Taneční parket

3

,, Isabello! Doprdele už vylez z té postele! Máš ještě stále školu!" aaaa kurva já zaspala.
,, Sory mami já už padám. Čus." dneska jsem výjimečně běžela. Už jsem nemohla ale věděla jsem že už jen za touto odbočkou je škola. Doprdele! Je osm. Nemám šanci to stihnout tak, abych byla dřív ve třídě než Cooperová ( češtinářka ).
Vběhla jsem tak tak do třídy a s radostí zjistila, že tu ještě není. Oddechla jsem si.

Britt už seděla na svém místě, za námi samozřejmě Mike a o kousek dál Edward.

,, Bello! Ty jsi magor. Kde jsi byla? Čekala jsem na tebe asi hodinu." zase nasraná. Super.
,, Promiň zaspala jsem. I matka byla nasraná."
,, Hej Bellas....jeee to se mi líbí říkat ti Bellas. Asi ti tak začnu říkat." začal si ze mě utahovat Mike.
,, Mikelere Mikíčku." vyplázla jsem na něj jazyk a otočila se směr učitelka, protože právě v této chvíli sem vešla.

Opět nám celou dobu vyprávěla o tom, jak strašně jsme blbý a že nechápe, jak se takoví debilové a kreténi mohli dostat na tuto školu. Nikdy jsem ji neposlouchala. Vždy jsem byla mimo. Mám štěstí že mě nevyvolává jinak bych propadla.

,, Miku! Aaaaaa!" vyjekla Britt a najednou vyskočila nejméně 'dva metry' vysoko.

,, Jsi vpoho? Co se sakra stalo?" když se konečně uklidnila, zkusila jsem si ji zeptat co se stalo.
,, Miku, ty seš fakt bohovský debil." Mike se jen usmíval ale ona mi neodpověděla.
,, Hej. Co se stalo?!"
,, Ten kokot mi přistoupl na židli a já jak sem se houpala jsem málem sletěla." jak jinak, já se začala hlasitě smát a plácla jsem si s Mikem.

Když konečně tahle úporná hodina skončila, šla jsem na chodbu ke své skříňce, abych si přehodila učebnice z češtiny na matiku. Když jsem ji zavřela, vedle mě stál Edward a opíral se o jinou skříňku.
,, Čus." nic jiného jsem ze sebe bohužel nedostala.
,, Ahoj."
,, Potřebuješ něco?" jasně, jinak by nepřišel. Možná mě chce poslat do prdele a našel si jinou tanečnici.
,,Jo chtěl jsem se zeptat s kým sedíš na matiku?"
,, Už třetím rokem sedím na tom samém místě s tou samou holkou. Britt." co si sakra myslí?! Že když se na mě usměje a párkrát hezky mrkne, že mu skočím do náruče? Ne to se mýlí.
,,Jo vlastně já zapomněl." no jistě.

,, Eddie! " wooow, ta tu chyběla. Helen. Jeho rádoby holka. Totální kráva ze třeťáku. Minulý rok s ní asi měsíc chodil, pak ji pustil k vodě. Nejspíš pochopil jak je blbá. Od té doby mu nedá pokoj.
,,Eddie, nemohl by ses mi ozvat?! No to je jedno, mamka ti vzkazuje že máš přít zítra na oběd."
,, Helen, už rok spolu nejsme. Pochop to. Navíc nechci a ani nemůžu, budu tančit s tou nejúžasnější partnerkou jakou jsem si mohl přát." a jedním okem na mě mrkl. Poprvé v životě se mi podlomila kolena.
,,Jsi strašný. Jsi vůl. Sbohem." otočila se a odcházela. Když zmizela, otočil se zpátky na mě a zadíval se mi do očí. Pak se usmál a řekl: ,,Budu se těšit na zítra." otočil se ladně na patě a odešel do třídy. Já rychle posbírala učebnice a sešity a utíkala směr ta samá třída.

V matice jsem všechno do detailu řekla Britt. Nemohla z toho.
,, On tě balí. Nemůže vystát Mike, protože ví, že se mu líbíš. To je tutovka."
Brittin optimismus byl vždy dokonalý ale toto jsem si nemyslela. Prostě mě jen využil aby se jí zbavil. Toď vše.

Konečně byl oběd. Sedla jsem si s Britt, Mikem a ještě dalšíma lidma ze třídy ke stolu. Celou dobu jsem se smála, Mike se snažil napodobovat matikářku, k jeho smůle měla dneska dozor takže všechno slyšela.

Po obědě jsem pádila domů, rychle jsem se převlekla, vzala vak a prachy a běžela na bus.

Britt už čekala a obě jsme nastoupily do busu. Dojeli jsme až k nákupáku a vlezly dovnitř.
,, Potřebuju nějaké taneční šaty a boty." samozřejmě Britt se toho chytla a okamžitě začala čmuchat. Našla tolik krásných šatů ale vybrala jsem si jen jedny. Byly na ramínka s výstřihem do V a z jeho cípu vedlo úzké perličkami posázené průhledné malé pokračování výstřihu, které se na stehně roztahovalo a tvořilo velký rozparek. Celé šaty byly tmavě modré, pokračování a začátek rozparku byly stříbrně průhledné. V pase a přes prsa byly vypasované. Na začátku stehen se rozšiřovaly a tvořily nádhernou nočně modrou sukni. Zamilovala jsem si je.
Následně jsme vlezly do dalšího obchodu a Britt měla velkou potřebu kupovat další šaty. Vybraly jsme teda krátké, uplé, světle modré šaty bez ramínek. Pak jsme ještě koupily sukni a nějaké boty.

Nestíhala jsem. Už na mě určitě čeká a myslí si jaký jsen idiot, že nejsem schopná se dostavit v čas. Doběhla jsem zadýchaná k jeho baráku. Byl obrovský, bílí a okna byla velká. Na všech byly záclony. Zazvonila jsem na zvonek. Hned přiběhl a otevřel. Přátelsky se usmál.
,,Ahoj. Jdeš pozdě." a z přátelského úsměvu se stal pokřivený šibalský úšklebek.
,,No joo...tak jsem se o pár minut zdržela. Se neposer." zas se pousmál.
,,No tak pojď dál, opožděnečku." a ještě víc se usmál a pak se potichu uchechtl.
,,Neříkej mi tak!" odfrkla jsem a šla dál. On se zas jen uchechtl a šel za mnou. Předběhl mě a vzal mě za ruku. ,,Pojď za mnou. Ukážu ti taneční sál."
,,Hele popravdě nic jiného mi nezbývá...držíš mě za ruku." ušklíbla jsem se ale ruku mi nepustil.
,,No a vadí ti to?" zarazilo mě to.
,,No...nevadí."
,,Tak vidíš." a jedním okem na mě mrkl.

Došli jsme chodbou až do tanečního sálu. Šel se převléct a já tam zůstala sama. Oblekla jsem si ty krátké modré šaty bez ramínek a obula si boty. Po chvíli přišel a jedním pohledem si me změřil. Pak se pousmál.
,,Co tak koukáš?"
,,No...sluší ti to. A moc."
,,Děkuju." takové poklony dneska? Co se děje? Nějaké erupce na slunci bo co?!
,,Začneme?" hej ne asi. Budeme na sebe jen čumět.
,,Jop."
______________________________________

Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, ale bylo toho moc a nebyl čas.