlavně že jsi tu. " ani mě neobejmul, nedal pusu, nic. Co mu zas přelítlo přes nos?
,, Stalo se něco?"
,,Ne." odbyl mě.
,,Nejsem slepá."
,,Kdo se moc ptá, moc se dozví."
,,Fajn. Ale nelíbí se mi, že ti něco je a neřekneš mi co."
,,Bello, prostě se neptej."
,,Jak myslíš." Otočila jsem se s odešla. Převlekla jsem se a obula boty.

Stoupla jsem si doprostřed tanečního sálu a začala si zkoušet kroky. Edward se postavil přede mě, chytl mě za ruku a postavil mě do základního postoje. Byl tak chladný. Jakoby to nebyl můj Edward.
,,Zlato co je?" Pustila jsem základní postavení.
,,Nic. Neptej se."
,,A budu se ptát!" Dupla jsem si jako malé dítě.
,,Dělej jak myslíš." Zas mě odbyl. Naštvalo mě to. Otočila jsem se na podpatku a odešla ze sálu.
,,Bello??" Jen sem slyšela za sebou jeho hlas, ale byl mi jedno. Já šla domů. S protivou tady nebudu.

Druhý den jsem přišla do školy a naschvál jsem si sedla vedle Britt.
,,Čusky lidičky." Usmála jsem se na ně.
,,Bello? Ahoj co ty tu? Kde je Edward? Vy už spolu nesedíte?" Ptala se mě Britt.
,,Ale jo sedíme ale dneska tu Edward není, jen nějaký protiva." Řekla jsem to tak, aby mě slyšel. Jeho reakce mě překvapila. Jen se zvedl a odešel ze třídy.

Po chvilce se vrátil. Došel k naší lavici a řekl úplně potichu.
,,Chci s tebou mluvit." Opět se odklonil a odešel na chodbu.
Šla jsem za ním.
,,Co je?" Podívala jsem se na něj vlídným pohledem.
,,Je konec. Promiň byla to jen hra. Vsadil sem se s kámošema, že se s tebou dám dohromady a že ty se do mě totálně zamiluješ, ale už si s tebou hrát nechci. Přestalo mě to bavit."
,,Ty...ty...ty jsi neskutečný kus vola. Ty jsi prostě totální kretén. Výstavní exemplář hovads první ligy." Nevěděla jsem co říct. Kokot je to.
,,Hmm."
,,Ještě něco?" Uklidnila jsem se s řekla klidným ale chladným hlasem. Zaskočilo ho to.
,,No ne...asi...já nevím." Koktal.
,,Fajn sbohem."

Vrátila jsem se do třídy.
,,Britt můžu tu zase sedět?"
,,Jasný." Britt se zas rozjel úsměv po tváři.

,,Slečno Woodsová?"
,,Ano pane profesore?"
,,Máte tu návštěvu."
,,Koho?"
,,Pojďte prosím za mnou." Šla jsem za profesorem, který mě učil matiku. Došla jsem do ředitelny. Seděla tam Edwardova matka.
,,Dobrý den," pozdravila jsem slušně, její pohled byl milý s vstřícný.
,,Vy jste Bella?"
,,Ano. Proč?"
,,Jsem Edwardova matka."
,,Ano já vím."
,,Potřebuji s vámi mluvit."
,,A o co jde?" Byla jsem plná očekávání, co řekne dál.
________________________________
Tak a další kapitolka je na světě. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale neměla jsem moc času skrz školu. Budu se snažit teď vše napravit a vydávat kapitolky častěji.